Vyhrála jste týdenní pobyt na Mallorce. Byla to vaše první zkušenost s jarním trénováním v teple?
„Ano, na Mallorku jsme se chystali několikrát, ale vždy jsme to odložili, většinou kvůli lyžování. I když „v teple" bych dala do uvozovek, protože tepla jsme tam opravdu moc neužili. Počasí jsme úplně netrefili."
Podle čeho jste plánovali vaše výlety – mapa a prst, a nebo vám poradili na místě?
„Většinou jsme jezdili podle mapy, naplánovali jsme, kam se chceme dostat, ale do úplného cíle jsme dorazili jen asi třikrát. Každopádně rad ze strany zkušených bylo taky dost, zázemí hotelu je v tomhle fajn, navíc tréninková skupina ze Znojma, s níž jsme se tu setkali, měla ostrov dokonale proježděný. Druhý týden bohužel byla zima a pršelo, tak se trénování zvrhlo v najíždění kilometrů na okruhu na jihovýchodě ostrova."
Ochutnala jste pomeranč čerstvě utržený ze stromu?
„To si člověk nemůže nechat ujít – jak u nás rostou jablka, tak tam pomeranče."
Soutěž byla vyhlášena v lednovém čísle roku 2009, tedy ještě před Vánoci 2008. Přihlásilo se na 50 zájemců, kteří chtěli dobrovolně podstoupit týrání dietologa a trenéra. Právě tato dvojice vybrala tři soutěžící, kteří byli i pro ně výzvou, a na základě vstupních vyšetření jim sestavili speciální plány, sledovali je v průběhu roku, upravovali rady. Nebyli sami, Velo jako špión připravilo v průběhu roční akce dva články o této trojici. Soutěžící tak šli s kůží na trh, snažili se uspět před zraky svými, svých blízkých, ale i čtenářů. Články byly vždy doplněny o praktické rady a tipy, upozornění na chyby v hubnoucím procesu – tak, aby si i všichni ostatní mohli něco odnést.
Nejúspěšnější nakonec byla Petra Fuxová, která zhubla téměř neuvěřitelně, a to přesto, že dvojice odborníků právě ji vnímala jako nejtvrdší oříšek – hodně (denně) sportovala, hlídala si životosprávu a přesto se jí samotné shodit nedařilo. Trenér a dietelog právě Petru určili jako vítězku a ta poté obdržela poukaz cestovní agentury NaCesty.cz na týdenní pobyt na Mallorce. Neváhala, využila šanci, vyrazila spolu se svým mužem a rovnou si ještě jeden týden připlatili.
Šťastnou výherkyni jsme vyzpovídali po jejím návratu z tohoto baleárského ostrova.
Zvládli jste dojet také na populární Sa Calobru?
„Sa Calobru jsme bohužel plánovali až na druhý týden a jak jsem řekla, počasí nám nepřálo, ve středu tam dokonce napadl sníh. Letošní zima byla krušná všude. Hezky bylo jen po příletu, další dny bylo chladno, foukal vítr, ale dalo se objet naplánovanou trasu v patřičném oblečení. Od středy prvního týdne pršelo a hlavně se hrozně ochladilo, druhý týden jsme vyjížděli za deště v pěti stupních. Bylo to prý na Mallorku hodně neobvyklé počasí."
Pojala jste pobyt opravdu pouze tvrdě tréninkově, nebo jste stihla i odpočívat, prohlédnout ostrov?
„Byl to tvrdý trénink, najela jsem asi 1200 km, i když zkušeným cyklistům se to asi bude zdát málo. Z ostrova jsme viděli celkem dost, jsou tam opravdu krásná místa."
Jste univerzálně založená sportovkyně – vezla jste pouze kolo, nebo jste využila i jiných sportovních a regeneračních aktivit?
„Mimo kolo jsem ještě běhala – asi 100 km – a plavala v bazénu, celkem asi 50 km. Pak už jsem jen zvládla jíst a odpočívat."
Kolega, s nímž jste se tam setkali, naznačoval, že jste snad i okusila moře.
„Jsem blázen, tak mě označili známí. Moře mělo tak 13-14 stupňů, ale vlezla jsem tam, sice asi na minutu, ale kdo může říci, že se 28. února koupal?"
Co vás na cyklistické Mallorce nejvíc zaujalo?
„V první řadě ohleduplnost řidičů, i když jim uhýbáte, jedou v klidu za vámi, nikam nespěchají. Po příjezdu do ČR při první vyjížďce jsme hned poznali, že jsme doma. A dále krásné silnice."
Jaké zázemí nabízí tento druh pobytu a hotel Ayron Park v El Arenalu, kde agentura NaCesty.cz zbudovala pro české cyklisty středisko?
„Jídlo kdo co chtěl a hlavně kolik chtěl, i bydlení bylo skvělé. Masáže ani půjčovnu kol jsme nevyužili, kola jsme si vezli svoje, a maséra jsem měla s sebou – mého manžela. Ale je dobré vědět, že se tu o člověka postarají."
Řada lidí, kteří Mallorcu jednou vyzkouší, odlétá na jih každé jaro. Bude to i váš případ?
„Rádi bychom v této tradici pokračovali, ale kvůli zaměstnání nevím, jestli to půjde. Samozřejmě záleží i na financích."
Co byste poradila těm, kteří se do tepla vydávají poprvé?
„Radit se nedá, každý si to musí vyzkoušet sám, jen koupit letenku a pobyt a jet. Rozhodně to stojí za to a navíc to není tak drahé, jak luxusně slovo Mallorca možná zní."
Zapůsobil tréninkový kemp také jako motivace k trénování doma? Zvládnete si třeba nyní udělat na sport více času, abyste získané základy zhodnotila?
„V trénincích doma jsou naježděné kilometry cítit, jezdí se opravdu dobře, ale mimo zaměstnání jsem začala ještě podnikat, další důležitou věcí je počasí, které nám v letošním roce nepřeje. Ale snažím se jezdit v každé volné chvíli."
Ještě se vrátím k soutěži, už jen pro připomenutí čtenářům, pro něž jste se stala vzorem a důkazem toho, že když se chce, jde to. Jakých úspěchů jste dosáhla v soutěži Zhubněte s Velem? Co vám tato soutěž dala nejvíce?
„Pro mě byla účast v soutěži obratem v životě, začala jsem znovu aktivně sportovat, účastnit se závodů, jsem opravdu důkazem toho, že když se chce, tak to jde – mínus 15 kg. V osobním i profesním životě jsem také úplně jinde."
Daří se Vám dosaženou hmotnost udržet, nebo dokonce dále snižovat?
„Další snižování váhy pro mě nepřipadá v úvahu, v sezoně mi můj muž říkal, že už chrastím. V nynější době mám asi o tři kila více, která půjdou dolů s intenzivnějším tréninkem, v sezoně budu mít opět váhu jako na konci vaší soutěže, tedy 62-63 kg."
Je těžší hledat motivaci bez dohledu ostatních čtenářů? Jak jste vůbec přečkala Vánoce?
„Je zajímavé, že Vánoce pro mě nejsou takové trauma ani strašák, to už zvládám několik let, ale nejhorší pro mě byl návrat z Mallorky. Když sedíte čtyři pět hodin denně na kole, tak toho spořádáte celkem dost. Byl pro mě velký problém po návratu zredukovat porce."
Stanovila jste si nějaké sportovní cíle pro nadcházející sezonu? Jsou vyšší než ty loňské?
„Trochu mě trápí zdraví, ale doufám, že do sezony bude vše v pořádku. Budu se zaměřovat spíše na kratší závody na kole a budu, doufám, absolvovat i nějaké triatlony. Na konci sezony budu moudřejší."
Během soutěže jste byli pod dohledem trenéra a dietologa. Nepřemýšlela jste, že byste s někým takovým spolupracovala i v budoucnu?
„Protože jsem vystudovala trenérství, tréninky jsem schopna naplánovat sama, ale v mém případě to není žádný systematický trénink, jsem ráda, že se dostanu na kolo a vyčistím si hlavu. A když je málo času, jdu si zaběhat…. prostě se potřebuji odreagovat. V jídle mám jasno, už vím co na mě funguje."
Děkuji za rozhovor.
Rudolf Hronza
Foto: archiv Petry Fuxové