Specialized Enduro Race Kouty

před 4 týdny

Úvodní podnik české enduro série je již minulostí. Tak jako každý rok přinesl parádní tratě kolem areálu bikeparku v Koutech nad Desnou. Oproti minulým ročníkům však značnou část tvořila hrabanka, na kterou před závodem lákali stavitelé a hned první skoro nová RZeta potvrzovala jejich slova. Pořadatelům se pro letošní ročník podařilo vyjednat výjimku od ochranářů (areál a lesy kolem jsou v 2. pásmu ochrany CHKO) a mohli tak vytvořit řadu segmentů závodních tratí mimo těch stávajících v bikeparkových. Záměr závodu na hrabance se jim však podařil jen na půl, protože už po sobotních seznamovacích jízdách, byla řada částí po průjezdu téměř pětiset kol na tvrdém podkladu s odhrnutými klouzavými kořeny okolních stromů. I tak byl podklad přírodou, staviteli a jezdci naladěn do dokonalosti. Hodně pomohl i déšť v průběhu týdne a následné vyschnutí ve slunečném počasí, které závodníky provázelo přes celý závodní víkend. Tratě tak neprášily a ani na nich nebylo bláto.

Závodníků přijelo na sobotní najíždění opravdu hodně, a pokud jste chtěli v sobotu poctivě natrénovat tratě, museli jste si řádně přivstat. Koutecká lanovka je jedna z těch rychlejších, ale i tak se v poledních hodinách tvořili nepříjemné fronty. Občas se zdálo, že se čas zastavil a tu tři čtvrtě hodinu Vám prostě někdo ukradl. Velký podíl má určitě fakt prvního velkého závodu, velký počet startujících a i to že se Kouty pyšnili statusem závodu, v kterém se dají vyjet body do EWS Qualifier. Ve frontě jste tak mohli zaslechnout řadu cizích jazyků včetně Polštiny, Slovenštiny, Maďarštiny a pochytit i pár německých či anglických slovíček. Na druhou stranu tak měli Čeští závodníci postaráno o pořádnou konkurenci. Ta se utkala na pěti RZ pro elitní závodníky kategorie Race, čtyřech RZ pro kategorii Hobby a tři pro dětskou kategorii. Startuje se po vlnách ve dvaceti lidech. Na tři erzety šlapete na kole, nebo po svých. Na dvě Vás vyvezou lanovkou. Určitým specifikem Kouteckého Endura je asfaltový výjezd od spodního areálu až skoro na vrchol kopce kousek pod vrchní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně. Krásných 12 km s 750m převýšením, na kterém se ujistíte o své fyzičce.

Závodní neděle uvítala závodníky do slunného počasí. Pro některé však začalo ráno s předstartovní kocovinou, z organizačních důvodů byl v předvečer závodu prohozen start závodních skupin a tak hned po dětech startujících v 9:00 následovala kategorie Race a ne Hobby, jak bylo původně oznámeno. Sice bylo vše řečeno již předchozí den od spíkra na náměstíčku v zázemí areálu a vyvěšeno na FB profilu Enduro série, bohužel i tak bylo pro řadu závodníků rozčarováním, kdy vlastně startují. I tak se snad podařilo odstartovat všem. K první RZ vedl rozumný 40 minutový výšlap po lesní cestě, ideální na rozehřátí nohou a přípravě na start. U startéra skoro bez fronty. Stačilo se jen připravit a uvítala Vás téměř nová erzeta. Z velké části se jelo po kořenité vyježděné hrabance, sem tam odkloněný svah a skoro bez šlapání do pedálů. Párkrát si člověk musel dát pozor na uklouzané kořínky. Po dojetí jste profrčeli kolem zázemí Bikeparku, někdo si dal malé občerstvení a šup do výšlapu na Dlouhé stráně. Výšlap byl takovou tou asfaltovou klasikou bez vyloženě prudkých částí, kdo měl sílu, jel, kdo jí neměl, tak občas tlačil. Vlastně nebylo ani kam spěchat. Po dojezdu na startu dvojky se u ní již tlačila dosti výrazná fronta.

Start je zde společný pro tři RZ, závodníci se tu kumulují a jeden startér s krabičkou tu většinou nestíhá. Alespoň se v klidu nasvačíte, připravíte a pozdravíte známé tváře. Po asi 20 minutách jdete na start. Dvojka je kombinací bikeparkové Staré Medvědice a částí sjezdové dráhy, hodně dlouhá, technická a dost často si tu sáhnete na limity své technické i fyzické připravenosti. Vyplatí se tu být neustále ve střehu a připraven na každý kořen. Další transfer je ve formě lanovky. Tady se dá trochu odpočinout a připravit se na asi nejkratší a pro některé dosti neoblíbenou třetí RZ. Ta je v první části namotaná v klopenkách pod lanovkou, aby po odkloněné prudké zatáčce přešla v rovný klesající lesní kořenový úsek. Letí se tu ve velké rychlosti, v plno kořenech a každá chyba by tu opravdu hodně bolela. Na konci pár utažených zatáček v hrabance a cíl. Přichází poslední transfer dne z půle kopce na čtvrtou nejdelší erzetu. Ta začíná sjezdovou bikeparkovkou, rychlým přejezdem sjezdovky, pár přejezdů lesními singly s odbočkami do protisvahů, dlouhé jízdě po štěrkové cestě, kde nevíte, zda má smysl šlapat do pedálů nebo jen zalehnout za řídítka a nakonec znovu do lesíka a dojet po pár traverzech zpět až k areálu. Vysloveně fyzicky nejnáročnější RZ závodu, závodníci kategorie Hobby měli po dojezdu už odpracováno, ti ostatní se vydali k lanovce a byli rádi za vývoz na pětku.

Pětka startuje z půlky kopce a kopíruje s pár modifikacemi nejtěžší černou sjezdovou dráhu. Je zde pár záludných míst, ale ti co měli odtrénováno a najetou správnou stopu tu neměli nejmenší problém, většina záludností se spíše skrývala až v dlouhém odkloněném přejezdu. Hrana, po které jste jeli, byla už řádně vyjeta, hrabanka byla z velké části pryč a zbyly tu tak kluzké kameny a řady hadů velmi kluzkých kořenů. Zde se vyplácela jízda na jistotu i s připravenou nohou pro odšlápnutí nebo vykrytí případného podklouznutí kol. V dolní části trochu překvapil prudký výjezd do svahu. Tady se prostě muselo ze sedla podřadit a odmakat to jak v horských dojezdech silničních závodů. Poslední úsek byl ještě okořeněn sjezdem kolem potoka a jeho následným průjezdem. Asi nás chtěli organizátoři vykoupat před dojezdem do cíle a sáhnout si a možná i ochutnat trochu Kouteckého bahna.

A to je vše, v součtu pro ty nejlepší kolem 25 minut poctivého závodění. Nové i staré tratě parádní a za vedení velké části úseků včetně první erzety mimo standardní bajkparkové lajny musíme organizátory hodně pochválit.  Závod tak byl až na problémy se startem skupin povedený. Pokud na něco poukázat tak pak na lepší řazení závodníků na start do druhé, třetí a čtvrté RZ a rozpáskování startovních koridorů. Hodně lidí stálo v těchto místech fronty na jinou RZ, sami si překáželi a vznikala tak velká část prodlev. Pomohli by i dva startéři, jeden to v určité chvíli neměl moc šancí stíhat. V některých chvílích se dle slov zúčastněných fronta na druhou RZ natáhla na 40 minut, na třetí k 30 minutám a na čtvrtou na 20 minut. Část hobíků prý díky tomu nestihla časový limit závodu. Možná by tak pomohl i limit maximální kapacity závodu, nebo zavést pevné starty do RZ jako tomu bylo na Trutnovském Enduru. I tak doufáme, že na Kouty dokáží navázat ostatní závody Enduroserie. Uvidíme se za tři týdny na Klínech.

Petr Ducháček

foto: Jara Sijka Photography

Fotka uživatele Enduroserie.cz.

Fotka uživatele Enduroserie.cz.

Fotka uživatele Enduroserie.cz.

 

 

oblast dotazu

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu