Úvod » Články k časopisu » Nové Čembě nejsme ukradení

Nové Čembě nejsme ukradení

V týdnu po mimořádné schůzi České mountainbikové asociace ČeMBA probíhala uzávěrka tohoto Vela a šéfredaktor mi říká: „Já už jsem psal úvodník na toto téma, když ČeMBA vznikala, když svým způsobem vzniká podruhé, musí to už napsat někdo jiný." A tak jsem byl jako účastník schůze postaven před úkol, jak s čembou nenudit a přitom se o ní zmínit. Byl jsem rád, protože jsem si jist, že je o čem.

Do vedení ČeMBA nastupuje nová generace, která zjevně nemá osobní zištné ambice (profi ly nového vedení i zápis ze schůze jsou na iVelo.cz), dochází ke stabilizaci asociace a formuje se její fungování, přičemž neustále jsou skloňovány dvě věci – biková advokacie a co nejširší členská základna. Minulé vedení se netajilo tím, že jí na členské základně nezáleží, že pro něj není důležitá, což jí logicky výhledově velmi oslabovalo na poli advokacie, neboli hájení práv cyklistů a jejich zastupování při důležitých jednáních. A to je také téma, na němž se snad všichni uživatelé horského kola musí shodnout – někdo, kdo hájí jejich zájmy při stále častějších střetech s jinými, často velmi silnými subjekty, je zoufale potřeba. Myslivci o tom vědí své, rybáři zrovna tak, turisté jedou z podstaty, ale je jich stále hodně a vliv mají, ale cyklisté mají jen svaz zaměřený na reprezentaci.

Je zjevné, že terénní cyklisty rozdělovaly dvě věci – jednak osoba Tomáše Kvasničky, jednak přílišný akcent na stavbu singltreků. Kontroverzního Kvasničku cyklisté snadno oželí, singltreky ale budou nadále patřit do programu asociace.

Musí! V zapadlých místech naší republiky jsou skvělou volbou pro zvýšení turistického zájmu, jak to dokázalo Nové město pod Smrkem nebo Rychlebské stezky, a naopak pro příliš exponované lokality mohou být nástrojem pro vymezení bezpečného prostoru pro provoz na horských kolech. Nejsou samospasitelné, to je třeba poznamenat. Lidi možná irituje představa, že bychom se jednou měli pohybovat jen po nich, v jakýchsi bikových rezervacích, k tomu ale u nás nepochybně nikdy nedojde. A aby k tomu nedošlo, je třeba právě advokacie, partnerství na nejvyšších úrovních, asociace, která bude partnerem při jednáních o rozpočetech i zákonech a bude za práva bikerů bojovat. Čím víc členů bude mít za zády, tím větší slovo bude mít, a možná se dá říci, že i o to méně rezervací bude nakonec potřeba. ČeMBA dnes, když nabírá dech a bojuje o znovuzískání důvěry, potřebuje členy, co nejvíc členů.

Nebuďme lhostejní! Čas na vstup nebo znovuobnovení členství je právě teď, stačí přihlásit se přes www.cemba.eu a zaslat členský příspěvek ve výši 290 Kč.

Myslím, že není povinností každého, kdo těmto argumentům rozumí, jen se přihlásit, domnívám se, že je povinností nás všech přemluvit dalších pět nebo deset lidí, kteří váhají, nechápou nebo doposud byli znechuceni. Tvrdit, že se mě to netýká, přestože mám horské kolo a jezdím na něm, je velmi kulantně řečeno, hloupé. Týká se to úplně všech.

Pozastavuji se nad tím, proč se ČeMBA zatím nespojila s AVDK (asociace výrobců a dovozců kol) a s dalšími oborovými asociacemi v čele s asociací maloprodejců, vždyť zájmy jezdců i těch, co je materiálem vybavují a svým způsobem z nich žijí, jsou totožné. Proč jsou doposud, až na drobné výjimky, tolik pasivní místní prodejci? Nechápu, proč asociace měla tak málo členů, když se tu ročně prodá na 250 000 sportovních kol, proč měla tolik zapřísáhlých odpůrců, proč tu bylo tolik bojůvek a nenávisti na všech stranách, proč byla částí veřejnosti tak negativně vnímána – a tak bych mohl pokračovat. To je ale asi na ‘někdy příště’. Důležité je, že věřím, že to vše se teď změní.