Úvod » Články k časopisu » JAK NA NOVÝ ROK…

JAK NA NOVÝ ROK…

Jak na Nový rok, tak po celý rok, praví pranostika. Prvního ledna je tedy důležité dělat jen věci, které chci dělat po celý rok, a dělat je tak, jak je po celý rok chci dělat. Tedy nejspíš dobře. Je potřeba vyhnout se nepříjemnostem, být vyrovnaný, psychicky ve formě, ale raději v normě. Ona i přehnaná radost může škodit. A tak podobně.
Konkrétně je tedy dobré třeba trochu pobýt s dětmi, přidat trochu té neplechy pod peřinou s manželkou či přítelkyní, trochu sportu, trochu zdravé výživy, trochu kultury a podobně – prostě od všeho dobrého trochu, aby toho zase byl plný příští rok. My cyklisti proto na Nový rok jezdíme na novoroční vyjížďky, i já měl naplánovanou takovou jízdu. Jenže prvního ledna ráno se svět v prdel obrátil, jak se taky říká, jen už to není pranostika.
Promiňte lehkou vulgaritu, ale když se takhle ráno na Nový rok probudíte, neodtéká záchod, vy se ho snažíte opravit a on odtéká ještě hůř, romantika jde stranou. Dva členové rodiny to stihli, dva začínají křížit nohy v jasném sdělení. „Jednej, hlavo rodiny! Než bude zle…" Musíte se obléct, jít na zahradu a podívat se do čističky. Bio, takže skvělý pohled je zaručen. Zjistíte, že je z nějakého podivného důvodu ucpaná zrovna na Nový rok ráno. Mrzne, je krásně, kamarádi už asi nazouvají zimní tretry a vy se hrabete v… ano, v tom, čehož část jste ráno s úlevou sami vyrobili, protože spadáte do té šťastnější půlky rodiny. Ta druhá má půlky stažené čím dál usilovněji. A vy si říkáte: Jak na Nový rok…
Plánovaná novoroční vyjížďka s kamarády se tedy nekoná, pojedu sám. A zase mi zní to už skoro protivné ‚jak na Nový rok’…
Jenže kolo není vše. Když je venku hotovo, tak trochu pobýt s dětmi, trochu toho zdravého, trochu té neplechy s manželkou pod peřinou, a hele, jsou tři, měl bys vyjet. Jasně!
Baf! Tretry do testu ještě nemají kufry, ale je potřeba je provětrat. Bylo dost času, ten teď není. Už trochu v chvatu nasazuji nové kufry a uvádím se v lehký stres. Ten graduje, když zjistím, že v novém, neporušeném balení chybí (z nějakého podivného důvodu) podložka pod šrouby. To snad ne! Jak na Nový rok…
Musím vyjet! Beru staré tretry, demontuji kufry, podložka praská. Na levé a později i na pravé tretře. Jsou to opravdu staré boty. Beru letní, zachraňují mě. Nejsou ještě tak staré. Vyrážím. Je půl páté.
Tma jako v pytli a taková ta mlžná kaše nízko nad zemí, co světlo z lampy na řídítkách doslova polyká. Ne, to není večerní romantika přírody, to je prostě hnus. Kdeže je ona ranní modrá paráda! Objedu svůj okruh, na některých místech jsem rád, že jsem útroby vyprázdnil už ráno a kalhoty tudíž nyní zůstaly ušetřeny hnědé pomsty zevnitř – srnka a později i jelen asi čekali ve tmě na chvíli, kdy jsem přijel těsně k nim. Pak vyrazili. Zprudka. Srdce bouchá, bojím se. Jako vždycky, dnes jen víc, jsa rozdrážděn divou zvěří.
Na konci okruhu cítím sílu, navíc jsem v polích, strach je pryč. Přidám si, sdělím si rozhodně a odbočím na druhou stranu. Sotva se dostanu do nejvzdálenějšího místa od domova, zajíždí mi sedlovka do rámu. Opravdu nebyl dobrý nápad nečekat na redukci a úzkou sedlovku zasadit do trochu širší sedlové trubky, vyrobit si redukci z plechovky od limonády a spolehnout se na ni. Fakt ne. Tři čtvrtě hodiny jedu domů vestoje. Jestli jsem doteď měl sílu, nyní je pryč. Stehna hoří.
Jak na Nový rok, tak po celý rok, pamatujete? Možná si teď řeknete, ten Hronza, chudák, nepošlu mu něco, abych mu ulevil? Bude mít strašný rok.
Ne, neposílejte, nebudu! Jste hodní, ale bylo by to zbytečné. Můj rok bude jistě skvělý. Nedbám snad pranostik? Naopak! Jen si to se mnou projděte. Do cesty se mi postavilo několik překážek a nepříjemností, ale já vždy obstál se ctí (pomiňme teď onen jemný detail, že na začátku většiny novoročního zla byla většinou má vlastní blbost). A to se přece počítá! Doufám, že i vás Nový rok nabil optimizmem, byť tu celou dobu vedeme řeč o babských pověrách. Ale no a co, člověk si má hledat pozitiva na všem a vždy.
Rudolf Hronza

PS: Kdyby vás zajímal pohled z druhé strany, vězte, že rodina mi fandila. Tedy v té nejhorší fázi dne. Myslím, že dále už jsem je jen udivoval svou nepřipraveností na nejzásadnější vyjížďku roku…