TŘI PRÁZDNINOVÉ SPORTOVNÍ OBRAZY

28.2.2017

V olympijském komentátorském centru zazněla po triumfálním úspěchu Jardy Kulhavého dojemná slova o slzách radosti a o tom, kterak si komentující dvojice popláče (Kristián Hynek jako spolukomentátor zaslouží velkou pochvalu, byl naprosto profesionální). Byl to fantastický výkon, který Jarda předvedl, každý okamžik závodu nenechával diváky v klidu, udržoval je v napětí a vše vyústilo v toužebně očekávané finále. Máme zlato. Ale nejen to – byl tu fantastický výkon Jana Škarnitzla a velký příslib do budoucna Ondřej Cink.
Stejně jako komentátoři plakali již několik let nazpět funkcionáři českého MTB, že toho pro disciplínu nemohou moc udělat, protože mají svázané ruce – chybí výrazný výsledek. Nyní máme mistra světa, vítěze Světového poháru a olympiády a mnoho dalších „zářezů", co chtít víc! Záleží jen na povolaných, zda tento potenciál využijí pouze ke snazšímu udržení aparátu, který toho domácí cyklistice moc nedává, anebo naopak jí ku pomoci. Držme si všichni palce. Je to můj první obraz sportu – výsledek, zájem, růst.
Jardovým vystoupením vyvrcholilo mé pasivně-sportovní léto. Začalo Tour de France, kde jsem opět s kolegou strávil týden pro přípravu speciálu časopisu 53×11 věnovaného tomuto závodu. Fantazie! Někomu tato Tour přišla nudná, já se obdivoval tomu, co vše je schopen člověk podstoupit pro úspěch, jak strojově po letech tvrdé dřiny pak může vypadat jeho výkon. Wiggins, Froome a jejich v týmu byli v takové formě, že by všichni mohli pomýšlet na první desítku. Vyvoleným ale byl Wiggins. (Tour v tomto vydání Vela nenajdete, věnovali jsme jí samostatný 180stránkový speciál.) Můj druhý prázdninový obraz sportu – dřina, dřina, dřina a výsledek, natolik přesvědčivý, že někoho může nudit.
Týden po mém návratu z Tour startoval v Chuchli závod seriálu Kolo pro život. Musím říci, že to je skvěle organizovaná akce pro hobby jezdce a jejich rodiny, děti nevyjímaje. Ve stejný den se ale jelo mistrovství republiky v MTB XC a já měl pocit, že víc profíků se bije v Praze s amatéry než ve Špindlerově Mlýně (18 startujících elitních jezdců!) se sobě rovnými… Přijde mi to divné, ale nechci soudit, protože to není snadné. Pokud se člověk chce závoděním na kole živit, nerozhoduje o sobě jen on sám, je zaměstnancem. I to je obraz sportu jako takového, rozhodují peníze. Když máte větší ambice, čeká vás trnitá cesta, pokud je částečně dokážete potlačit, může být snazší. A to je můj třetí obraz sportu po prázdninách.
Rudolf Hronza

Menu