16. ročník Author Král Šumavy Road

28.2.2017

Každá podobná akce stojí na tradicích a mýtech. Stejně tomu bylo v minulosti i u Krále: již jen při vyslovení názvů jako Svojše, Kozákov, Kvilda, Šimanov a podobně naskakovala jezdcům husí kůže. Kolik jen heroických výkonů, ale i soukromých proher tato stoupání zažila. Kolik potu se za léta vsáklo do jejich sálajícího povrchu, kolik nadějí na výsledné umístění se zde zažehlo, ale stejně tak spálilo na troud. Tomu všemu ale letošní rok učinil konec. Někdo může bědovat nad ztrátou těchto ikon závodu, jiný oslavovat menší obtížnost trasy. Ať byly pocity letošních účastníků jakékoli, faktem je, že jen málokdo z pravidelných účastníků si tuto událost roku nechal ujít.

Konečně za světla
Šestnáctý ročník populárního závodu měl díky termínovému posunu jedinečnou šanci na posunutí startovního času o pár desítek minut. Namísto rozespalých a zimomřivých stínů se tak postavilo v prvních ranních paprscích na klatovském náměstí postupně ve dvou vlnách (první v 7:15 hod, druhá pak v 10:00 hod) dohromady 1240 jezdců doslova v plném lesku. Díky přívětivosti počasí dané i posunutím termínu na samý závěr prázdnin pak většina cyklistů volila krátký spodek. Ještě loni neuvěřitelné se stalo skutečností. Proslovy zástupců města a hlavního pořadatele patřící k rituálům závodu přivítaly celou tuto masu natěšenou na souboj s náročností šumavských kopců. Okolní domy odráží hluboké tóny tradiční hudby, monumentální zvon oznamuje do širokého okolí, že den, na který se tolik cyklistů těší, je zde.
Startovní výstřel spouští lavinu valící se ulicemi Klatov směrem na Kdyni. Jen několik kilometrů za hranicemi města se celá masa pelotonu odpoutává od hlavní silnice a uhýbá na první stoupání k Doubravě. Nohy všech získávají pracovní teplotu, a tak není divu, že se rýsují i malé skupinky uprchlíků. Letošní trasa ale neopisuje jen tradiční větší silnice, dokonalá znalost prostředí přivedla pořadatele k nápadu propletení hada jezdců úzkými silničkami mimo vytížené silniční tahy.
A právě zde mne napadlo srovnání s klasikami severní Evropy. Úzký asfalt, na němž se vejdou stěží tři jezdci vedle sebe, klikatící se alejemi nabízí jen pramálo prostoru pro ukrytí před všudypřítomným větrem, jehož nadílka byla letos opravdu bohatá. Skupinky snažící se o dostižení hlavního pole jsou jak malé korálky rozesety od obzoru k obzoru. To hlavní ale jezdce teprve čeká.
Po prvním bufetu a následném výjezdu na Svatou Kateřinu se blíží nejvyšší body závodu. Prvním zubem na mapě profilu je sedlo Špičáku, na které stoupají jezdci zadem přes Hamry. Jen co si nohy trochu odpočinou při následném klesání do Železné Rudy, postaví se do cesty nejvyšší bod celé trasy. Ten sice není horolezeckým výstupem, ale i tak dokáže stoupání v sousedství Javorné pěkně potrápit. Silnice poté přivádí jezdce na Onen Svět a jen coby kamenem dohodil za jeho hranicemi se odpojuje novinka letošního roku, krátká stokilometrová distance Lady určená ženám. Za dalšími třemi kopci a třemi údolími se pak pod Hartmanicemi loučí i dvousetkilometrová trasa, startující v brzkou ranní hodinu společně s královskou tratí. Ta již sama pokračuje proti proudu Otavy do Rejštejna, aby navštívila další z „belgických" stojek vedoucí na Kašperské Hory. V nich ale útrapy nohou nekončí, úseky na Nicov, Javorník a Maleč zůstanou pěkné řádce maratonců zaryté hluboko v paměti.
To už se ale blíží vysvobozující sjezd k Sušici, okořeněný pouze kratším výšlapem na Podmokly. Poslední část divadelního partu se počíná odvíjet za Sušicí, kde dochází k opětovnému setkání tras, vedle dvoustovkářů můžeme pozdravit i zadní šiky jezdců na trase dlouhé 150 km. Ta odstartovala o téměř tři hodiny později než my. Pestrobarevný had snad všech věkových a výkonnostních úrovní společně míří k posledním stoupáním dneška Cihelně a Jindřichovicům. Necelé dvě desítky posledních kilometrů dělící jezdce od kýžené cílové mety se podobají jízdě rychlíkem. Hlavní tah vedoucí ke Klatovům dává cítit blízkost finiše, zbylé síly docházejí mobilizace a i nejpomalejší šneci se mění v řízené střely. Následuje již pouze pár ostrých změn směru ve vilkové čtvrti a před očima se zjevuje cílová brána.

Vítr v myšlenkách
Notoricky známý zvuk čipu dopsal poslední řádky letošního Krále. Někomu mohly na trase chybět úseky vhodné spíše pro horolezce, jinému zase duši vytřásající kostky u Prášil. Ale na druhou stranu by byl bláhový, kdo by doufal, že se lze zavděčit úplně všem. Jak praví otřepané: Král je mrtev, ať žije král! A to platí i v tomto případě. Z mého pohledu udělali pořadatelé a jejich pomocníci na trati veliký kus práce, kdy ukázali cyklistům další neokoukané úseky Šumavy. A za to jim patří veliký dík. Šestnáct let práce je na profesionalitě zabezpečení prostě vidět nejen na první, ale i na další pohledy. Věřím, že podobný pocit má i většina z více jak dvanácti stovek letošních účastníků.

GPS trasa
Pokud vás zaujal popis nové trasy Author Krále Šumavy Road, můžete stáhnout její mapu ve formátu GPX nebo formátu GDB spolupracujícím s navigačními přístroji, anebo si si níže na mapě virtuálně projet trasu závodu.


Zvětšit mapu zobrazením v novém okně || stáhnout jako GPX || stáhnout jako GDB

Eda Pinkava
Foto: Vít Kocián

Menu