Úvod » Trasy » Šerlich

Šerlich

KDYŽ SE KRAKONOŠ, MOCNÝ VLÁDCE SOUSEDNÍHO POHOŘÍ, KDYSI VYDAL NA NÁMLUVY ZA PŮVABNOU KAČENKOU, PRINCEZNOU Z ORLICKÝCH HOR, BYL ODMÍTNUT. NA ZPÁTEČNÍ CESTĚ SVÝM HNĚVEM ROZPOUTAL VICHŘICE, PRŮTRŽE MRAČEN A KRUPOBITÍ, ALE HRDÁ DÍVKA SVŮJ NÁZOR NEZMĚNILA. ALESPOŇ TAK SI O TÉ VÝPRAVĚ POVÍDALI MÍSTNÍ OBYVATELÉ, KDYŽ TU STARÉ PŘÍBĚHY ZAZNAMENÁVAL ALOIS JIRÁSEK. TO MEZI CYKLISTY JE ZNÁMĚJŠÍ MLADŠÍ PATRON OBLASTI – VLÁDCE HOR RAMPUŠÁK, KTERÝ PŘED DESETI LETY PŘIJAL PATRONACI NAD MARATONEM STARTUJÍCÍM Z MĚSTEČKA ŠTÍTY. MY SE ALE VYDÁME ZA ZDEJŠÍMI KOUZELNÝMI BYTOSTMI SAMI A VE VOLNĚJŠÍM TEMPU, PROTOŽE SVIST PELOTONU BY JE MOHL VYPLAŠIT.

Zapomenutou říší pohádek
Husté osídlení oblasti nadpřirozenými hrdiny můžeme vysvětlit pohnutou historií, která tu z hlubokých lesů dýchá na návštěvníky dodnes. Region Orlických hor a Podorlicka byl významněji osidlován až od 13. století. Do té doby zdejší hustý prales protínalo jen několik obchodních stezek. Obyvatelé se živili zpracováváním vykáceného dřeva, zemědělstvím, později se rozvinul textilní průmysl a sklářství, na dlouhou dobu jediná významnější výroba v oblasti. Přestože Orlicko nikdy nezbohatlo, dokázalo zde nepočetné obyvatelstvo žít relativně spokojeně až do předválečných let. Tehdy jeho význam výrazně narostl

  • bylo třeba chránit republiku před

hrozícím nebezpečím, takže na hřebenech vyrostla mohutná linie pohraničního opevnění. Nepomohla. A regionu nepomohl ani poválečný vývoj, když byla odsunuta velká část zdejších německých obyvatel. Ještě v současné době žije v příhraniční oblasti pouze třetina lidí v porovnání s prvorepublikovými statistikami.

Historické ústrky regionu ale nemají pouze negativní dopady, protože i díky nim si Orlicko dokázalo zachovat původní ráz horské krajiny zahalené do rozlehlých lesů. Proti přehlížení tohoto bohatství začal region za podpory fondů Evropské unie bojovat všemi možnými zbraněmi. Výsledkem je hustá síť infocenter nebo kvalitní internetový portál. Ale doba, kdy se oblast popularitou vyrovná sousedním Krkonoším a rozzlobí Krakonoše doopravdy, je asi ještě v nedohlednu. Jenže není to pro nás vlastně dobře, když úzkých silniček, útulných penzionů a dobrých restaurací je zde už teď dost?

Měst a obcí zápolících o titul brány Orlických hor je celá řada, takže prvním problémem pro plánování vícedenního výpadu do oblasti je volba správného útočiště. Našim požadavkům stran strategické polohy, ubytovacích možností a jisté míry malebnosti dostálo nejlépe městečko Žamberk. Kultury dychtiví cyklisté se mohou seznámit s několika různě významnými památkami, které zde byly od založení obce roku 1332 vystavěny. Ale troufneme si odhadnout, že se většina z nás více zaraduje z několika restaurací a barů, které se dokáží postarat o naše žaludky i večerní program. Ale zpět k našemu cíli – přijeli jsme sem jezdit na kole a pokořit jeden z deseti domácích top vrcholů, takže nebudeme dlouho chodit kolem horké kaše.

Ještěd
Souhrnná mapa jednotlivých okruhů – detaily tras níže
modrá: Královská trasa na Šerlich
zelená: Rychnovská trasa
červená: Polská trasa
fialová: Červenovodská trasa

 
praktické informace

Šerlich

značení, mapy:
Dopravní značení je na dobré úrovni, ale chcete-li mít jistotu, že se od doporučeného okruhu neodchýlíte, mapu si raději obstarejte. Pro první tři trasy lze doporučit Shocart Orlické hory 1 : 60 000 (č. 116), v místech, které nepokrývá, a pro čtvrtou trasu doporučujeme Českomoravské mezihoří, Lanškrounsko 1 : 50 000 od téhož vydavatele (č. 54).

relaxace, zábava, další aktivity:
Přímo v Žamberku můžete navštívit velmi dobře vybavené letní koupaliště s tobogánem a vířivkou. Součástí sportovního areálu je také minigolf a tenisové kurty. Za ostatními sportovními aktivitami se budete muset vypravit do okolních obcí. Ve městě se nachází renesanční zámek s původním anglickým parkem, barokní kostel, památník Prokopa Diviše, ale třeba také novější památky – rozhledna Rozálka z roku 1932 nebo Městské muzeum s řadou zajímavých expozic. Region je oblíben obdivovateli vojenské techniky, kteří navštěvují přístupné tvrze Hanička a Bouda nebo vojenské muzeum v Králíkách. Zajímavá muzea jsou i v dalších sousedních obcích – Židovské regionální muzeum Podorlicka v Rychnově nad Kněžnou a Muzeum řemesel v Letohradu. Přístupný je památník jednoty bratrské – domek na Sboru v nedalekém Kunvaldu. V bezprostřední blízkosti Žamberka se největší turistické oblibě těší okolí vodní nádrže Pastviny nebo tzv. Zemská brána. Veškeré další informace vám ochotně sdělí na infocentru pár kroků od náměstí nebo jsou dostupné z www.orlickehory-cz.info.

ubytování:
Rozsáhlou databázi ubytovacích možností naleznete na www.orlickehory-cz.info nebo na www.orlicko.cz.

servisy:
V Žamberku jsou dva – Cyklosport Prokopec, Hluboká 106 a Cyklo Janoušek, Nádražní 763. Další naleznete ve větších městech okolí.

absolvovali:
Karel Kuchler, Zbyněk Munzar

KRÁLOVSKÁ TRASA
ŠOLICH NA ŠERLICH


obrázek: výškový profil
délka okruhu: 88 km
převýšení: 1900 m
trasa: Žamberk – Kameničná – Pěčín – Rokytnice v Orlických horách – Nebeská Rybná – Zdobnice – Luisino údolí – Zákoutí – Šerlich

  • Bedřichov – Orlické Záhoří – Černá

Voda – Nová Ves – Neratov – Bartošovice v Orlických horách – České Petrovice – Bučina

  • Klášterec nad Orlicí – Pastviny – Líšnice
  • Žamberk

    Orlické hory

    5,5 km

    350 m

    6,3%

    638 m n. m.

    985 m n. m.

    (měřeno z Jablonného-centrum)

A nebudeme ani dlouho jezdit kolem velkých kopců – podhůří je malebné, ale skutečně poutavé cyklistické exteriéry nalezneme v nitru pohoří. Cesta k němu vede přes Rokytnici, do níž vyrazíme silnicí přes Pěčín. Hned na začátku Rokytnice odbočíme vlevo do Julinčina údolí a potom pokračujeme vzhůru malebným údolím říčky Zdobnice. Zažitou představu, že stoupání podél vodoteče nebývá prudké, revidujeme na základě kontroly zařazeného převodu téměř okamžitě. I tak nás ale na vrcholu nejspíš překvapí turistická tabulka Luisino údolí se zajímavou nadmořskou výškou 890 m. Jsme v nejvyšší části Orlických hor, pouze několik kilometrů od vrcholu Velká Deštná (1150 m n. m.). Sjezdem soustavou krásných serpentin se dostaneme do Deštného, přesněji na jeho severní okraj. Na náměstí nemělo cenu zajíždět přesto, že jsme měli již pořádný hlad

  • mimo sezonu byly restaurace buď

zavřené nebo bez kuchaře, případně nebyl personál příliš nakloněn myšlence uschování kol. Jenže kdo si chce kopec vychutnat celý, stejně musí sjet z křižovatky po silnici vedoucí na Šerlich o pár set metrů níže. Tam jsme také na pokraji zoufalství nalezli v jedné z horských chat útočiště před chladným počasím a oběd.

Zatíženi dobrou krmí a s nohama nepříjemně kamennýma jsme opět usedli za řídítka, tentokrát připraveni na tu nejhorší dřinu. Za pomyslnou startovní čáru stoupání můžeme pokládat například ceduli u informačního centra kousek pod lanovkou (cca 660 m n. m.). V Deštném příliš zatáček nenajdeme – silnice je zde tak trochu fádní, předpisové horské serpentiny ale začínají hned za obcí. Průměrná stoupání je okolo 6 – 7 % a tato hodnota je v průběhu výjezdu téměř neměnná. Šerlich je tedy ideální kopec pro ty, kterým vyhovuje konstantní tempo bez nutnosti nějak zvlášť řadit. Na vrcholu, přibližně po pěti kilometrech jízdy, se zastaví výškoměr na hodnotě téměř 1000 m n. m. Přesto nám ale Šerlich připadl nečekaně milosrdný

  • když si na vrcholu nestanovíte

privátní horskou prémii, nemusíte se oběda dole v Deštném vůbec obávat.

patron stoupání

Jan Hruška

Cyklista, který na konci loňské sezony opustil silniční profi peloton a dnes se věnuje převážně a velmi úspěšně maratonům, je – co se výsledků ve vrcholných závodech týče – zcela určitě nejlepším českým vrchařem historie. V paměti utkvěla především jeho vítězná horská časovka na vrchol Sestriere na Giro d’Italia v roce 2000. Dnes třiatřicetiletý jezdec cyklisticky vyrůstal v Dlouhé Loučce u Uničova, a tak měl blízko k tréninku v kopcích Jeseníků a Beskyd, určitý čas pobýval i ve Španělsku, kde jsou z pohledu tréninku jízdy do vrchu i počasí podmínky s těmi tuzemskými nesrovnatelné. Ovšem po přestěhování s rodinou do Hradce Králové měl blíže do Orlických hor i Krkonoš, na Šerlichu i na Černé hoře našel dostatek příležtostí k přípravě i na velké etapové závody.

„Když jsem potřeboval vyrazit na delší kopce, hodila se mi spíše Černá hora, ale Šerlich mi svou intenzitou vyhovoval. Je to sice poměrně krátké stoupání, ale když jsem měl naordinován trénink v kopcích, absolvoval jsme ho třeba pětkrát za sebou. Z vrcholu sedla u parkoviště se dá jízda ještě protáhnout k Masarykově chatě a nebo dál přímo pod vrchol Šerlichu po horší asfaltce, což je dalších zhruba dva a půl kilometru. Nahoru to jde, jen ve sjezdu musí být člověk opatrnější. Jinak v závěru kariéry jsem došel ke zjištění, že závodník nemusí trénovat v Alpách, Pyrenejích či Dolomitech, aby se připravil na Tour, Giro nebo Vueltu. S měřičem výkonu dokážu svoji přípravu přesně nasměrovat tam, kam potřebuju, a když si držím hmotnost, stačí pro efektivní rozvíjení vrchařských schopností i mnohem menší kopce nebo s trochou nadsázky v podstatě i roviny.“

Jan Hruška

Po Šerlichu nás čeká zasloužená odměna v podobě dlouhých sestupných kilometrů po zcela nové úzké asfaltce vedoucí poblíž polských hranic. Jedeme neustále přes 40 km/h, což je vzhledem k malebnému prostředí horských pastvin, lesů a roztroušených dřevěných chat skoro škoda. Pokud ale odoláte nutkání šlapat a občas si třeba i přibrzdíte, objevíte určitě ještě mnohem víc krásných míst než my a závěrka vašeho fotoaparátu bude před horskou krajinou k neutahání. Z Bartošovic jsme se původně chtěli dostat rovnou do Klášterce nad Orlicí a odtud k nádrži Pastviny. Jenže řízením osudu, nebo možná spíše navigační chybou, jsme se objevili v Kunvaldu, zřejmě v doslova přitažlivé obci. V tomto okamžiku jsou možnosti dvě – vrátit se po známé cestě rovnou domů, nebo ještě odbočit doleva a udělat si k největší rekreační oblasti v okolí přehrady menší zajížďku. Zde se nám naskytnou krásné výhledy na vodní hladinu, pod kterou koupací typy naleznou v létě vítané osvěžení. Z Pastvin je to do Žamberka co by kamenem dohodil.

 

POLSKÁ TRASA
NA EXKURZI U SOUSEDŮ


obrázek: výškový profil
délka okruhu: 81 km
převýšení: 1900 m
trasa: Žamberk – Kunvald – Rokytnice v Orlických horách

  • Horní Rokytnice – Mezivrší – Černá Voda
  • Orlické Záhoří/Mostowice – Jagodna – Ponjatów
  • Niemojów/Barto­šovice v Orlických horách – Čihák
  • České Petrovice – Petrovičky – Mladkov –

Vlčkovice – Pastviny – Nekoř – Líšnice – Žamberk

Druhý okruh si s náročností královské etapy v ničem nezadá. Nejkratší cesta na hřebeny vede přes Rokytnici v Orlických horách po silnici vybíhající ze Žamberka na sever. Po cestě projedeme městečkem Kunvald, v němž vznikla roku 1457 Jednota bratrská. Ta sice nemá pro současnou cyklistiku žádný praktický význam, ale pokud byste hloubali, co propaguje u cesty umístěný billboard s tváří J. A. Komenského, vězte, že zde byl umístěn v přímé souvislosti s tímto hnutím. V Rokytnici máme dvě možnosti. Zajet si pár kilometrů k dělostřelecké tvrzi Hanička, nebo rovnou odbočit vlevo a pokračovat ve stoupání. Znalci novodobých dějin a fanoušci armádní techniky se jistě přikloní k první variantě, ale kvůli délce prohlídkové trasy, množství schodů a stálé teplotě podzemí 8 ºC je lepší pokračovat v táhlém stoupání na Mezivrší (940 m n. m.) a k Haničce si zajet někdy jindy autem. Za sedlem Mezivrší začne silnice klesat krásným dlouhým sjezdem do údolí Divoké Orlice tvořící česko-polskou hranici. Vrátíme se pár kilometrů proti jejímu proudu a přes hraniční přechod v Orlickém Záhoří se vydáme na území našich severních sousedů. V Polsku nás opět čeká nejdřív stoupání, potom pozvolný a dlouhý sjezd. Zdejší silnice ale prověří nervy i materiál

  • asfalt má svá nejlepší léta

za sebou a místy se pozvolna vytrácí. Nátury, které udržují se svým kolem milenecký vztah, asi ocení možnost objet hřeben Jagodne hory po kvalitnější příhraniční silnici na její jižní straně. Polské území je snad ještě opuštěnější než to české, takže jsme se téměř těšili, až zase zahlédneme živáčka. Zpět do Čech se dostaneme po lávce v Bartošovicích a podél hranice pokračujeme k Zemské bráně, charismatickému místu, kde silnice překonává kamenitý tok Orlice. Odtud silnička opět stoupá – čeká nás poslední těžký výjezd do Českých Petrovic (220 výškových metrů) a návrat domů přes Mladkov a Pastviny.

 
fotogalerie

Pastvinská přehrada byla v jarním termínu výrazně upuštěná kvůli opravám hráze. Až se hladina vzedme, oblehnou ji davy rekreantů.
Pastvinská přehrada byla v jarním termínu výrazně upuštěná kvůli opravám hráze. Až se hladina vzedme, oblehnou ji davy rekreantů.

Do Deštného v Orlických Horách „spadnete“ několika serpentinami velmi rychle.
Do Deštného v Orlických Horách „spadnete“ několika serpentinami velmi rychle.

Kostelů vidíme celou řadu. Některé se rekonstruují, jiné působí zbědovaným dojmem.
Kostelů vidíme celou řadu. Některé se rekonstruují, jiné působí zbědovaným dojmem.

V údolí kousek za Rokytnicí míjíme němého pozorovatele.

V údolí kousek za Rokytnicí míjíme němého pozorovatele.

RYCHNOVSKÁ ODPOČINKOVÁ TRASA
PRO NOVÉ SÍLY DO PEKLA


obrázek: výškový profil
délka okruhu: 45 km
převýšení: 700 m
trasa: Žamberk – Kameničná – Slatina nad Zdobnicí – Betlém – Javornice – Čihadlo – Rychnov nad Kněžnou – Dlouhá Ves – Roven – Peklo – Rybná nad Zdobnicí – Záchlumí – Bohousová – Česká Rybná – Hejnice – Žamberk

Zatím jsme se pohybovali hlavně v blízkosti centrálního hřebene hor, ale pro regeneraci sil zavítáme do méně členitého podhůří. I když, upřímně řešeno, nám se zde zregenerovat nepodařilo, protože co podhorská stoupání ztrácí na délce, dohání zase četností výskytu. Ze Žamberka jsme se vydali opět směrem na Hradec Králové, abychom po chvíli odbočili na Rokytnici. Zanedlouho znovu změníme směr, tentokrát na Slatinu a následujeme dopravní značení až do Rychnova nad Kněžnou. Z horizontu nad městem je pěkný výhled na nepěkné průmyslové areály a sídliště, k nimž se záhy spustíme. Za industriální hradbou nalezneme náměstí, jehož velikost i architektura odpovídá podhorskému sídlu s přibližně 10 000 obyvateli. Jinými slovy, pokud nejste zaměřeni na náměstí podhorských sídel s přibližně 10 000 obyvateli, o nic nepřijdete, pokud se centru města vyhnete. Z Rychnova se vydáme do krásného skalnatého údolí říčky Zdobnice. V obci Peklo ji překonáme po krytém dřevěném mostu z poloviny 19. století a vystoupáme na hlavní silnici č. Po ní pokračujeme pouze několik kilometrů a hustšímu provozu zmizíme úhybným manévrem v Rybné nad Zdobnicí. Zamířit můžeme k hradu Litice nebo rovnou pokračovat přes kopec do České Rybné a do Žamberka.

 

ČERVENOVODSKÁ TRASA
JEŠTĚ O KOUSEK VÝŠE


obrázek: výškový profil
délka okruhu: 95 km
převýšení: 1715 m
trasa: Žamberk – Líšnice ze silnice odbočka vpravo na přehradu Pastviny – podél přehrady do obce Pastviny – Vlčkovice – Mladkov – Lichkov

  • Králíky – Červený potok – Zlatý potok – Horní Orlice – Dolní Orlice – Červená Voda – Červenovodské sedlo – odbočka Suchý vrch

a zpět – Čenkovice – Výprachtice – Horní Čermná – Dolní Čermná – Letohrad – Žamberk

Silničáři znalí prostředí Orlických hor se dělí na dvě skupiny. Jedna z nich uznává za nejtěžší stoupání Šerlich, druhá se přiklání spíše k Červenovodskému sedlu a Suchému vrchu. My jsme při sestavování desítky českých stoupání nakonec upřednostnili zastánce prvního názoru, to ale neznamená, že u vás nemůže zvítězit druhá varianta. Porovnat tato dvě stoupání se vydáme opět přes Líšnici a kolem Pastvin. Cestu si tu ale zkrátíme po hrázi, kde si můžeme nastudovat základní informace o vodním díle. Po levém břehu dojedeme do obce Pastviny a potom do známého Mladkova. Odtud nás silnice povede kolem několika pevností do Králíků, tedy na samý okraj našeho horstva sousedící s Jeseníky. Z Králíků odbočíme na Červený potok, vystoupáme přes Zlatý potok k rozhledně a sjedeme do Dolní Orlice. Pak už je to jen kousek do Červené Vody, kde začíná mírné táhlé a klikaté stoupání do Červenovodského sedla. Na horizontu odbočíme doprava a po místy trochu rozbité asfaltce pozvolna vyjedeme až na vrchol Suchého vrchu (995 m n. m.). Odtud se pak spustíme dolů do Čenkovic, Výprachtic, Horní a Dolní Čermné, které s přehledem získávají titul nejdelší vesnice dne. Příjemnou silničkou dojedeme až do jedné ze zdejších metropolí – Letohradu se svým upraveným náměstím a dominantou zámku. Zpět do Žamberka se dostaneme se zatím neprobádaného jihovýchodního směru po příjemné zvlněné silnici.

Karel Kuchler
Foto: Markéta Navrátilová