Výzva hor: VELOCAMP 2010 Jeseníky

28.2.2017

Slovy čísel to letos bylo po čtyřech letech, potřetí v Jeseníkách, jedenáctý ročník a tři stovky účastníků. Včas se přihlásit, rezervovat si místo, včas dorazit, zaregistrovat se, vyzvednout igelitku s číslem, kartičkou účastníka, originální lahví s logem Velo campu a energií od Nutrendu, partnera campu, ubytovat se – a pak už jsme se všichni, kdo jsme se v hotelu Dlouhé stráně sešli, mohli nechat unášet opojnou představou čtyř dnů, během nichž není potřeba dělat nic jiného, než se věnovat ježdění. 

Velocamp 2010

Před kempem jsem se trochu obával procenta širokých cest a asfaltu na trasách. Po kempu musím uznat, že to nebylo od věci. | Profily tras bychom neměli dávat na web už před kempem – jsou tak zubaté, že nikdo nepřijede! | Tahle stezka vede až na vrchol. Aha, tady není. Budeme muset popotlačit. Asi hodinku.

Jedinou starostí se stala příprava kola a tělesné schránky na další výlet, na další den, vše ostatní bylo nachystané. Ráno na aparaturou ozvučeném srazišti čekali místní traseři, kteří přítomné seznámili s krátkou i dlouhou variantou výletů připravených na ten který den, aby se jim pak velmi ochotně věnovali na trase a mnohdy i večer. Mapy byly na recepci připraveny pro každého, kdo chtěl vyrazit po vlastní ose, nebo mít jistotu, ale i představu o tom, co jej čeká. Po návratu tu byla možnost umytí kol a jejich uložení do střeženého prostoru, případně i mechanik Dan Boubín coby tvář s Velo campem pevně spjatá od samého počátku, obětavý pomocník v nouzi, který odstraňoval z kol ten den utržené šrámy, ladil, měnil a seřizoval každý den dlouho do noci za umělého osvětlení. A pak večerní program v podobě diashow a besed, hudby, pití a jídla, co hrdlo ráčí a jeden vydrží.

Do sedel – a nejen kol 

DOPLŇTE I VY FOTOGALERII
NA WWW.IVELO.CZ!

Pokud jste na kempu fotili a nebo natáčeli video, podělte se o něj s ostatními – pošlete nám je na cd či dvd v plném rozlišení a dovolte nám je prezentovat na stránkách www.ivelo.cz v rubrice Velocamp s možností stažení v plném rozlišení. Případně je po předchozí dohodě na mailu hronza[zavinac]vpress.cz nahrajte na náš ftp server. 

Letošní kemp nezačal zrovna nejlépe, vypadalo to, že počasí opravdu dostojí hrůzným prognózám. Od čtvrtečního rána pršelo – ne krápalo, ne mžilo, ale lilo. Start vyjížďky proto byl po shlédnutí předpovědi pro naši lokalitu posunut na jednu hodinu odpolední. Mnoho nedočkavců ale vyrazilo nehledě na vodu a ne zrovna vysokou teplotu. Odpoledne se obloha opravdu vybrala, déšť ustal a my mohli přijmout první výzvu – výjezd k horní nádrži přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně. Tam se pak trasy dělily, buď návrat, nebo ještě pěkná řádka kilometrů. 

První jízda naznačila, co nás čeká v dalších dnech – více než hodinová stoupání bez přestávky pak přicházela i další dny, a ne jen jednou, ale i v sériích. Člověku se možná chvíli chtělo hudrovat, ale stačilo si uvědomit, že pro stejné ježdění vyrážíme nadšeni třeba do Alp. Jeseníky jsou prostě opravdu hory a jako takové také umí uznat nasazení, odměnit – nádhernými scenérii i panoramaty, pěknými sjezdy, kouzlem tamních obydlí. 

Letos bylo na trasách více asfaltu, většina terénních úseků pak vedla po širších cestách. Nakonec to ale bylo často spíš výhodou. Sníh, který v některých místech stále ještě pomalu odtával, a vydatné srážky předchozích dnů zanechaly všudypřítomné bláto i vymleté cesty, a tak se usnadnění či vysvobození v podobě tvrdého podkladu občas hodilo. 

Počasí se sice umoudřilo, ale zlobit nepřestalo. Promokli jsme podle toho, kam se kdo z nás vydal. Na některé, co nevyrazili daleko, tak ani nekáplo, jiní u večeře vyprávěli o bouřce, kroupách a dvouhodinovém lijáku. 

Velocamp 2010 JesenikyChtěl bych poděkovat za pořádání této akce. Velo Camp proběhl v poklidné a přátelské atmosféře v krásné lokalitě, kam se doufám ještě někdy vrátím. | Velo Campem na Dlouhých Stráních pro mě začala nová éra prožití dovolené na jaře. I když počasí nebylo pro, vše jsme si náležitě užili, ať už se jedná o nekonečný výstup k vodní nádrži, nebo o tuny bahna na Rychlebkách – ostatně lepší singl jsem ještě nejel! | Kemp byl fajn jako vždy, byl jsem už na třetím. Trochu mě mrzel výběr tras, na asfaltu a pevných cestách se fully nemohly předvést v plném nasazení. Ale jinak paráda! | Velo Camp byl super. Měl jsem strach, jak to bude s počasím, ale nakonec dobré. Nějak jsem se zázračně vyhnul dešťům a zůstal suchý – tedy svrchu, pod dresem jsem se potil jako kůň. Nejvíc se mi ale líbili lidi – pořadatelé, traseři, obsluha, všichni příjemní.

Budiž Rychlebky! 

Absolvování Rychlebských stezek, prvních trailů postavených ryze pro bikery, a to především pro ty připravené přijmout výzvu technicky náročných trailů, bylo ofi ciálně plánováno na neděli, ale „velokempisti“ se na ně vydávali nedočkavě už dříve. Všechny důkladně připravil na to, co čekat, sám jejich strůjce Pavel Horník při jedné z večerních besed. Upozornil na obtížnost i nástrahy, a tak nikdo neměl být překvapen – a přesto zřejmě byli všichni. 

Tak koncentrovaný příděl ryzího bikingu je potřeba zažít, aby jeden mohl vyprávět o pětadvaceti kilometrech nirvány. Dlouhý a místy docela prudký výjezd na start stezek, v době naší návštěvy navíc ztížený mazlavým bahnem, co přisávalo kola k zemi, jsme přijali pokorně jako iniciační proces. A pak tu byl nejvyšší bod a začátek. Převážně z kamenů vyskládaná stezka se vinula lesem, houpala a zaplétala mezi stromy. Na každém kousku bylo potřeba neztrácet pozornost, pečlivě navigovat přední kolo, nedělat chyby, přišlapávat pro přejetí přes hup, lehce přibrzďovat a znovu zabírat, nadlehčovat a přizvedávat předek, pracovat s těžištěm. Není to vždy úplně plynulá jízda, není to hladký trail, stále jde o napjatý souboj s terénem. Přitom není třeba bát se (vyjma pádu ze stezky do kamení) – stezky počítají se směrem jízdy, za zatáčkou či hupem, za něž není vidět, nečíhá nebezpečí, neprůjezdné místo, kámen položený v protisměru. 

Rychlebky nejsou rozpustná káva ve velké konvici hotelové výkrmny, ale pravé italské espreso v nejlepším podniku a malém hrnku. Dole si řeknete: „25 kilometrů? To bychom mohli dát dvakrát!“ V půli trasy pak své mínění upravíte: „Už nemůžu udržet řídítka…“ Rychlebky rozhodně nejsou pro každého, je docela pochopitelné, že řadu cyklistů neosloví, možná popudí, že se vydali tak daleko, aby pak často kapitulovali. Propadnout jejich kouzlu je ale pro většinu bikerstva velice snadné. 

FOTOGALERIE Z KEMPU S MOŽNOSTÍ STAŽENÍ SNÍMKŮ V PLNÉM ROZLIŠENÍ – HLEDEJTE
POD ZÁLOŽKOU VELO CAMP 

Pro tělo i ducha 

Jestliže jsme přes den dávali zabrat tělu, večer přišla strava i pro ducha. Ve čtvrtek se k mikrofonu a před projekční plátno postavil právě Pavel Horník, otec Rychlebských stezek. Sál byl při jeho povídání plný a tichý respektem a uznáním práce, když vyprávěl o zrodu stezek, o tom, co vše bylo potřeba udělat, aby si bikeři mohli užívat. 

V pátek se mikrofonu ujal dietolog Vlastimil Chadim, jehož jméno znáte ze stránek Vela, ale třeba i z loňského Velo campu u sečské přehrady. Provedl nás základy výživy odpovídající snaze užít si sportu bez omezení a posléze umožnil zájemcům změřit si složení své tělesné schránky. Kdo se chtěl dozvědět mnohdy i krutou pravdu, měl možnost. Útěchou mu byla aspoň rada, jak se zbavit nedostatků. 

Ze zcela jiného ranku byla diashow o putování dvou žen po Kapverdských ostrovech – to když od pana Chadima převzala besední otěže Slávka Chrpová z našeho sesterského časopisu Cykloturistika. 

A pak už tu byl poslední večer a párty se živou hudbou. Z bigbeatové kapely se nakonec vyklubalo postarší duo klávesy-trubka, o němž se nedalo říci, že by naplnilo sál k prasknutí a parket hroziči. „Tož my tedy dáme ještě jednou toho hrobařa, když myslíte…“ Kdo nevydržel, unikl do vedlejší restaurace, do venkovního posezení u grilu a nebo o patro níž do vinárny s jukeboxem plným všeliké tvorby muzikální. 

Hotel nejen z tohoto pohledu vůbec nabídl skvělé zázemí, které mělo jen jedinou chybičku – až na výjimky si tu člověk za ty čtyři dny nepřišel jako člen třísethlavého balíku láskou ke kolu stejně postižených cyklistů. Natolik se tento roztrousil v útrobách bývalého komunistického gigantu, dnes moderně rekonstruovaného. 

A příště? 

Příště? Nacucané klíště – dětská říkačka coby oslí můstek k náznaku věcí budoucích. Křivoklátsko je jedním z regionů, kde se tahle havěť vyskytuje nejvíce. Ale tato lokalita nabízí skvělé podmínky pro bikování – ne tak drsné podnebím, ne tak náročné nekonečnými výplazy s bradou na představci, a právě o to zábavnější. Oblast protkaná stezkami a cestami, kopci, kameny, kořeny i hladkým povrchem, země tisíce a jedné bikové radosti. Vše o Velo campu 2011 se včas dozvíte ze stránek Vela. 

Těšíme se na vás s naším kočovným cirkusem cyklistickým! 

Rudolf Hronza
Foto: Velo a účastníci Velo Campu

Menu