Jeden pro všechno a na nic pořádně?

28.2.2017

Pravda, neustálé opakování značek jako GT, Kona nebo v poslední době Pell´s nás mohlo – a mělo – varovat. Nemyslíc si však, že spolu s těmito značkami tvoříme jakousi kastu – vyvolených či vyděděných -, pustili jsme se do shánění adeptů prověrky. Kriterii přitom byly logické a za poslední roky v terénu ozkoušené parametry: středně dlouhý posed, zdvih vidlice kolem 130 mm XC FS trailbike standardu, vyšší pozice rukou s vlaštovkami, nízký rám, obutí, co umí vystrčit drápky a šířkou kolem 2,3" bezpečně naviguje i kamenným polem či hadovištěm kořenů, pohodlné sedlo. Diskové brzdy, klidně i se 180mm kotouči, bereme jako standard bez připomínek.

Právě proto, že se nám takovéto biky moc osvědčily v letech minulých, překvapilo nás, že vedle vzpomínaných GT, Kony, Pell´su, RB a snad ještě Norca takových biků již mnoho (či na našem trhu snad vůbec?) není. Jde přitom o logickou alternativu k celoodpruženému tzv. trailbiku se 120, 130 mm zdvihu a týmž vybavením. Zkrátka sportovní, ale v kramflecích sebou jistý bike.

Jedněmi z prvních tohoto druhu byly koncem 90. let Gary Fisher X-Caliber či Trek 8500 LT. Vzduchová, ale na tehdejší dobu radikální 100mm vidlice, odpružená sedlovka, vlaštovky, ležérnější geometrie…. Následoval třeba GT Zaskar X v matně černém provedení a s týmž střihem, u Marinu pak dokonce i celá řada, Rock Machine a další: bylo to jen logické, takto totiž vypadala kola řady bikerů, stavěná ale kus po kuse, jak šla doba a měnily se jejich potřeby. Záhy však jako když utneš – dnes zbývají ony paběrky, jen na britských ostrovech je tento typ hardtailu u značek jako Pace, Cotic, Whyte nebo Orange vcelku populární, v Kanadě zase pár firem typu Chromag drží vlajku také vytaženou. Jinak nemáme z čeho vybírat – a to si stojíme nekompromisně na svém, že takový bike má opodstatnění a výsledky GT v testu (i když nižší model má jen 100mm vidlici namísto 130mm) to znovu jen potvrzují.

Na pohovce u pana Freuda

Frustrovaní nenaplněním našich vizí uleháme na psychoanalytikovo sofa. Pane doktore, kdepak je chyba? Proč nám nikdo nerozumí?
A zkusili jste se zeptat zbytku světa? Něco na tom prostě asi bude, že u hardtailů dnes skoro nenajdete vidlici přes 100 mm a obutí se vyskytuje nejspíše jen do šíře 2,1". Jistě, možná právě z vašich univerzálů se vyvinula tzv. pevná endura a jeden čas dokonce prý na slavném North Shore zaznamenali revival FR hardtailů, ale obě kategorie drží nad vodou pár značek jako vzpomínaná Kona nebo Norco a Banshee, jinak rozhodně žádná velká sláva. A pevný freeride nebo dokonce dirtjumper jsou již pro XC vyjížďku přece jen šroubováním přes závit.

Výrobci zkrátka škatulkují hardtail pod celoodpružený bike, připisují mu menší kapacity, počítají s ním na méně náročnou akci a coby předstupeň pro full. Anebo – u vyšších tříd – přímo na závody. Jde jednoznačně o znamení doby.

Jiná je však situace u dostupnějších kol střední třídy. V patrech kolem 20 000 korun ještě není solidní full realitou a tedy ani blízkou alternativou, a tak hardtail kryje kompletní nabídku – od jezdivých endur po pseudozávoďáky, jak o tom vypovídá váš test, páni redaktoři.

Každému to jeho

Dobrá, dobrá, své vize a favorita pevného všeuměla se nevzdáme, pane doktore, nicméně pokusíme se být dosti tolerantní k pochopení a ocenění druhých. Vyloučíme-li skokanské dirt biky a pevné freeridy, začíná na jednom pólu hardtailů nabídka enduro biky. Ty letos předvedl třeba Author nebo v nich pokračuje Pell´s. Pokračujme přes našeho mazánka univerzální XC biky s minimálně 100 mm zdvihu, širším obutím a komfortním, ne však FR posedem. Nu a odtud vede cesta k XC bikům sportovnějšího rázu, s nataženějším a nižším posedem a třeba i svižnějším obutím.

Jak je vidět, kromě endur, určených přece jen pro ostřejší provoz, jde v zásadě o dvě věci: kokpit a obutí. Zdvih vidlice se vždy pohybuje zhruba v rozpětí 100-130 mm. Kratší posed daný představcem v délkovém rozmezí 50-80 mm činí vedení biku přehlednějším, přenášení těžiště pak snazším. Široké pneumatiky pomáhají jak prostupnosti terénem, tak ale i komfortu v rychlosti. Jistě, full to není, ale dnes se již také přece jen nejezdí ani tolik na rychlost jako spíše na zručnost – a zde slušná vidlice s 2,3" pneumatikou a dobrým rámem a sedlem udělají své.

Takřka týž bike se 100mm vidlicí si může zvolit či dovybavit ke spokojenosti také zcela opačně uvažující biker. Delší, níže situovaný představec v parametru 90-110 mm zatíží snáze přední kolo ve výjezdech, hladší, rychlejší (a třeba i lehčí) obutí pak máchne křídly biku. Kola jsou vůbec prostorem, kde se celek urychluje – uvažte ještě třeba i duše a časem snad ráfek.

XC ode zdi ke zdi

Klidně se může stát, že se jeden ocitne na vyjížďce, kde místní spoléhají na 150mm celopéra, zatímco jiní stojí na srazu opřeni o lehký hardtail s rovnými řídítky a rohy. Pokud totiž nezajdeme do extrémů, jako je sjezdový speciál s napínákem, lze si užít švih na ledasčem. Širokému spektru však musí fandit tempo. Zaberou-li chrti hned za první zatáčkou, mají pohodáři vymalováno. Naopak octnete-li se sporťákem na FR seanci, jde o život. Pokud ale stabilní partička dlouhodobě točí klikami v kompromisním či ustáleném tempu, jde o to, co si chcete v sedle užít. I s krátkým posedem lze vyjíždět ledasco, aby si jeden pak maximálně užil cestu dolů, naopak rychlý hardtail v rukou zkušeného projde bez ztráty květinky zápočtovou, ale i zkouškovou technickou pasáží a přitom dělá majiteli radost, jak se ržáním uhání za pedály.
Nu, a pro ty nerozhodné je tu samozřejmě ještě univerzální hardtail, ono ode všeho trochu.

Tomáš Taich
Foto: Štěpán Hájíček

Menu