Úvod » Články k časopisu » Ať je zima zimou

Ať je zima zimou

Jeden z domácích spisovatelských bardů napsal pro jeden týdeník úvodník o zimě. Jednak obyvatele našich zeměpisných šířek a délek hodnotí právě coby díky zkušenosti zimního období v dobrém slova smyslu jako kompletnější lidské bytosti, odolnější i jaksi lépe hospodařící nejen časem různých ročních období. Optikou logiky selského rozumu se dále pozastavuje nad nejrůznějšími snahami zvrátit tento veskrze prospěšný rytmus přírody – ať již přemírou osvětlení, dovozem čerstvého ovoce a zeleniny či snahou provozovat určité sporty za každou cenu. Vadí mu tak, že se třeba příliš elektřiny spotřebovává jak na vánoční přesvětlení, tak i na výrobu umělého sněhu. Zima prostě přináší jiný, domáčtější, odpočinkový rytmus života, stejně jako určité podmínky – i ke sportu. Není-li však sníh, nelyžuj, píše doslova.

Otázky po smysluplnosti konání hokejových zápasů na jednorázových kluzištích uprostřed trávníků baseballových stadionů, stejně jako mistrovství světa v běhu na lyžích stůj co stůj v sněhem nejisté nadmořské výšce, jsou již, myslím, zodpovězeny. Při fotografování testů do tohoto Vela jsem však v očích několika náhodných vycházkových chodců uprostřed zimní pohádky v Brdech četl jiné: nehledě na funkční oblečení od hlavy k patě i ekologičnost sportu, není takové konání nesmyslné? Úvahy, fejetony, fotografie i informační články o krásách zimního bikingu pak jsou tedy iluzorním, prázdným lákadlem, obyčejným lepivým lízátkem?

Jistě není správné, když spokojenost lyžníků je vykoupena vysátím vody ze širokého dalekého okolí sněhovými děly. Vánoční svátky zase dávají roku řád – na rozdíl od letních prázdnin, kdy se rozprchneme po všech koutek Evropy (světa), koncem roku a jeho začátkem je čas jako stvořený pro rodinné sešlosti a přátelská posezení vůbec. Ano, člověk by také měl ctít rytmus přírody, v zimě si klidně odpočinout, zalenošit, tak jak to každý druhý cítíme. Při uvážení volných světelných hodin v týdnu pro sport zase asi není při zamrznutí rybníku co řešit – brusle na nohy! Dvacet centimetrů sněhu za domem pak přímo vybízí k vytažení běžek ze sklepa, nabídka víkendu na sjezdovce by asi taky neměla pokaždé být odmítnuta.

Při nedostatku sněhu či teplotách nestačících k vyčarování zrcadla na jezeře a tůních řek se však bikerově duši nelze divit. Po podzimní bahenní lázni najednou kolo zase jede, odpadá nepříjemná a na čas hladová očista, stejně jako silné zatížení materiálu. Pod ojíněnými větvemi je navíc tak dobře – a zadarmo, narozdíl od ski center s navyráběnou bílou hmotou. A sníh – pojedeme jen na saních? Pocukrované stezky chutnají přece stejně jako štrúdl! Pár centimetrů prašanu pak také ničemu nevadí, hlubší nadílka zase spojuje cyklistu klidně s lyžaři a snowboardisty: nakreslit první stopu dolů pasáží je pocit zcela srovnatelný s rozříznutím planiny prkýnkářem.

V hlubokém sněhu jistě nelze jet celý den a energetické palivo ubývá rychleji než nafta v Hummeru. Bike ale určitě je celoroční nástroj a rozhodně mu tedy bílá peřina neškodí. A jeho pilotu jakbysmet!