Úvod » Trasy » Český ráj

Český ráj

Tak dlouho se se džbánem chodí… Novou expedici za projetím dalšího trailu jsme stále odkládali, až si šéfredaktor nekompromisně dupl: v úterý večer bude story na stole. Už nebylo kam ustupovat, a tak jsme jen doufali, že zvěsti rosniček o ochlazení jsou liché. Nebyly.

Dopředu vybraný okruh severním cípem Českého ráje začíná v Malé Skále. Když ládujeme s Tomem v pondělí brzo ráno do formana biky, poletují ulicí sněhové vločky. Na dálnici směrem na Turnov již vydatně chumelí, přesto měrka na stupnici dobré nálady zůstává na kladných hodnotách – nejsme z cukru, aprílové počasí nás přeci nerozhází. Na parkovišti ve Skále pod Pantheonem měníme garderobu, foťák navine nový film, mapu do kapsy a jachá! Tuhle vyjížďku jsme již absolvovali x-krát, takže víme, že je na co se těšit.

Z Malé Skály vede pro zahřátí asfaltka do Líšného, kde prudce uhýbá červená mezi staveními vzhůru. Stoupání loukou s nafoukanými deseti centimetry sněhu bylo lépe vytlačit, odměnou je výhled do kraje s dominantou hradu Frýdštejna. Dál značka utíká širokou cestou, klesá, ostrá zatáčka jako na ploché dráze, potok a zase stoupáme. Následuje přechod na úzkou pěšinu, slalomový sjezdík hranou traverzu ke kolejím lokálky. Zezadu se ozývá křik – V-brzdy zapomínají plnit funkci a Tomáš bere zatáčky na hraně. Takřka přes zápraží osamělého stavení, padáčkem k vodní strouze a už je tu Jizera. Podél řeky červená balancuje na rozbité stezce plné kamenů. Chyba a jezdec se poroučí do hučících vln.

Detaily trasy a info o oblasti

Český ráj

Délka okruhu:
cca 60 km


obrázek: výškový profil trasy

Charakteristika:
Okruh rozhodně spíše hravý než rychlý, s množstvím až trialových pasáží. Pokud hodláte zkoušet technické sekce výjezdů vícekrát, nezapomeňte si přibalit RedBull. Anebo musíte prostě mít naježděno.

Mapa:
1:50 000 Jizerské hory a Frýdlantsko – Shocart č. 2, KČT č. 20–21

Turistické informace:
Takřka vše o Českém ráji, Pojizeří a Podkrkonoší, včetně správy CHKO Český ráj, na www.cesky-raj.cz.

Servisy a cykloprodejny:
Cyklo Sport Turnov (481 313 637), MV-Cymonto Turnov (481 311 299), Cyklosports Kampo Turnov 481 325 555

Speciální výbava kola:
Speciální výbava kola: Jako vždy pro náročný terén se hodí širší obutí s vyšším vzorkem, nepohrdněte ani hodně lehkými převody a pohodlným sedlem.

Kdy vyrazit:
Teplé dny jsou samosebou nejlepší, pozor však na značnou popularitu lokality mezi turisty všeho druhu. Z tohoto hlediska asi bude nejlepší jaro, babí léto či přímo podzim.

Doprava:
Autem do Turnova a dál do Malé Skály, vlak staví přímo ve Skále.

Ubytování:
Zkuste webovou databázi www.ceskyraj.cz anebo přímo penzion Amerika v Mukařově.

Restaurace a kavárny:
Na trati je nejen z časových důvodů nejlépe poobědvat v hotelu Morava v Plavech.

Fotogalerie

Vítá nás Železný Brod (při cestě kostel sv. Jakuba Většího v barokní úpravě a s nedalekou dřevěnou zvonicí), město bižuterie. Odtud se po modré budeme chvilku trápit – na lehký převod kolem pohledných i s menším citem zrestaurovaných chaloupek si to šineme strmě vzhůru do Hrubé Horky a dál loukou do Střevelné. I v nejsušším létě máte na louce pocit, že máte buďto ufouklé zadní kolo, anebo že vás za něj společníci drží. Připočtěte si sníh a máte obrázek našeho utrpení uprostřed bílého ticha.

Ze Střevelné ještě kousek alejí vzhůru a pak již downhillová odměna. Lesní koryto klesá takřka přímo k potoku Střevelná. Hrátky a veselí na kořenech posílají Pevňáka při přeskoku kmene na zem – rameno není vyhozené, tak kličkujeme dál přes vodu sem a tam. Silniční úsek z Moudré do Bohuňovska zklidní tep před dalším ejchuchů. Červená se zprvu vine po silnici, aby záhy odskočila do lesního hvozdu a technickým výjezdíkem poslala vizitku příštích několika kilometrů. Ještě kousek do kopce po lesní cestě skládané kameny a už začíná nekonečné dovádění na pěšině kopírující tok řeky Kamenice. V létě tu uvidíte raftaře, tentokráte jsme ale nepotkali živou duši na vodě ani na souši.

Pěšina přímo vybízí k nasazování laťky – kamenité úseky se střídají s krátkými výšlapy. Kromě skutečně prudkých schodů si každá pasáž zaslouží alespoň dva pokusy. V Návarově, startovací to bráně vodáků, se trail odklání od řeky a nabírá vzestupnou tendenci. U vody je opravdu krásně, sněhu není příliš a jen pár vloček si najde cestu skrz střechu větví.

Několik desítek metrů asfaltu a značení opět ukazuje do terénu: cik-cak výjezd je jen pro opravdové kamzíky. Následují ještě dva tři zlomy, okořeněné výjezdy vyžadujícími citlivou pilotáž i nohu na plynu, a po visutém žebříku lezeme ke hradu Navarov. Ten byl na císařův rozkaz roku 1644 rozbořen, podnes však v lese zůstaly zbytky zdí a paláce, jako upomínka na návarovské panství, sahající v 16. století až k Jizerským horám. Dávná sláva však z nás lepší piloty neudělá a tak s maximem jezdeckého know-how sjíždíme serpentýnkami zpět ke Kamenici. Je ale pravdou, že vytesání schodů pěšině ubralo na apetitu.

Sotva se značka zase dotkla břehů, už opět směřuje výš do lesa. Vrchaření zpestřují propletence kořenů. Kdo vyjede výš?

A najednou se les rozestoupí a ze skalního ostrohu se nabízí výhled do údolí se střechami obydlí. Červená se ještě rychle protáhne cípem lesa a již po široké vozovce uháníme do Plavů. Paralelně s řekou nás značení dovede takřka až před penzion Morava, kde měli odjakživa výbornou česnečku a svijanské, takže stavíme na oběd.

Nebezpečně rozsezeni pokračujeme v načrtnutém itineráři. Možnosti jsou dvě: buďto po červené pokračovat aglomerací do Tanvaldu a následně vyfunět na černostudniční hřbet trialovými pasážemi, anebo se nechá z Velkých Hamrů odbočit na žlutou a prudkým, ale technicky méně náročným výšlapem dorazit na hřbet kousek pod vrcholem Muchov (786 m n.m).

Za sucha by nebylo co řešit: červená z Tanvaldu je nejen zábavná, vede navíc lesem a z Muchova je parádní rozhled. Po iniciační stojce vede tato cesta pozvolným šněrováním k prvnímu kořenitému zvedáku. Těch přijde ještě několik, včetně nejetelných kamenitých polí. I o tom ale biking je.

Žlutá alternativa vede příkře vzhůru po asfaltových silnicích a cestách mezi chalupami, v závěru po lesních cestách vyložených kameny. Protože však leží místy až dvacet čísel sněhu, volíme prohrábnutou silniční alternativu a na značku se připojujeme až v závěru stoupání na hřbet. Bylo by to ostatně nefér i vůči té kávičce v žaludku, nemyslíte?

Černostudniční hřbet (červená), to je dovádivý trail par excelance. Mírně vzhůru, chvilku zase klesání, kameny, kořeny. Nějakých pět kilometrů délky s vrcholy Muchov, Pustina (831 m n.m), až k Černé studnici (869 m n.m.) s rozhlednou a restaurací.

Tak to alespoň bývá v létě. Začátkem dubna nás tu ale překvapilo až čtyřicet centimetrů sněhu v návějích. A tak jsme, bičování severákem s bodavými jehličkami vloček, nějaké dvě hodiny kola se vzpomínkou na Iditabike většinou vedli. Pevňák je sice nezmar a sil má na rozdávání, i on byl ale na Studnici rád, že už si nemusí hrát na ledoborec Lenin.

Pod rozhlednou otíráme z mapy sníh a přemýšlíme, kudy dál. Chumelí čím dál víc, pátá hodina na krku. Myšlenky na dojetí plánovaného okruhu (po modré do Dolní Černé Studnice a pak po zelené do Maršovic a odtud dál po loukách do Dalešic, Rychnova u Jablonce nad Nisou a po modré na rozhlednu na Kopanině, odkud vede finální veselení ke hradu Frýdštejn, marně obléhanému husity, a pak konečně po Vranovském hřebeni s borovicovými kořeny v písečném podloží k Pantheonu, v devatenáctém století to provedené úpravě hradu Skála či Vranov) zaháníme jako dotěrný hmyz. Je to sice zvláště od Kopaniny báječný úsek s pasážemi neúprosně testujícími bikerovu dovednost, po sněhové zkušenosti z posledních kilometrů ale sázíme na jistotu: modrá padá přímo do Železného Brodu. Se ztuhlými prsty na řídítkách ještě musíme docvaknout silniční úsek do Malé Skály, kde čeká věrný forman. Snad až vy budete číst tyhle řádky, zima již definitivně odkráčí na odpočinek a pak si užijete v Malé Skále parádní biking.




Připravil: Tomáš Taich
Foto: Tomáš Taich