Úvod » Články k časopisu » Kde berete inspiraci

Kde berete inspiraci

Otázka typu ‘Kde berete inspiraci’ se objeví vždy v mailu, který má (nebo aspoň jeho část) pochvalný tón. Ostatně čekat ji v mailu veskrze kritickém ani moc nelze. Než že by někdo napsal, kde bereme inspiraci na špatná témata, raději zřejmě přestane časopis kupovat. Odpověď na tuto otázku je vždy stejná a stručná – především na kole. Při poradách o náplni dalších čísel důkazně často zazní věta: „Nedávno jsem jel na kole a napadlo mě…“ 

Za sebe sice nemohu říci, že by se mi hlavou pořád honila jen kola, to bych začal sám sebe litovat, vyjížďka ale vede můj mozek vždy po podobné linii. Prvním stavem po vyjetí je radost, že jsem se konečně dostal na kolo, následuje vypnutí a myšlenkové „volno“ a nakonec se mozek v určitý okamžik sám rozběhne naplno, je svěží, myšlenky a nápady naskakují samy, a že se týkají hlavně kola, je dáno tím, že na něm zrovna sedím. Rozhodně si nemyslím, že kolo je za vším v mém životě a že jen na něm si od všeho odpočinu, uteču, ale za nápady stojí především ono. 

Podle odborníků za tuhle mozkovou svěžest může pohyb, a já když už se pohybuji, pohybuji se většinou na kole. Nápady prý přichází díky tomu, že pohybem, tedy změnou činnosti přepojujeme psychické obsahy našeho myšlení, a tak se uvolní hranice mezi vědomím a předvědomím, v němž je ledacos zajímavého ukryto. Nápady se však většinou nevynořují samy, ale díky tomu, že na ně tak trochu čekáme a děláme jim v našem vědomí místo. Celkový pocit uvolnění spojený třeba i s jízdou na kole pak přispívá k proudu asociací, které nás k užitečným nápadům přivádějí. 

V mém případě to funguje a jsem za to šťastný. Jakmile šlapu (anebo běhám, lyžuji – ale to u cyklistického redaktora nezní tak zajímavě), myslí mi to. Měl jsem zpočátku problém s tím, že jak snadno mně něco napadlo, tak snadno jsem to zapomněl. A tak teď raději zastavím a namluvím si vše na telefon. Nedávno jsem se na tohle téma bavil s kolegou a on si kvůli tomu dokonce pořídil na vyjížďky diktafon. Inspirace ale proudí i ze setkání s jinými cyklisty, s lidmi, kterým kolo nějakým způsobem zasáhlo do života. 

Dá se tedy říci, že časopis Velo a vlastně všechny časopisy našeho vydavatelství vznikají na kole, v sedle. Všichni nějak jezdíme. Velo je pak vlastně jakousi kondenzovanou měsíční dávkou inspirace pro čtenáře. Doufám, že tomu tak je, že ji v něm nacházíte spolu s potřebnými informacemi či zábavou. Vlastně ne jen doufám, věřím tomu. Podle posledního průzkumu asociace vydavatelů se totiž Velo díky vaší přízni řadí mezi nejčtenější domácí sportovní časopisy. Je vás více než 40 000, kdo se u Vela každý měsíc scházíte. Děkuji za to. 

S výkřikem ‘Inspirujme se a množme se!’ vám přeji příjemný březen – už se bude dát jezdit! – a těším se na shledanou nad dubnovým vydáním. 

PS: Mám k vám na závěr jednu prosbu – pokud vám cokoliv chybí, něco vám vadí, překáží anebo nedostačuje, napište mi, moji mailovou adresu najdete u podpisu pod tímto textem. Staňte se i vy velmi důležitou inspirací časopisu, který právě držíte v ruce. Ony nápady jsou jedna věc a přímá reakce druhá.