KTERAK FRANTÍCI NA FROOMA MOČILI

28.2.2017

Naši hráči si soupeře zpočátku jen trochu osahávali, zněla první informace z rádia, když jsme po dnech strávených na Tour de France přejeli hranici domoviny. Probral jsem se z automatického režimu řízení tichým smíchem, abych nevzbudil kolegu Kamila Hofmana. Otupělý výraz zmizel, oční víčka se vrátila tam, kde běžně bývají, když člověk nemá za sebou 1200 kilometrů nepřetržité noční jízdy. Představoval jsem si fotbalisty, kterak pobíhají po trávníku nikoliv za míčem – vyberou si některého z protihráčů a provedou onen zkušební „osah", pak s blaženým výrazem zacílí na dalšího. Fuj. Asi mám radši stejně blbě použité slovo „oťukávali" bez sexuálního podtextu.
Na Tour se, aspoň co vím, nikdo neosahával, a že těsná lycra umí dotyku chtivé jedince pobláznit! Závodníci do toho jako vždy šli od startu naplno, etapu za etapou, 3400 kilometrů s pouhými dvěma volnými dny.
Každý ročník má nějaké své drobné zákulisní podtéma. Letos to byly mimo jiné motorhomy, pojízdné hotely v kamionech, v nichž například tým Sky chtěl ubytovávat své jezdce namísto hotelů. To už snad ne, řekl jsem si nejprve. Rozmařilost a nabubřelost bohatých stájí už je přehnaná! Podobně jsem již dříve vnímal jen to, že týmy svým jezdcům vozí matrace a každý den je mění za ty hotelové. Poprvé po dvanácti letech strávených na Tour jsem ale letos svůj názor přehodnotil.
Zdeněk Štybar si při rozhovoru mezi řečí posteskl, že ve tři ráno se musel jít osprchovat ledovou vodou. „Vedro bylo nesnesitelné, nemáme tu klimatizaci, spal jsem pár hodin." Ubytování zajišťuje týmům pořadatel, podle pravidel nesmí závodníci spát jinde. Motto „Stejné podmínky pro všechny" by bylo sympatické, ale… Na jedné straně ten samý pořadatel načrtne co nejnáročnější trať pro atraktivitu, na druhé pošle jezdce na obyčejné hotely s těmi samými proleželými matracemi, jako jsme měli my v levné nocležně? Po dvoustovce v horách a před další dvoustovkou v horách?! Člověk není stroj a není úplně ohleduplné pokoušet se dokázat, že tomu tak není. Závod má rozhodnout výkon, ne matrace. Byl to okamžik, který přinesl mé pochopení. Řada věcí ale zůstala před jeho dveřmi.
Francouzi jsou na svůj závod až přehnaně hrdí, navrch se nedokážou ovládat, když se jejich borcům nedaří, jsou pak nepřející, ba dokonce agresivní. A že francouzský půst trvá už hodně dlouho – naposledy vyhrál v roce 1985 Bernard Hinault. Proto se třeba stane, že červené číslo pro nejaktivnějšího jezdce etapy získá Francouz, který skoro nebyl vidět (rozhoduje čtyřčlenná komise, kompletně francouzská, za nejasných pravidel…), že i rozhodčí či pořadatelé v minulosti byli schopni postavit se zahraničním lídrům do cesty, že po nich domácí fanoušci házeli kameny. V současnosti pak třeba lili moč a bučeli namísto uznání. Hon na Chrise Frooma a celý tým Sky, který letos ve Francii proběhl, tudíž vlastně vůbec nepřekvapí.
Froomey nikdy nebyl můj favorit, asi pro jeho jízdní styl, nevím, ale když seděl v průběhu druhého volného dne na tiskové konferenci pořádané týmem, bylo mi ho líto. Namísto jiskry úspěchu se v jeho očích zračilo zklamání, namísto uznání čelil podezírání. Kde má vpich v žíle? Kde má motorek? Co je za tím černým sklem týmové dodávky? Nikdo přece nemůže být jen tak o tolik lepší než ostatní, naši nemohou ztrácet na celý svět jen z nedostatku tréninku a talentu!
Já už si po těch letech odvykl podezírat, aniž bych si ale myslel, že cyklistika je zcela čistá. Není a nebude jako žádná jiná činnost člověčí. Ctím výkony nejlepších, věřím jim, nekladu si „povinné" otázky týkající se podvodu. Bavím se divadelním představením dobře placených herců, a přitom už mne nezaskočí, že některý z nich ze scény zmizí pro podvod. Už dávno taky nikoho nezbožšťuji. Vždyť je to vše jen hra, je to zábava, nic víc. A nutno podotknout, že nejen když močím na záchodě a ne na někoho, cítím nemalou morální převahu nad slabošskými Francouzi.
Rudolf Hronza

Foto: Cor Vos

PS: Ve Francii jsme samozřejmě nebyli na výletě, ale za sběrem materiálu pro speciál 53×11 Tour de France 2015. Právě je v prodeji. A zcela neskromně – je zase dost dobrý!

Menu