Úvod » Články k časopisu » KOLO DÁVÁ VÍC, NEŽ JSME SCHOPNI VSTŘEBAT

KOLO DÁVÁ VÍC, NEŽ JSME SCHOPNI VSTŘEBAT

Každá výprava, výlet, dovolená, ale mnohdy i jen krátká vyjížďka přinese tolik zážitků, že je nelze naráz odvyprávět. Lehko se pak totiž ze setkání s kamarády stane one (wo)man show, mnohdy dojde na nudný únavný monolog s úzkým záběrem. Abychom tomu předešli, zvolíme to nejpodstatnější a zbylé ponecháme na někdy. Výhodou časopisu je možnost podělit se o zážitky naráz s mnoha posluchači (čtenáři), ale i tady jsou omezení. Co se nevejde, zůstane v záloze. Nebo nikdy nenapsané či naopak již stokrát zmíněné jako vzdělávací prostředek pro širší rozhled i větší nadhled. Jenže je vám líto nepodělit se hned a o vše. Něco podobného jsem naposledy zažil po bikování v rakouském Saalbachu-Hinterglemmu. A využil prostoru úvodníku pro podělení se o zážitky, co vyzní lépe než jako součást reportáže.

Tak třeba význam kola. Pro mne to je prostředek, nikoliv cíl. Mělo by mi přinášet zážitky z jízdy. Přesto je ale dobré se o něj starat a také ho odpovídajícím způsobem modernizovat. Pak se nestane, že vrzající pedál, zdánlivá nicotnost, může zkazit vyjížďku. Našemu průvodci po rakouských trailech se po úvodním vrzání strhl pedál a navždy se oddělil od osy ve chvíli, kdy jsme se blížili k vrcholu a čekala nás odměna, sjezdové eldorádo. Jenže užijte si ho, když vám noha sjíždí z pedálu… Tedy s pedálem – z osy.
Anebo očekávání stoprocentního servisu v „západních" zemích, kde většina služeb funguje lépe než v domovině. V servisu na trase mechanik namontoval nový pedál tak, že strhl závit v klice. „To už bylo!" Protože jsme u něj v dílně nestáli, s otevřenou pusou jsme sklopili zrak a odešli. Naštěstí v dalším servisu jsme našli profesionální pomoc. Ale právě tady před několika dny řešili montáž nových destiček tak, že upustili kapalinu z hydraulických kotoučovek. „Jinak se tam nevejdou…" Zvláštní, když tam nové byly, a bez problémů. Že pak brzdy nefungovaly úplně tak, jak by měly, je nasnadě. Přitom stačilo jen zatlačit pístky.

Je tu i důležitost vlastní přípravy před delším výletem. Ta má byla žalostná. Plášť, který se doma celou sezonu snažím konečně dojezdit, tu vzal za své během dvou dnů. A destičky opotřebené do půlky jakbysmet.

A co teprve výhoda prostředí znalého průvodce či doporučení. V jednom z příspěvků do soutěže Hledá se redaktor Vela (výsledky najdete v tomto Velu) autor popisuje, kterak po cestě lanovkou na jeden z vrcholů v oblasti, kde jsme byli i my, následovalo zklamání – snadno dosažená výška přinesla bohužel její stejně snadnou ztrátu po hladké široké cestě. My jsme ale na stejném vrcholu odbočili vpravo namísto vlevo, půl hodiny se vysápali na protilehlý vrchol a pak si vychutnali naprosto dokonalou cestu dolů kamenitou pasáží, úzkou stezkou a širší kamenitou cestou. Stejně jako když tu kolega týden před naším pobytem zvolil sice skvělý trail, ale vyrazil na něj v opačném směru. Tato volba jej stála polovinu zážitků.

A ty stokrát popisované záležitosti? Třeba přátelskost zahraničních turistů k cyklistům. Pozdravy, úsměvy, popovídání, povzbuzení, ohleduplnost, pochopení… Přátelské soužití, nikoliv nenávistný boj o stezku. Něco, co od nás moc neznáme. Když jsem se vrátil domů, koupil jsem si zvonek na řídítka. Slušnost chci nadále oplácet slušností, ono zazvonění v dáli nikdy nevyleká tolik jako hlasité udýchané hulákání nebo záměrné brzdění smykem, abyste o sobě dali vědět. To spíš působí už jen dojmem snahy zabránit nejhoršímu…
Stále nezazněly všechny zážitky. Ani tento prostor na vše nestačil. Kolo nám toho dává mnohdy víc, než jsme schopni vstřebat či si uvědomit. Ať to tak zůstane!