Švýcarsko dvakrát jinak

28.2.2017
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2010-03-24T09:26:03 --><p><b>ZASLECHNETE-LI ČESKÉHO BIKERA VYPRÁVĚT O SKVĚLÝCH ZAHRANIČNÍCH ZÁŽITCÍCH NA KOLE, BUDOU ZŘEJMĚ PONEJVÍCE SPOJENY S ITÁLIÍ, FRANCIÍ ČI SOUSEDNÍM RAKOUSKEM. STÁLE ČASTĚJI VŠAK ZAZNÍVÁ TAKÉ ŠVÝCARSKO. A PRÁVĚ DO NĚJ VÁS NYNÍ CHCEME POZVAT DVOJICÍ REPORTÁŽÍ Z ODLIŠNĚ POJATÝCH BIKOVÝCH VÝPRAV.</b></p>

Krátce o Švýcarsku Švýcarsko je konfederací 26 kantonů, v nichž žije 7,4 milionu obyvatel. Je známé svou neutralitou, čokoládou, hodinkami a horami, které pokrývají 60 % plochy státu. Na území Švýcarska naleznete sice jen desetinu celkové rozlohy alpského horského systému, přesto má nejvíce jeho čtyřtisícovek i ledovců v kontinentální Evropě. Bikování ve Švýcarsku

OCHUTNÁNÍ PRVNÍ

OSMIDENNÍ ALL-MOUNTAIN PŘEJEZD

Trasa z Chamonix do Zermattu překonává za osm dní 375 kilometrů a 23 000 výškových metrů. Ochutnáte na ní vyčerpávající výstupy do vysokohorských sedel, ďábelsky rychlé sjezdy i romantické kouzlo starých stezek spojujících horské vesničky. Koncept je prostý – jedno auto zůstává zaparkované u prvního kempu, každý den se pak jeden z účastníků stává řidičem, který s druhou dodávkou a vším potřebným přejede do dalšího tábořiště. (Jistě, je to jednodenní oběť na oltáři bikování od řidiče, ale on takový den volna také přijde vhod, není-li spíše přímo nutný.) Ostatní se na kolech vydají na cestu přes horské hřebeny do nového cíle, kde jsou postaveny stany, uvaří se, přespí, sbalí a další den opět sedne na kolo a zamíří o dům dál. Jede se podle GPS tras připravených na základě informací vydolovaných z internetu. Pojistkou jsou staré dobré papírové mapy a stopařský instinkt lovce zážitků. Etapy byly počtem kilometrů plánovány vzhledem k náročnosti terénu – s ohlédnutím je nutné říci, že bylo dobře, že se navigátoři kvantitou nijak nerozvášnili. Kvalita stála za to.

Mapa: do Google mapy načten GPX záznam trasy. Soubory ke stažení: GPX záznam trasy (5MB)

OCHUTNÁNÍ DRUHÉ

HVĚZDICOVÉ BIKOVÁNÍ ZE DVOU CENTER

Dvě místa, dvě základny a z nich hvězdicově vybrané trasy, to je koncept pro pohodlnější, kteří se po náročném dnu rádi dobře osprchují a svalí do peřin. Scuol a Samnaun leží vzdušnou čarou velice blízko sebe a spojit by je šlo i jedním velkým bikovým okruhem, každé ale nabízí něco úplně jiného. Scuol leží u řeky, uzavřený v hlubokém údolí a počasí tu nehraje takovou roli jako v 1700 metrů nad mořem ležícím lyžařském středisku Samnaun, kde se honí mraky a na vrcholcích většinu roku leží sníh. Paradoxně fyzicky náročnější to ale bylo v údolí, protože ze Samnaun se lze kabinkou nechat hodit až do dvou půl tisíce a pak se hodiny zlehka pohupovat po vrcholových vrstevnicích nebo se jen spustit tu na rakouskou a tam zase zpět na švýcarskou stranu v dlouhých a rychlých sjezdech. Nahoru pak každého cyklistu zase vyveze některá z lanovek. Fascinující biking všeho druhu a pro spořivé navíc bezcelní zóna. Důvodů, proč z bohatého a pro někoho možná trochu neuchopitelného Švýcarska vybrat zrovna okolí Engadinu, je ale více. Je to nejblíže od českých hranic, konají se tu jedny z nejznámějších bikových i silničních cyklomaratonů, jižně od údolí Innu se rozprostírá jediný švýcarský národní park…

Mapa: první den, do Google mapy načten první GPX soubor.. Soubory ke stažení: GPX – 1. výjezd (cca 500KB), GPX – 2. výjezd (cca 500KB), GPX – 3. výjezd (cca 500KB), GPX – 4. výjezd (cca 500KB), GPX – 5. výjezd (cca 500KB), GPX – 6. výjezd (cca 500KB), GPX – 7. výjezd (cca 500KB), GPX – 8. výjezd (cca 500KB)


Těžko říci, čím to je, že Švýcarsko má v uších domorodého cyklisty stále trochu jinou příchuť než jiné evropské destinace – snad pro profl áknutost Itálie (především díky mekce Lago di Garda, kde už snad každý biker jednou byl a nadšeně o tom vyprávěl), pro blízkost sousedního Rakouska nebo třeba pro lákadla Francie, jež je s cyklistikou odnepaměti výsostně spojena. Kdo však měl možnost užít si ve Švýcarsku jízdy na kole, vrací se nadšen. Ze zmíněného mu totiž nechybí nic: vzdálenost zhruba od 500 km není přehnaná a bikeři o Švýcarsku hovoří v superlativech, jak o prostředí, tak o zázemí a možnostech.

(rh) foto: Petr Slavík, Michal Janata, František Brnušák

Menu