Nedávno jsem pro jedno nakladatelství dělal odbornou korekturu překladu další z knih o cyklistice. Byla to tématicky už třetí podobná publikace v krátkém čase – historie a současnost cyklistiky, vývoj kol i závodů. Třetí, ale první opravdu dobrá, psaná odborným redaktorem.
Zjistil jsem tak, jak je fundovaný průvodce cyklistickými věky zajímavý, poučný. Připomene vám třeba, byť vás závodní scéna vůbec nezajímá, jak jsou právě závody (a to ve všech disciplínách) tolik důležité pro vývoj cyklistické techniky, tedy i pro nás všechny – právě tady jsou stále hledána efektivnější řešení, která poté pronikají na běžná kola. Jak dalece je právě z tohoto důvodu zpomalující kosternatost úředníků cyklistické federace UCI, kteří vývoj refl ektují jen zpomaleně – historie hovoří o mnoha případech.
Seznáte také, že mnoho ze současné moderny má hodně staré kořeny – s hliníkovými slitinami se přes dlouhověkou nadvládu oceli pracovalo už před rokem 1890, avšak hliníkové bicykly jako fenomén se neobjevily dříve než v roce 1975. A hned poté nastartovaly své tažení titan a především karbon, fenomén současný. Uvědomíte si tak, že než se nějakému novému materiálu povede to co karbonu, uběhne slušná řádka let. Vždyť jemu cesta na vrchol trvala přes 30 let, byla plná chyb, byla (a mnohdy stále je) bojem s konzervatizmem. A těch věcí, co už tu byly! Fully, kotoučovky a podobné jsou známy desítky let předtím, než dobyly svět. Anebo, z jiné oblasti, front fl ip, salto vpřed, nyní tolik ceněný trik, se objevil v BMX již roku 1983.
Zarážející pak je i otázka hmotnosti. První kola, kostitřasy, vážila okolo 40 kg. A já právě dokončil test silničky Cannondale SuperSix (najdete jej brzy v časopisu 53×11, v jeho prvním vydání pro rok 2010), jejíž reálná hmotnost ve velikosti L je 5,35 kg. Se sériovou výbavou, bez kompromisů v ní!
V době kostitřasů si lidé určitě nedokázali představit, že běžné kolo jednou bude vážit pět kilo. Ani já ne ještě před třemi čtyřmi lety. A stalo se. Avšak stát u tohoto Cannondalu a tvrdit, že dál už to nepůjde, nemůže jít, znamená být nepoučen. Vždy jsme byli, jsme a stále budeme svědky posunování hranic, jen tím, jak se právě v případě hmotnosti blížíme nule či třeba u počtu převodů zdánlivému limitu konstrukce náboje a zadní vidlice, je pro nás čím dál méně představitelný další krok. Ale historie jasně prorokuje, že přijde. On i fakt, že jízdní kolo téměř od svého zrození nezměnilo základní podobu, nemusí být pevně dán. Za pár let se své nedůvěře v další možnosti budeme jen smát.
Právě stojíme na prahu nové sezony. Přeji vám, abyste si všeho, co nám kolo nabízí a proč jej máme tolik rádi, užili i v roce 2010 s plnou chutí a hlavně v naprostém zdraví. Pohled do vlastní minulosti vám totiž jasně řekne, že čas strávený v sedle byl smysluplně využit, přinesl krásné zážitky, že vás obohatil a bude obohacovat.