Specialized Diverge Expert – dlouhodobý test, 2. díl

DRUHÝ VSTUP

SPECIALIZED DIVERGE EXPERT

TESTER RUDOLF HRONZA

 

Druhý začátek téhož vztahu

Od mého prvního vstupu do série dlouhodobých testů kol roku 2018 uplynula už čtyři vydání Vela. Letí to. Za tu dobu mám za sebou spoustu příjemných kilometrů v sedle Specializedu Diverge Expert, objevování nových cest a okruhů i připomenutí jiné vůně cyklistiky, ale také definitivní rozchod s testovaným kolem. Ne, toto není konec testu. Jen jeho druhý začátek.

Pro vysvětlení stručně připomenu první vstup. Jeho hlavním předmětem bylo nastavování posedu, tentokrát s přihlédnutím k nové disciplíně komplexní. Vzhledem ke stavbě mého těla a následné úpravě pozice usoudil Pavel Štědrý, master fitter Specializedu, že mým dlouhým nohám a krátkému vršku by možná lépe vyhovovala menší velikost rámu – namísto tabulkových 560 mm tedy 540 mm. Považte, k výšce 187 cm! Takhle malé kolo jsem nikdy neměl, výzva byla daná. Pokud je to v možnostech Specializedu, rád tu možnost zkusím.

Důvod pro tuto změnu byl následující – po nalezení mé optimální pozice na Divergi při měření na zařízení Retül putovalo sedlo extrémně dopředu, nadoraz, dále by byl třeba kratší představec. Potřeboval jsem zkrátit posed natolik, že jsem se dostal právě k parametrům Diverge s „o číslo“ menším rámem. Úpravy většího kola z něj udělaly nevzhledný hybrid. I tato záležitost poukázala na fakt, že pro výběr správné velikosti kola má větší smysl ohlížet se na délku horní trubky, ne na trubku sedlovou, jak je běžné.

Vše dopadlo téměř ideálně. Na větším kole jsem najel podzimní kilometry, před Vánoci jsem pak vyrazil vyměnit zajetý stroj za nový a začal nakládat kilometry jemu. Pro test jsem tuto možnost shledal přínosnou. U více značek se u velikosti rámu pohybuju na hranici mezi dvěma sousedními rozměry, nejčastěji M a L. Pro test mi to nevadí, když jsem ale vybíral vlastní kolo, byl jsem nervózní. A takových je nás jistě více. Která z těch dvou bude ta pravá? A která je ta pravá u Diverge?

 

Tabulka vs. terén

Byl to vlastně opravdu ideální postup. Odjezdit jednu velikost, poté druhou, obě dostatečně. Nastřádat zkušenosti, urovnat si je v hlavě. A pak konfrontovat praxi s teorií. Zkušenosti s čísly v tabulce. Začněme.

Rozdíl, kvůli němuž jsem kola především měnil (lépe řečeno byla mi umožněna výměna pro poznání), tkvěl v délce horní trubky a činil 12 mm. Délka, která dala „mému“ Divergi opět podobu normálního kola, ne triatlonového speciálu. Sedlo putovalo do opticky přijatelnější pozice (to by samozřejmě vyřešila i mnohem dostupnější cesta v podobě přímé sedlovky) a nebylo nutné volit kratší představec. Na posedu se nezměnilo zhola nic, ještě aby, když pro jeho optimální ztvárnění vše proběhlo. V tomto ohledu sedlám dál stejný gravel.

Rychle jsem narazil na rozdíl 7 mm ve vzdálenosti osy předního náboje a středu – kde dříve byl prostor, tam nyní přední plášť líže špičku boty. Není to plnohodnotný kontakt, který by vás v zatáčce vyhodil ze sedla, jen polechtání. Stačil by ale vyšší vzorek anebo jiné nastavení zarážek, abych řekl, že to je nevýhoda menší velikosti rámu. Nenarostl jsem přece tolik do výšky, abych mě tohle mělo provázet – u větších rámů se s tím nesetkávám. Nyní se mi předek občas připomene při otáčení nebo v utažených pomalých zatáčkách typu „okolo stromu“. Na freestylový trik zvaný X-Up (protočení řídítek) mohu taky zapomenout. A já se na něj tak těšil…

Pojďme srovnávací tabulkou dále. Rozdíl 0,6 stupně u hlavového úhlu potvrzuje slova výrobce o tom, že pouze nezmenšuje či nezvětšuje jeden střih kola, ale přizpůsobuje úhly a milimetry u každé z velikostí pro optimální vlastnosti. Rozvor menší velikosti rámu je kratší o 7 mm. Menší kolo je znát, ne že ne, je živější, ve většině situací ovladatelnější (proč v jedné nikoliv se dozvíte o něco dále). Stabilita je ale o trochu menší.

Zadní stavby obou velikostí jsou stejně dlouhé, menší rám je kompaktnější a nejspíš tužší, ale kdybych vám teď tvrdil, že je to znát na akceleraci, lhal bych vám písmeny do očí. A to dělat nechci a nebudu. Každopádně to, že Diverge je velmi rychlý, je holý fakt. Až ho v rámci testu plášťů zbavím těžkého obutí, bude jeho jiskra ještě zářivější.

U plášťů Specialized Trigger Pro (60 TPI, 2Bliss Ready, šíře 38 mm) jen malá odbočka z tematického toku testu. Jejich nízký vzorek mě s proměnami zimy nepřestává překvapovat. Snadno odvaluje, ale tipli byste ho možná jako já jen na prašné cesty. Jenže s ním jedete po sněhu a necítíte se nejistě, jedete po ledu a nedočkáte se zrady, a v blátě také podrží víc, než byste se mu odvážili prorokovat. Není ostrý jako vzorek hrubý, ale nikdy nebyl zrádný, neustřelil nečekaně. Jen když hnědé zlo lepí, ihned jej obalí, hustý vzorek se takřka nečistí a ztratí zuby. Jinak všechna čest. Jenže je tu ještě hmotnost 500 g a 160 g u duše. Roztočit kola dá práci.

Zpět k číslům. Sedlová trubka je o 27 mm kratší, to už je docela velký rozdíl. Výšku posedu bylo nutné zachovat, takže sedlovka ční právě o tento počet milimetrů výše z rámu. Nebyl to problém, protože výrobce osazuje Diverge právě od mé aktuální velikosti 540 mm až po nejvyšší tímto dílem v délce 400 mm. Kdyby nikde jinde odlišnosti nebyly patrné, v tomto případě je přínos značný. Kvalitně udělaná sedlovka o poznání aktivněji pracuje v předozadním směru. Není ani potřeba používat velkou sílu ruky, aby si to člověk ověřil už „na sucho“. Pohodlí, pohodlí a zase pohodlí. Zadní partie nyní ještě lépe sekunduje velmi pracovitému odpruženému představci.

Nyní se dostáváme k nejkritičtějšímu bodu celé akce. Jednou z největších otázek výměny kol bylo snížení řídítek. Hlavová trubka je u menší velikosti rámu kratší o 20 mm, posed stejně vysoký, tudíž se nyní musím ohýbat rovněž o 20 mm hlouběji. Diverge naštěstí není stavěn primárně jako sporťák – i když výkonem jím je, a nekompromisně, posed je uvolněnější. Kratší a vzpřímenější. Tudíž k ohnutí tu stále je rezerva. První jízdy nenaznačily, že by mě nižší úchop měl nějak obtěžovat, další mne v tom utvrzovaly. Až přišla výjimka – těžiště je níž, když se potřebuju odlepit od země, přizvednout předek, nadhodit si ho, žádá úkon více pozornosti a síly. Jde jen o zvyk, nic nepřekonatelného, ale málo platné, na enduru se také oddělíte od země snáze než na XC biku právě i vlivem nastavení posedu.

Délka klik ani šířka řídítek se mezi sousedními velikostmi nezměnila, takže tady k žádným odlišnostem nedošlo. Zatímní resumé? Kdybych si po dosavadních kilometrech měl vybrat, vrátil bych k větší velikosti rámu. Uvidíme, zda na konci testu nezměním názor.

 

MENŠÍ VELIKOST RÁMU

plus

citelně větší komfort zadní partie, živější ovládání, nepatrně nižší hmotnost, v mém případě lépe vypadající posed

minus

kontakt tretry s předním kolem, menší stabilita jízdy, nižší pozice řídítek

VAŠE ZKUŠENOSTI Z POMEZÍ

Také při výběru kola narážíte na to, že jste tabulkově na pomezí mezi dvěma sousedními velikostmi? Podle čeho vybíráte vy tu pravou? Jakou cestu byste doporučili ostatním? Podělte se o své zkušenosti se čtenáři. Pište na adresu hronza@vpress.cz.

 

Odpružení z budoucnosti?

V předchozím textu jsem zmínil, že pohodlí nabízené zadní partií kola se přiblížilo předku. Jen přiblížilo. Diverge se totiž chlubí systémem odpružení řídítek zvaným Future Shock, které disponuje zdvihem 20 mm. Byl jsem z něj docela nadšený už při prvním testovém vstupu, mé pozitivní vnímání tohoto prvku zůstává, jen lehce upřesněno.

Odpružení reaguje i na malé podněty, víceméně je tedy pořád v pohybu, jen jeho rozsah se mění dle intenzity rázu. Nijak to neruší, nevadí. To, jak velká to je úleva pro ruce a ramena, vám dojde až tehdy, kdy vyrazíte ven na jiném testovacím kole bez tohoto prvku. Každá tuhá přední vidlice usnadňuje vedení i změny směru, ale také s plným nasazením přenáší vibrace a rázy od terénu. Zde mizí v pružinovém systému. Je to opravdu návykové.

Při jízdě ze sedla zatížíte pružinu natolik, že řídítka vlastně setrvávají ve spodní „úvrati“, takže se pod vámi nic nehoupe. Právě toho jsem se zprvu bál, právě toho jsem zůstal ušetřen.

Naopak na pocit vůle v hlavovém složení si asi nezvyknu nikdy. Je to věc, na kterou jsem citlivý, na silničce ji nesnesu a na biku mi vadí, když vůli nelze odstranit, protože není v hlavovém složení, ale mohou za ni provozní vůle nohou vidlice. U Diverge mám pocit vůle v hlavovém složení neustále, byť reálně tu žádná vůle není, protože mechanici Specializedu připravili kolo svědomitě. Může za to zpětný chod odpružení a doraz. Byť velmi jemný, stále existující. Ale člověk si asi zvykne na vše.

Je tu ale ještě jeden doraz, na který upozornily přibývající kilometry. Doraz spodní, přicházející po vyčerpání zdvihu. Jenže toto je nejen věc očekávaná, ale vlastně příjemná – kdyby vás přehlédnutá, kolmo projetá kolej plnou silou praštila do rukou bez odpružení, možná by vám z nich vyrazila řídítka. U Diverge se hodně energie „ztratí“ v pružinách, jejichž rychlé stlačování vás upozorní, že se máte připravit na konečný ráz.

Future Shock každopádně vyvolává zájem i technicky. Žhavá telefonická linka, vlastní rozborka nedoporučena – ale zanedlouho držím v ruce samotný díl, jede celý a druhý otevřený pro jasnou představu. Uvnitř najdete tři pružiny, z nichž jedna je negativní, kontroluje zpětný chod. A také je tu malý dorazový elastomer. Charakteristiku pružení lze ovlivnit záměnou pružin různé tvrdosti, po zkušenosti si ale troufnu říci, že ideální cesta vede přes nejtvrdší variantu. Celá jednotka váží 308 gramů, což není zrovna málo, ale její funkce handicap opodstatňuje. Výrobce striktně nedoporučuje vlastní zásahy, je důležité dodržovat utahovací momenty, být pečlivý. To vše pro bezpečnost. Toto je pochopitelné, ale ve chvíli, kdy bych kvůli dotažení hlavového složení musel do servisu, bych si možná myslel něco jiného. Na druhou stranu jezdím na tomto kole více než čtyři měsíce a podobný zásah nebyl nutný. Opusťme tedy svět domněnek.

 

Swat pryč, převody OK

Stejně jako z prvního Diverge putoval i z druhého ihned pryč plastový box SWAT. Nápad umístit vše potřebné nikoliv pod sedlo, ale do boxu ke středu, tedy z pohledu těžiště ideálně, je dobrý, jenom chce dotáhnout. Použitá silniční verze boxu si prostorově neporadí s širší duší. Pod sedlem se mi tak opět kymácí brašnička jako po celý můj dosavadní cyklistický život. Vlastně vyjma trail biku Specialized Camber a jeho úložiště ve spodní trubce. Tudy by cesta od brašniček mohla vést.

S pohonem spoléhajícím na pouhý jeden převodník a 11 pastorků kazety už máme zkušenosti z testů, poprvé se mi jich ale dostalo dlouhodoběji a na pestřejší terénní paletě. Beru ho, chci ho! Nikdy se mi zatím nestalo, že by mi chyběl převod. Vyjel jsem, co jsem potřeboval, i z kopce uháněl, aniž bych si vytrhal nohy z kyčlí zběsilou rotací. Ano, stane se, že jedete po rovině a ne a ne se rozhodnout mezi dvěma sousedními převody, z nichž jeden je zrovna při vaší rychlosti příliš těžký a druhý příliš lehký. Tohle je fakt a důvod, proč bych jednopřevodníkový pohon hodně zvažoval u silničního kola. Ale u gravelu, s nímž trávím většinu času v terénu? Neřeším. Skvělá a skvěle fungující volba. Jako u biku.

 

Klidně zapomenu na hardtail

Od doby, co testuji Specialized Diverge, jsem se nedotkl hardtailu. Endura občas, pro změnu, ale hardtailu ne. Mám čím dál silnější pocit, že není, co by zvládl hardtail a nezvládl gravel. Ano, v kamení a kořenech je více ohrožen, pláště jsou přece jen užší a méně objemné. Ale jinak? Uhání mnohem svižněji, je pohodlný (pozor ale, ne každý gravel je tak schopný jako Diverge s jeho tuhým rámem a odpružením), pomalou technickou pěšinkou ho taky protáhnete. Mám pocit, že v případě, kdy máte hardtail jako doplněk k fullu s většími zdvihy, může takovýto gravel bike klidně být hrobařem pevného biku. Zvládne, co zvládne on, a navrch přidá jiný rozměr – silniční cyklistiku. Samozřejmě tehdy, kdy je vám hardtail druhem při maratonských nebo XC závodech, nebo jediným parťákem vyjížděk, není dobré na něco podobného myslet.

Mé soužití se Specializedem Diverge je tedy skvělé. Hledáte-li extra tuhý rám, a přitom s ohledem na váš cíl vlastně trochu nepochopitelně pohodlné kolo, Diverge je výtečnou volbou. Mám obavu, že jsem si tímto vystřílel náboje pro závěrečný testový vstup. Že na nic jiného už nepřijdu. Ale uvidíme.

Rudolf Hronza

Foto: David Stella a autor

NOVÉ VLOŽKY

Jestli si vybavíte můj loňský dlouhodobý test Specializedu Camber a s ním spojenou snahu zbavit mě změnou posedu bolestí kolene, vzpomenete si, že úspěšné tažení vedlo mimo jiné přes vložky do bot s podporou klenby. Posteskl jsem si tehdy, že mám smůlu, protože na pravou nohu potřebuji jinou verzi než na levou, a protože se vložky prodávají pouze v párech, musím kupovat dva a jeden pár mi vždy zůstane plonkový. Nyní je po starostech. Specialized, přesněji někteří jeho prodejci jsou díky systému Retül schopni upéci vložky na míru. Procedura je jednoduchá, žádá ale odpovídající vybavení a trochu času. Tvar nohy vtisknete do zařízení, které si jej za pomoci podtlaku „zapamatuje“. Učiníte tak v příjemném sedu připomínajícím chvilky na WC. Do té doby rovná vložka se poté nahřeje „fénem“ pracujícím s vyšší teplotou a vláčná se vtiskne do zařízení. Netrvá dlouho a definitivně převezme tvar vaší nohy. Zbývá už jen upravit velikost.

Zkušenost? Pocitově jsem více vnímal přítomnost předchozích univerzálních vložek, a to právě proto, že neodpovídaly tvaru nohy, a tedy místy tlačily více a místy méně. Nyní necítím nic, jen podporu. Koleno se nehlásí, takže vše dobré. Původní vložky přišly na 749 Kč/pár (v mém případě dvakrát; i tato varianta zůstává dále v nabídce ve třech stupních podpory klenby), tvarovatelná verze stojí o něco více než dvakrát tolik. Za to nabídne delší životnost a přesný tvar. Bližší informace o možnostech podají prodejci Specialized, jež najdete na stránkách www.specialized.com.

HLEDANÝ PARŤÁK

Už před lety jsem do mrazu brával na silničku volné kraťasy přes zateplené cyklistické kalhoty. Ochrana nejcitlivějších partií je důležitější než vizáž, na tu kašlu, i než nějaká aerodynamika a plandání volňáků ve větru. Díky gravelu jsem letos trávil v zimě více času venku. A proto jsem nakonec byl moc rád, že ještě před zimou jsem získal k prověření kraťasy Vaude Topa Performance, jejichž plnohodnotný test přineseme později, až to umožní podmínky. Přece jen jsou to primárně letní bikové kraťasy. Ale jsou velmi jednoduše střižené (jediná kapsa je na zádech, navíc malá, nezesílený pas bez zapínání a poklopce), lehké, úzké a elastické, takže při navlečení přes čapáky neodstávají, nevadí ani nerobotizují pohyby cyklisty. Díky nim jsem se cítil komfortně, pro jejich provedení jsem si původně myslel, že jde o novinku pro gravel biky. Sice nejde, ale hodí se. Škoda jen, že přes vší jednoduchost jejich cena šplhá před dva tisíce korun. Více v některém z dalších vydání Vela.