11 pastorků: PROČ? A PROČ NE?!

28.2.2017

Jedenáctka. Číslo, z něhož si část cyklistů sedne na zadek stejně jako ta druhá zůstane zcela chladná. Už cestou na press kemp do italského města Feltre ležícího nedaleko Benátek mi číslo jedenáct hodně vrtalo hlavou. Ono s přítomností internetu je totiž nemožné dokonale uhájit jakékoliv tajemství – třeba tak, jak se to povedlo právě Campagnolu naposledy před osmi lety, když přišlo s „magickými" deseti pastorky. Nikdo nic netušil a když byl zahájen veletrh Eurobike, tradiční německá vstupní brána do novinek pro příští sezonu, cyklistický národ zašuměl: Campagnolo má kazetu s deseti pastorky! Nikdo nic nečekal a najednou bum! Zmínka o jedenácti pastorcích italské kazety však byla propírána jako možnost již určitou dobu před sešlostí ve Feltre.
Jedenáctka je vlastně zcela normální běh evoluce. Je to stejné, jako když vidlici přibudou milimetry a ubude hmotnost, karbon nahradí hliník, zlepší se směs či vzorek pláště. To jsou jasně dané momenty, které zdokonalují naše zážitky z jízdy. Prostě neutuchající vývoj a běh kupředu po trati, jejíž cíl je v nedohlednu, a přitom stále stejně zřejmý – nabízet cyklistickým entuziastům víc a víc. Ve svém vnitřním rozhovoru sám se sebou jsem nesouhlasil s tím, co bylo možné zaslechnout s příchodem deseti pastorků, totiž že magická hranice padla a teď už je úplně jedno, zda bude pastorků za rok dvanáct nebo patnáct. Co je to za nesmysl! Pramení snad jen z toho, že jsme zvyklí slavit kulatá jubilea. Osmička je stejné číslo jako devítka, desítka, jedenáctka či dvacítka, jen někdy platí, že čím víc, tím hůř a jindy zase lépe. Pokud má pastorek navíc cyklistovi nabídnout větší komfort a možnosti, pak budiž vítán bez ohledu na to, kolikátý je v pořadí. To však současně neznamená, že máme jen přijímat a být unešení ze všeho nového – vždy je dobré o věcech přemýšlet.
Když jsem pak na pokoji hotelu otevřel propagační materiály, zjistil jsem, že Campagnolo tyhle mé úvahy vystihuje jasně. Snad poprvé jsem se takto jednoznačně ztotožnil s marketingem – pokud se ptáte proč 11 pastorků, odpovídají Italové odzbrojující otázkou: A proč ne?! Jedenáct pastorků na kazetě ale rozhodně není vše, co připravili.

 

Realitě tváří v tvář
Cesta na press kemp začala vlastně už měsíc před ním. Čtyři týdny do odletu a do redakce přišel balíček s mým jménem: modrá krabička s logy Campagnolo, že by komponent? Jaké bylo překvapení, když jsem vybalil fazole a lístek psaný česky: „Akce je lákavá. 16. a 17. června mnozí přiletí do Feltre." Za týden se situace opakovala, pošťák, krabička, jen v ní byl med a jiný pozdrav: „Akce je šťavnatá. Jste zváni do Feltre." Další týden, další balíček, sušenky a heslo: „Akci si nemůžete nechat ujít. 16. a 17. června nemůžete v žádném případě chybět ve Feltre." 25 novinářů z různých krajů světa, třikrát pětadvacet balíčků a hodně překladatelů do různých jazyků. Asi to bude opravdu velké!
V šest ráno bylo doma na teploměru osm stupňů a vytrvale pršelo. V Itálii určitě bude lépe, Benátky jsou z tohohle pohledu slušná záruka. Sotva se zastavily vrtule malého dvoumotoráku a prošel jsem letištní halou, bylo jasné, že nikdy nic není jisté – Itálie prožívala nejchladnější jaro snad za posledních několik desítek let. Déšť, 12 stupňů, to bude testování!

Na letišti jsem tři hodiny čekal na Bena z Británie a Felixe z Německa, abychom se malým autem z půjčovny přesunuli do Feltre. Nevím, jestli to byl dobrý tah svěřit malé francouzské auto do ruky Angličanovi – v Itálii… Ben sem prý jezdí často, nemá problém měnit jízdu vpravo za opačnou stranu. Jízda jeho slova sice potvrdila, ale nebezpečně jej zaujala GPS navigace. Ještě že řidič z vysokého náklaďáku za námi viděl i před nás, takže když mi jsme sotva dobrzdili Benem přehlédnuté odbočující auto, on nás zezadu nesmetl. Dlouho jsem neviděl nikoho tak bledého. GPS schovat do šuplíku a dál podle značek!
Záhy jsme byli na hotelu, vybalit, vykoupat a zpět na recepci, před níž už čekal autobus. Toho člověka venku znám! To je přece… Miguel Indurain. Můj idol, když jsem začínal závodit na kole! Nebylo to poslední překvapení toho dne. V paláci Palazzo della Ragione ze 16. století na náměstí Piazza Magiore, v historickém konferenčním sále s projektorem a zástupci Campagnola, dostala akce zcela jiný ráz – prostředí i osobnosti pozvané na prezentaci, to vše přesně odpovídalo významu, který Italové novinkám přisuzovali. Nejenže představili zásadní inovace ve svém programu, ale současně také touto kolekcí slaví 75. výročí založení značky. Není tedy divu, že nechyběl sám Valentino Campagnolo, syn Tulia, zakladatele firmy, ale také třeba právě Miguel Indurain, bývalý vynikající závodník, pětinásobný vítěz Tour de France, který s Campagnolem stále spolupracuje, nebo Eddy Merckx, kanibal, který kořistil své úspěchy na komponentech této značky

Super Record se vrací… jako vůdce
Jako bájný Fénix, pták pokládaný za symbol života obnovujícího se smrtí, se do sortimentu Campagnola vrátila sada Super Record, samozřejmě na post nejvyšší, nad Record. Tato legenda, jenž uvedla prezentaci, se zrodila v roce 1973 a zanikla roku 1987 – s příchodem Chorusu už zůstal jen C-Record a následně Record. Nyní je Super Record zpět a je jasné, že v plném lesku. Jako poznávací znamení si ze staré verze zachoval černou anodizaci hliníkových součástí a stříbrné logo. Když se však na projekčním plátně objevila první verze, vzalo mě to za srdce. Vzpomněl jsem si, jak jsem právě tuhle sadu hýčkal na svém prvním kole, snad po každém tréninku leštil každý šroubek. S obrázkem nového provedení mi najednou bylo smutno – už se nebude leštit do vysokého lesku, už se bude jen udržovat černá uhlíková vrstva. Karbon je ostatně znamením všech nových sad Campagnola.

VEŠKERÉ TECHNICKÉ DETAILY NOVINEK A MNOHEM VÍCE Z PRESS CAMPU SE DOČTETE V NOVÉM VELU 7-8/08!

V polovině července pak najdete na tomto webu i mnohem více fotografií z akce.

Rudolf Hronza, Feltre, Itálie


75 let Campagnola
Od počátku v čele

Campagnolo letos oslavilo 75. výročí svého založení. V současné době má mateřská továrna v italské Vicenze 690 zaměstnanců a chrlí své výrobky do třiceti zemí světa. Když se ale ohlédneme do historie, zjišťujeme, že značka patřila ke světové špičce již od svého založení roku 1933.

Zakladatelem a duší firmy byl bývalý amatérský závodník Tulio Campagnolo (1901-1983). Traduje se, že při jednom svém závodě v roce 1927 nebyl v horské etapě schopen zmrzlýma rukama povolit křídlovky u zadního kola, aby změnil převod, čímž přišel o šanci na úspěch. Tehdy se prý zařekl, že s tímto systémem skoncuje. Uplynulo šest let a Campagnolo si nechává registrovat první ze svých 135 patentů – rychloupínací náboj. S jeho výrobou začal o tři roky později v otcově dílně. V roce 1940 najímá prvního zaměstnance a pouští se do výroby pákového měniče převodů Cambio Corsa. Rok 1949 znamená zrod moderní dvěma lanky ovládané paralelogramové přehazovačky Gran Sport, která je na pohled již velmi podobná těm současným. V roce 1951 nahrazuje tah jednoho lanka síla pružiny a systém se velmi rychle se šíří pelotonem. V padesátých letech Campagnolo postupně přidává další komponenty – náboje, kliky, přesmykač, řadicí páčky, sedlovky, hlavová složení, pedály a brzo je tak schopen osadit téměř celé kolo. Vzniká koncepce komponentových sad. V roce 1958 nabízí katalog sadu Record v dráhovém i silničním provedení, sadu Gran Sport a Sport, k nim potom řadu samostatných součástí. Začátkem šedesátých let se Campagnolo začíná orientovat také na produkci součástek pro automobily a motocykly – vyrábí patentované hydraulické brzdy, lehká litá kola a součástky pro letecký průmysl. Značka se stává průkopníkem v používání slitin magnézia a v roce 1969 používá její materiál NASA při konstrukci svého satelitu. Roku 1967 Campagnolo uvádí sadu Nuovo Record a trojpřevodník, o dvě sezony později brzdy s postranním tahem lanka. V roce 1973 se objevuje sada Super Record využívající titanových os šlapacího středu, nábojů, pedálů a titan se objevuje i na některých dalších místech. V osmdesátých letech se Campagnolo dokonce zabývá výrobou komponentů pro BMX, roku 1981 otevírá továrnu ve Vicenze a začíná s vývojem nového volnoběžného náboje se třemi praporky. Před olympiádou v Los Angeles je uveden nový sedmirychlostní standard se zadním nábojem s roztečí 130 mm a představen prototyp brzd deltového tvaru. Delta brzdy se začaly prodávat o rok později, ale jejich premiéra nebyla slavná – teoreticky velmi účinný mechanizmus selhával a výrobek tak musel být stažen a nahrazen v podstatě starším modelem. Problémy se spolehlivostí se však podařilo vyřešit v dalších letech, takže tento kultovní systém obhájil právo na svou existenci až do roku 1993, kdy byl nahrazen brzdami se dvěma čepy. V roce 1987 končí Super Record a na scéně se objevuje Chorus. Přelom osmdesátých a devadesátých let ještě přinutí značku k produkci MTB sad (Euclid, Themis, Olympus a Centaur) a ráfků. Další velké změny přichází v roce 1992, kdy je představeno řazení Ergopower, v roce 1997, kdy se poprvé objevuje devítirychlostní kazeta, a 2000, kdy značka všechny překvapuje desetirychlostním systémem. V roce 2002 si musí zákazníci zvykat na zatím poslední přejmenování – ze sady Daytona se stává kvůli sporům o ochrannou známku Centaur. V devadesátých letech Campagnolo produkuje vedle disků (s těmi přišlo již v roce 1986) také legendární Shamaly, které nadlouho určují trend ve světě zapletených kol.

Hlavním znakem moderní historie značky je důvěra v uhlíkové vlákno. Již v roce 1999 se na Recordu objevily brzdové páky z tohoto materiálu a karbon od té doby postupně prosakuje na další místa a do nižších sad. V roce 2002 tak spatřila světlo světa kompozitová kola Hyperon a o rok později kliky Record. Doposud poslední revoluční řešení nalézáme v systému půlené integrované osy Ultra-Torque používané od roku 2006.

(kk)

Menu