JARO JE TU, ZVYKEJME SI

28.2.2017

Tři dny volna, no nechte je jen tak, když zima letos rovnou předala žezlo létu a venku je najednou dvacet stupňů a jiskřivě modrá obloha! Jak naložím s tímhle prodlouženým víkendem, v tom jsem měl jasno – ať sám nebo s kamarády, prostě vyjedu na biku. Cíl byl jasný, oblíbený okruh, který mne celou zimu neviděl. První sjezdík ukázal, že trochu jistoty vzala skromná četnost zimních výjezdů. Budu si muset chvíli zvykat a dostat kolo zase pořádně do ruky. Na druhou stranu je pravda, že některá místa, z nichž jsem ještě na podzim měl respekt, jsem projel jakoby nic. Čas je i v tomto směru mocný lékař, lépe možná psycholog. Prostě mi dal zapomenout na ten ostrý kámen po přejetí předchozího šutráku v prudkém sklonu, kterého jsem se vždycky trochu bál – kdybych ho netrefil přesně, válel bych se z odkloněného svahu dolů. S dětskou radostí jsem vytlačil kolo ještě dvakrát nahoru a nejen tenhle úsek zopakoval.

Stejně mne lákala rodinná jízda. Dcerka sama na kole, syn poprvé na tyči. Nadšení bylo veliké. Nic na něm neměnil fakt, že jsem stejně premiérově Péťu za jízdy ztratil. „Zastáááv, ztratil si kluka!" ozvalo se zpoza mne. Ani jsem to nevěděl, prostě jsme přejeli kořen a on se poroučel. Vstal z prachu, oprášil kolena a jelo se dál. Za chvíli mě dostal ještě jednou, to když jsme zpomalili a hledali místo k zastavení, a on najednou šel vedle mne. A já ještě pořád jel! Děti umí překvapit. A já si budu muset zvyknout, že když jedeme celá rodina, nesedím na kole sám.

Má první silniční delší vyjížďka předcházela terénní i rodinné – přece jen bylo ještě dost bláta. Vyjel jsem v deset hodin vstříc skvělé předpovědi, a vzhledem k tomu, že snad ještě dva dny předtím jsem nosil zimní bundu, dostatečně jsem se oblékl. Kousek od domu jsem nabalen potkal protijedoucího cyklistu v kraťasech a krátkém rukávu. Blázen! Jeho kolena bych nechtěl mít. Ani ne za půl hodiny jsem zjistil, že blázen jsem já, zapařený od palců nohou až po uši. Měl bych přivyknout tomu, že teplé dny jsou skutečně tady.

Na jaro si bude muset zvyknout i zadek: nevím jak vy, ale já ho celou zimu docela hýčkal, na kole jsem toho letos moc nenajezdil a squash či běh mu tolik nevadí. Jestli mě po prvním dnu bolely nohy, po druhém už bolavým dojmům vévodilo právě pozadí. A po třetím jakbysmet.

Konec naplánované trasy znamenal opustit polní cestu a vrhnout se do víru provozu. Po projetí prvních aut bylo zřejmé, že nejen cyklisté si potřebují opět osvojit techniku jízdy, ale že i řidiči budou opět nějakou dobu přivykat, že silnice už opět nepatří jen jim a že Češi cyklistiku milují.

Sezona je tu, zvykněme si!

Menu