Ženy v DH

28.2.2017

Holky a DH

Většině z nás nepřijde divné potkávat se se ženami na maratonských či XC tratích, na vyjížďkách, u sjezdu se ale možná objeví pocit jisté nepatřičnosti. Proč ale?! Většinou to pramení jen z toho, že člověk vychází ze svých schopností a jejich optikou pak soudí. Možná i vás tak zaráží spojení ženy, křehkého stvoření, a drsné disciplíny, jakou je jízda z kopce dolů (ať už ve formě sjezdu, freeridu, fourcrossu a podobných). Možná to pro některé zní opravdu divně, ale vězte, že divné to rozhodně není. Rozhodně lepší je použít slovo udivující či ještě lépe obdivuhodné. Vždyť kolik je sportovních disciplín, v nichž ženy startují na zcela stejné trati jako muži? Zůstaneme-li jen v cyklistice, pak na silnici jezdí kratší distance, stejně tak v cross country, byť na stejných tratích, na dráze, v cyklokrosu závod čítá méně minut (oproti 60 u mužů je to 40 minut). Ve sjezdu je to zcela stejná trať, velice náročná, stavěná tak, aby prověřila ty nejlepší mužské jezdce! A muži sjezdaři jsou si toho vědomi, dokáží své ženské protějšky patřičně ocenit.

TAKTO ZAČÍNÁ ČLÁNEK V BŘEZNOVÉM VELU VĚNOVANÝ TÉMATU ŽEN V TECHNICKÝCH DISCIPLÍNÁCH. PROVEDE VÁS HISTORIÍ ŽENSKÉHO SJEZDU, SEZNÁMÍ S NEJVĚTŠÍMI OSOBNOSTMI DH. DOPLNĚN JE O TŘI ROZHOVORY – S TRACY MOSELEYOVOU, SVĚTOVĚ VELEÚSPĚŠNOU ZÁVODNICÍ, KATARINOU TÓTHOVOU, VÝBORNOU DOMÁCÍ JEZDKYNÍ, A KATKOU KUBASCHOVOU, KTERÁ SJEZDU PROPADLA AŽ LONI A ZAČÍNÁ S NÍM.
V UKÁZCE Z AKTUÁLNÍHO VYDÁNÍ PAK PŘINÁŠÍME ČTVRTÝ, BONUSOVÝ ROZHOVOR, KTERÝ VE VELU NENAJDETE. VYZPOVÍDALI JSME RADKU SLÍŽIKOVOU, NEJLEPŠÍ SLOVENSKOU ZÁVODNICI.


ROZHOVOR – Radka Slížiková

Radka SlížikováRadka je v současnosti nejúspěšnější slovenskou sjezdařkou, a to přesto, že má za sebou teprve dvě sjezdové sezony.

Kdy a jak ses dostala k horským kolům a proč zrovna k nim?
„Asi před třemi lety jsem potkala jednoho bikera, který mě vzal na místní tratě a půjčil mi kolo. Hned jsem zjistila, že toto je to, co jsem dlouho hledala a co chci dělat."

Proč u tebe zvítězil právě sjezd, disciplína spíše pro kluky?
„Celá moje rodina jsou tak trochu blázni do adrenalinových sportů. Brácha jezdil motokáry, autocross, já jsem však měla dovolené jen koukat a povzbuzovat, což mě dlouho štvalo. Můj sen bylo dělat motocross, naši se však na toto téma se mnou odmítali bavit. Neváhala jsem proto ani sekundu, když jsem poznala kluky od nás, kteří dělali něco podobné, jen to bylo na kolech. Zpočátku jsem to nebrala až tak vážně. Kdyby mi někdo řekl, že co nevidět budu jezdit závody, tak se mu asi vysměju. Koupila jsem si hardtail a zkoušela s kluky okolní tratě a lesy – stylem hodinového tlačení kola do kopce a potom jen tříminutové jízdy dolů. Když jsem měla pocit, že za 12 minut denně se toho moc nenaučím, zjistila jsem, že potřebuji vývoz a změnu tratí. Tak jsem se dostala k DH, fullu a dnes si bez toho svůj život ani neumím představit.
A proč DH? Můj problém byl, že mě máloco dokázalo zaujmout na delší dobu. Potřebovala jsem adrenalin, posouvání hranic svých možností, a toto všechno by mi nedal žádný jiný sport. Miluji riziko, ráda závodím a dobrá jízda mi dá úžasný pocit, že to všechno, co pro to dělám, má svůj smysl."

Co ti na to říkali doma a kamarádi, když zjistili, že budeš dělat tento adrenalinový sport? Rozmlouvali ti to, nebo začali fandit?
„Naši mě znají a vědí, že když si něco vezmu do hlavy, těžko mi to rozmluví, ale i přesto to zkoušejí dodnes. Chodí mě povzbuzovat na závody, ale na trať mají v průběhu mé jízdy zákaz. Doposud se totiž vždycky stalo, že tam, kde stáli, jsem spadla, takže jsme se rozhodli to už neriskovat a čekají mě vždy v cíli. Kamarádi to vzali v pohodě, prý se něco takového dalo ode mě čekat."

Čím tě DH či freeride přitahuje?
„Adrenalin z rychlosti, z pocitu, když nad skokem, který jsem ještě před měsícem objížděla, už nepřemýšlím a skočím ho automaticky. Radost ze zrychlování, ze společného času, který s kluky strávím na kole, atmosféra závodů, poznávání nových krajin a lidí."

Radka Slížiková

Myslíš si, že sjezd je vhodný sport pro holky? Neměly by na to raději jen koukat, než se válet někde v blátě nebo kamení?
„Downhill patří ke sportům, kde jsou určité fyzické přednosti nevyhnutelné, a právě v tom mají kluci obrovskou výhodu. Holky musí proto o hodně více pracovat, aby se jim vyrovnaly silou. Holky mají navrch zase v rozvaze a ve zbytečném nepřeceňování svých schopností, umí víc rozmýšlet dopředu, a proto možná až tak neriskují. Znám však i kluky, kteří by na sjezd nikdy nesebrali odvahu, proto se mi škatulkování podle pohlaví nelíbí. Samotnou by mě postávání u trati nebavilo, bláto mám ráda, jezdí se mi na něm o hodně lépe než na suchu. Doufám, že podobně smýšlejících bikerek bude jen přibývat."

Co bys poradila holkám, které mají strach začít jezdit, protože se bojí nevhodných poznámek od kluků nebo od rodičů?
„Popravdě si ani neumím představit, že by nějací kluci tyto poznámky vůbec mohli mít. Doteď jsem neměla pocit, že bychom jim na trati překážely. Spíš naopak. Myslím, že by posilu v našich řadách jen uvítali. Horší to je už s rodiči, tam je potřeba zvolit individuální přístup. Na každého zabírá něco jiného. Nejlepší je, když pochopí, že to myslíte vážně a není to jen chvilkový rozmar. Potom je potřeba zvolit šokovou terapii, vzít je na závody, ať pomůžou zainvestovat do chráničů a výbavy kola. Možná, když budou mít pocit, že jsou zainteresovaní, budou mít menší výhrady, že se necháváme dobrovolně otloukat."

Radka Slížiková

Jaká je v současné době slovenská sjezdová holčičí scéna? Rozrůstá se?
„Ve srovnání se zahraničím je nás stále velmi málo. Největší účast byla už tradičně na prvních závodech v Polomce. Jak však stoupala náročnost tratí, objevovaly se na startovce jen tři čtyři jména. Přitom když jsme byli občas jen trénovat, v bikeparcích jsem často narazila na holky v integrálkách, které si to tam slušně valily na sjezďácích. Problém je asi v tom, že si nevěří natolik, aby to zkusily i na závodech, což je škoda, protože právě na nich se dá naučit nejvíc. Doufám, že další sezonu přibude alespoň pár nových bikerek. Bez konkurence se dá jen těžko zlepšovat."

Co si myslíš, že by pomohlo většímu růstu holčičí scény?
„Větší propagace, protože hodně z nich určitě ani netuší, co dowhnill vůbec je. Některé firmy už však začínají chápat, že vytvoření holčičí kolekce na ježdění nejsou vyhozené peníze a že právě zviditelnění se prostřednictvím něžného pohlaví je dokáže odlišit od konkurence. Holka chce přece dobře vypadat i na kole. Širší nabídka oblečení a chráničů speciálně pro ně by jim mohla dát pocit, že i v těchto sportech se s nimi počítá více jako jen s přítelkyněmi bikerů."

Vidíš rozdíl mezi slovenskou, českou a zahraniční holčičí scénou?
„Přiznám se, že dokud jsem se nezúčastnila loňské Marosany4down, neměla jsem o české scéně ani tušení. Konkurence tu však byla fakt kvalitní. Měla jsem možnost se zúčastnit i ME v Kranjskej Gore, kde jezdila fakt světová ženská špička, a tam byl rozdíl skutečně propastný. Ty holky mají za sebou kvalitní tým a zabezpečení, o kterém se nám tu může jen snít. Žijí si životy profesionálních sportovců a to jsem jim jen tiše záviděla."

Radka Slížiková

Jak tebe a ostatní holky vnímají diváci, media, a třeba i kluci, co závodí?
„Vzhledem na náš počet a skutečnost, že je to adrenalinový sport, se pozornost na nás určitě upírá více a pro mnohé jsme tam spíš atrakce, kterou je třeba brát s nadhledem. Přitom si myslím, že když už se pro tento sport rozhodne holka, bere to vážněji než někteří pozéři, které víc zajímá, aby měli všechno nejlepší a ježdění je až na druhém místě. Média vědí, že odlišnosti jsou zajímavé a prodávají se, a proto je z jejich strany větší zájem o čtyři bikerky než o 300 kluků na startovce. Zájem diváků si musí více vydřít než my."

Baví tě i další sporty, kde je nějaké to nebezpečí a adrenalin?
„Kdyby to šlo a byl čas, vyzkoušela bych všechno. V sezoně kromě kola na jiné sporty moc času nezůstává. V zimě je to board, squash, lyže a klidně se dám přemluvit i na cokoliv jiného. Jediný a největší, zatím nesplněný sen, je motocross, ale věřím, že to je taky jen otázka času."

Jaké máš plány do budoucna? Více závodit, zkusit třeba Světové poháry?
„Zrychlovat, skákat, vyhrávat. Prioritou je slovenský pohár DH, podle možnosti bych chtěla objet některé závody polského a českého poháru. V plánu jsou i evropské Světové poháry. Těch se zúčastním poprvé a už teď se na ty tratě a atmosféru tam velmi těším."

Děkuji za rozhovor.

Kamil Tatarkovič
Foto: Rob Trnka a archiv Radky Slížikové

Menu