VELO STARS 2009

28.2.2017
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2008-12-16T23:54:13 --><p><strong>HLASOVÁNÍ PRO VELO STARS 2009</strong>. JIŽ BRZY NA TOMTO MÍSTĚ. <strong>JEN VY VYBERETE, S JAKÝMI KOLY SE SETKÁTE FORMOU TESTŮ V RUBRICE VELO STARS 09</strong>.</p>

Do pátku 19. 12. 2008 najdete na tomto místě nominaci 20 modelů horských a silničních kol, z nichž budete moci vybrat pětici těch, které byste během sezony rádi viděli v testu v časopisu Velo. Stačí jen hlasovat v anketě, kterou pro vás připravujeme. U každého nominovaného kola najdete stručný popis i důvod jeho zařazení do výběru, abychom vám byli nápomocni při rozhodování. Seriál hvězdných testů Velo stars 2009 odstartuje v únorovém čísle, a sice divokou kartou v podobě novinky domácí značky RB – modelu IQ. Půjde o vůbec první test tohoto kola v Česku, takže se máte na co těšit.

Redakce Velo si vyhradila právo zařadit formou divokých karet dvě kola navíc k vašim pěti tipům.

Abychom jen nezabrali místo v první ukázce upozorněním na možnost hlasování, přidáváme i několik fotografií z reportáže o Janu Kopkovi a jeho misi na kostarický etapový MTB závod La Ruta de los Conquistadores (zpravodajství přímo od Honzdy Kopky jste mohli sledovat na našich stránkách http://la-ruta.ivelo.cz/), a navíc i část úvodního textu, abychom vás na tento článek navnadili…

Rudolf Hronza


Jan Kopka a La Ruta de los Conquistadores, Kostarika Dobrodružství sedmé, tropické

Extrémního bikera Honzu Kopku asi není třeba představovat. Od roku 1996 se popral s řadou akcí, z nichž mnohé se pyšní přízviskem nejtěžší závod světa. Loni pořádně promrzl na závodě napříč Aljaškou, takže není divu, že letos si zvolil opačnou výzvu – kostarický závod La Ruta de los Conquistadores vedoucí napříč tropy jihoamerického kontinentu. Do Jablonce nad Nisou za ním mířím tři dny po příletu, abych ho vytrhl ze stavu ne nepodobného chaosu a donutil jej alespoň pár desítek minut v klidu posedět a podělit se o nový příděl zážitků.

tuhle zemi ještě trochu lépe poznat. Úplně to nevyšlo a celý pobyt nad rámec závodu jim propršel. „Byly to takové ty tropické deště, jako když převrátíš kbelík s vodou. Období dešťů sice už skončilo, mělo být sucho a hezky, ale nějak se to tam zrovna převrátilo,” hodnotí situaci Honza. Pro závod to však bylo obrovské štěstí. Podle organizátorů je prales po takových deštích úplně neprůchodný a závod by musel být zrušen. Řeky, kterých účastníci brodili spousty, se zvednou o několik metrů a cesty se naplní vodou. Z hlediska počasí byl letošní ročník milosrdný.

O kostarickém závodě věděl Honza už delší dobu, ale až předloni na Iditarodu se mu do rukou dostal americký bikový časopis s reportáží. Navíc někteří účastníci putování napříč Aljaškou La Rutu předtím jeli. Plán tak začínal dostávat konkrétnější podobu. Nejdříve myslel, že stihne ještě předloňský ročník, ale práce na knížce mu zabraly příliš času, takže musel start v závodě po stopách evropských dobyvatelů ještě o rok posunout.

Kostarické zvláštnosti I když dorazil do Kostariky s předstihem, místní podnebí ho přece jen trochu zaskočilo. „Kostarika je prádelna, kde z tebe i v pět hodin ráno ve tmě tečou proudy potu. I když jsme měli týden na aklimatizaci, nezvykli jsme si. První týden jsme se také pohybovali v jiné části, kde je klima úplně odlišné. Kostarika má dvanáct druhů klimatu a během závodu jich vystřídáš devět, třeba i v jedné etapě. A s tím se organizmus musí vyrovnávat.

Ještě před závodem jsem však zjistil, že klima nebude jediný nepřítel – jsou tam tak strašné kopce, že si je Američané nebo Evropané vůbec nedokáží představit. Když jsem jel Trans Rockies, myslel jsem, že strmější kopce než ve Skalistých horách nejsou, ale s tím, co je v Kostarice, se to nedá srovnat. Jsou to stoupání, kde se i na 32zubový pastorek vzpíráš na řídítkách a lámeš to třeba hodinu. Když zastavíš, už se nerozjedeš. A ani to nemusí být technické, může to být třeba asfalt nebo beton, ale ten sklon je takový, že to nevyjedeš. Nejhrůznější profil měla třetí etapa vedoucí přes sopku – 35 kilometrů do kopce, asi až do 3000 m n. m., 35 kilometrů z kopce. Tři hodiny stoupáš, ale pak si neodpočineš ani ve sjezdu. Ten je většinou těžší než výjezd. Jedeš po kamenech a čekáš, kdy ti to ustřelí nebo kdy tě to hodí přes řídítka…..

Karel Kuchler Foto: Yvona Kotyková a La Ruta de los Conquistadores

Toto je jen ochutnávka z článku o dobrodružství Jana Kopky v Kostarice doplněná o výběr fotografií. Celý článek najdete v lednovém Velu na deseti stranách, nechybí ani postřehy ze zákulisí Yvony Kotykové, Honzovy přítelkyně, která závod absolvovala jako fotografka, a mnohem více.

Menu