Úvod » Články k časopisu » ROZUM DO HRSTI

ROZUM DO HRSTI

Další sezonu máme na talíři – aspoň co novinek se týká. Tušíme, co si budeme moci zanedlouho koupit, víme, že to i tamto je zase lepší, toužíme, střádáme, jsme rozmrzelí, protože víme, že jsme investovali letos a na další obnovu vybavení zase jen tak nebudou peníze. Mnohdy znovu rozmýšlíme, zda už konečně nevystoupit z rozjetého vlaku a raději si prostě jen užívat jízdu. (A už teď víme, že stejně nedokážeme v nejbližší stanici vlak opustit…) Letošní sezona nepřinesla žádnou zcela zásadní změnu (pokud pomineme Sram a jeho dvakrát deset převodů pro terén – ale i to už tady bylo). Vše je „jen" trochu lehčí, funkčnější, novější. A jinak designově ztvárněné.

A právě design je pro příští sezonu velmi výrazným lákadlem. Už nestačí, že jedna firma nabízí pět modelů klik, šest kvalitativních verzí pedálů, řídítek – každý z nich je navíc vyveden v několika barevných variantách. To abychom měli proč přemýšlet, protože na našem kole modrá s modrou hraje lépe než s jinou barvou. Tah je to velmi chytrý – zákazník musí vždy mít důvod nakupovat. A lidé z marketingu to dobře vědí.

Je mi ale hodně líto obchodníků s cyklistickým zbožím, v jejich kůži bych nechtěl být. Nestačí, že už takto je nabídka vybavení velmi široká a je těžké vybrat, o co bude zájem, co se do prodejny vejde. A na co budou peníze. Teď ještě abych vymyslel, jakou či jaké z pěti různých barev budou lidi chtít. A byl připraven na to, že když budu mít čtyři z pěti, přijde zákazník a bude chtít právě tu pátou. A protože ji nebudu mít, půjde ke konkurenci, která třeba bude mít zrovna tuhle jedinou – a mě to přinese špatné jméno.

Zanedlouho to bude 20 let od pádu komunizmu. Bude to znít hrozně, ale napadá mne, že v příští sezoně na tom obchodníci mohou být trochu podobně jako před dvaceti lety. Tehdy také zákazníci chodili do prodejen s velkými očekáváními a ta zůstávala nenaplněna. A obchodníci pak byli v jejich očích špatní, protože oni stáli za pultem a oni nedokázali uspokojit potřeby. Nevinní vinní. Tehdy prostě nebylo co prodávat.

Proč zmiňuji tuto dobu? Právě jí se věnujeme v tomto čísle. Vyzpovídali jsme „veterány studené války", lidi, kteří v cyklistice na různých pozicích působili tehdy a působí i nyní. (Nebo minimálně po delší dobu po bodu zlomu.) Tak, aby se s vámi mohli podělit o zážitky, zkušenosti, mohli porovnat, připomenout pamětníkům a otevřít oči těm, co TO nezažili. Je to ostrý kontrast se zbytkem časopisu, ale i se současností – a nejen graficky, stylem odpovídajícím TÉ době. Době, která měla snad jedinou výhodu. Občané zemí, kde všichni měli všechno, ale většina neměla nic, byli vlastně velmi ekologicky smýšlející lidé, pravda vynuceně: věci byly měněny a vyhazovány až ve chvíli, kdy opravdu dosloužily, tedy i komponenty jízdního kola byly opravovány a dojížděny do poslední nitky. Nyní se skládky často plní jen z rozmařilosti – protože rok starý mobil, kolo, přehazovačka či MP3 přehrávač jsou morálně zastaralé. A nebo barevně nemožné – to když se zrovna některý rok zatlačilo na designovou pilu. Ale to už je velké odbočení, úplně jiné téma vyžadující značný prostor.

Vše nejlepší k dvacátému výročí svobody! A po připomenutí hlouposti předešlého režimu rozum do hrsti…