Novinářské kempy jsou výbornou příležitostí setkat se s kolegy z jiných zemí, vyměnit si zkušenosti, nasát informace o tom, jak to chodí jinde, porovnat s domovinou. Tyhle informace jsou pro nás zajímavé pracovně, mnohdy ale jde o porovnání zajímavé pro všechny. Posuďte sami.
Stáli jsme a čekali, než fotograf na jednom místě dokoná své dílo. „Pozor, stojíš kousek od jedovatého dubu, ať se nedotkneš!" Rozhovor s Američanem Ryanem začal na press kempu Marin 2010, který se odehrál týden před uzávěrkou tohoto čísla v Kalifornii, nezvykle, tedy tím, že mne kolega uchránil od nepříjemné alergické reakce v podobě puchýřků a vyrážky, která po kontaktu s touhle „milou" rostlinkou hrozí.
Po poděkování za záchranu jsme zapředli hovor na téma redakce, porovnávali počty stran a počty lidí, a pak se pustili do dalších témat. Tak třeba zdvihy fullů. „Lidi u nás dostali rozum, zjistili, že 150 mm je pro běžné traily opravdu příliš. Po nadšení možnostmi vyššího zdvihu, a možná také příliš ovlivněni marketingem, už více uvažují. Tahle kola ustupují do ústraní, nejvíce jede kategorie trail biků. A není se co divit, ty jsou pro běžné ježdění, tím myslím i agresivnější pojetí bikingu, úplně dostatečné," rozpovídal se hned pro začátek Ryan. Shodujeme se a já dokládám tuhle situaci svým případem. Z hardtailu jsem šel rovnou na 150mm enduro, a je to pro české luhy a háje opravdu zbytečné.
„A co Češi a 29" biky?" „Zatím nic moc, ale tenhle rok se to začíná lepšit, nabídkou i poptávkou. Ale tahle otázka by zajímala mě – vždyť Amerika prý je v tomhle směru dost napřed." A asi je to pravda. Ryan vypráví o tom, že současný poměr terénních kol je odhadován 30:70, ale že už příští rok se předpokládá výrazný posun na 40:60 – sice zatím pořád ještě ve prospěch 26" klasiky, ale za dva tři roky se to může vyrovnat, či dokonce lehce obrátit. „Ale nikdy se nestane, že 29" úplně vytlačí současný standard z terénu. Na tom se tu shodujeme všichni, novináři, konstruktéři, prodejci… Pro některé disciplíny a traily, pro některé jízdní styly a jezdce prostě 29" nikdy nebude tou správnou volbou. A stejné je to s fully a hardtaily. Ono to kolikrát může vypadat, že tady už se na ničem jiném než na celopéru nejezdí, ale stačí vyrazit do terénu. Lidé mají hardtaily pořád rádi, protože jim mají co nabídnout. A je to tak dobře."
„A co traily, jak se v Česku jezdí?" Ohromuji Ryana údajem o více než 40 000 km značených stezek a téměř volném pohybu. „A to jsou všechno traily? Jako tady?" Popisuji mu, že ne, vyprávím o našich turistických cestách. Zajímá ho to. Po delší rozpravě se dostáváme k tomu, že ideálem by vlastně byla kombinace obojího: skvělých cyklistických trailů a singletracků, které vás nechají maximálně si užít kola, zdokonalí vás, aniž by vás ohrozily, protože jsou vytvořeny pro cyklisty, a pak našich turistických cest. Tam sice člověk musí většinou urazit dlouhou trasu, aby si vychutnal pár bikersky výživných úseků, ale zase má možnost vidět po cestě mnoho zajímavého.
Dofotografováno, domluveno, jede se dál. A na dalším kopci jsme už opět postávali v hloučcích. Nakonec si uvědomíte jedno: cyklistický svět je malý. Pokud potká biker bikera, zjistí, že bez ohledu na to, odkud je, řeší se všude ty samé problémy.
Přeji vám příjemné léto a těším se na shledání nad stránkami zářijového Vela.