Ve třech na dvou kolech

28.2.2017

Je v pořádku, když žena jezdí na kole v těhotenství? Do jakého měsíce vlastně může jezdit? Je to nebezpečné? To byly nejčastější otázky, na které jsme s mojí ženou hledali odpovědi na více místech. Názor lékařů zněl: kolo určitě ano, a klidně tak dlouho, jak to půjde – tělo si samo řekne dost.

Jízda na kole je vlastně skoro jediný ze sportů, které těhotná žena může provozovat. Nedoporučují se hlavně tvrdé dopady (volejbal, tenis apod.), běh, dokonce ani strečink. V současnosti tolik populární spinning taky není ideální, protože se tělo pohybuje ve vysokých tepových frekvencích a když zvážíme, že plod má tepovku jednou tak vysokou, tak je to pořádný fofr. Taky mi jeden známý řekl, že při jízdě na kole se může zamotat pupeční šňůra a dítě se udusí. Názor doktora? Je to nesmysl. Samozřejmě mluvím o sportech, na které jsme byli zvyklí, úplný výčet vhodných a nevhodných aktivit by vydal na článek.

Pro nás bylo důležité zjištění, že organizmus, který je zvyklý na pohyb několikrát týdně, je rozhodně lepší udržovat alespoň nějakou sportovní aktivitou. Jezdili jsme tedy na kole dál, jen se podřídili některým specifikům výletů ve třech na dvou kolech. Silnička je podle našich zkušeností nevhodná. Předklon nad řídítky a nepatrné otřesy nejsou moc příjemné. Asfaltový speciál tedy budiž zapomenut, zavěsili jsme ho v garáži na hřebík. Na pár měsíců. Hardtail a jízda v přírodě jsou mnohem příjemnější, lesní pěšiny a šotolinové cesty úplně ideální. A full, to je úplně jiná káva pro těhotnou ženu i pro miminko v břiše, prostě slast – jako když se děcko houpe v kočáře. Lenka říká, že ze začátku jí nevolnosti nedovolily jízdu na kole, teď se po každé vyjížďce cítí dobře a uvolněně, mnohem lépe spí, než když se některý den vůbec nehýbe.

A tak vyrážíme pravidelně, dokonce i na Velo campu u Seče jsme teď byli společně. Samozřejmě je třeba být rozumný a opatrný. Kořenité sekce jsou nevhodné, i na suchu na nich hrozí nebezpečí pádu. Taky prudké výjezdy se nehodí kvůli tomu, že vyšroubují srdeční činnost do vysoké frekvence. Jenže: otázka prudkosti a nebezpečnosti je taky hodně individuální. Lenka byla zvyklá na dlouhé a těžké výlety, ani při výběru terénu jsem ji nešetřil. Pro ženy zvyklé jezdit na nákup a nebo jednou za měsíc na výlet po asfaltu bude lesní cesta vypadat velmi nebezpečně, jako zabiják, pro bikerku ale může i techničtější pěšina být snadnou. Každý by měl používat vlastní rozum, vědět co je a co už není dobré.

A přesně z různosti lidí, neinformovanosti a nepochopení vycházejí i reakce našeho okolí. Mnoho kamarádů a známých to přijímá bez problémů, řada z nich na nás ale vrhá spíše nechápavé pohledy. Nejste blázni? Proč jí to nezakážeš?! Ty kořeny kloužou, prší, upadne, nachladne! Jen někdo si to nechá vysvětlit, že to máme doporučené lékaři a hlavně: Lence to vyhovuje. Proč bych jí zakazoval něco, co jí dělá dobře, čím si neubližuje? A riziko pádu, které přetrvává vždy? Myslím, že když používáte rozum, je stejné, jako když spadnete na schodech nebo zakopnete na ulici. A tak si myslíme své a je nám dobře. A myslím, že i našemu děťátku.

Moc se těším na další fázi otcovství. Vozík za kolo, sedačka, tyč… Bude to, myslím, zajímavé.

Menu