Úvod » Články k časopisu » JAK NA NOVÝ ROK …

JAK NA NOVÝ ROK …

Když jsme se s kolegy sešli v novém roce opět v práci, vyprávěli jsme si o tom, co kdo dělal a kolik toho najezdil. Zvlášť grafik byl celý nadšený, že má v hlavě téma na fejeton – novoroční „vyjížďky" sportovců. Dělal atletiku, prošel dalšími sporty a ve všech to bylo stejné: na Nový rok se prostě musí aspoň na chvíli „ven", ať už to je na kolo, do běžeckých tras, k volejbalové síti. Prostě se to tak dělá a nikdo už možná neřeší proč.

Jaký je ale důvod snahy vyjet právě v tento den a za každou cenu, ať je jakékoliv počasí? Pověrčivost? Kvůli rčení jak na nový rok, tak po celý rok, to snad není – to by se mnoho lidí mohlo přetrhnout a stejně by nestihlo tímto stylem uspokojit všechny své koníčky a vlastně i blízké. Je to pocit výjimečnosti prvního dne nového roku, kvůli níž se snažíme vyjet s kamarády? Nejsou ale oni sami o sobě tak výjimeční, že si zaslouží náš zájem kdykoliv a častěji?

Ať tak či tak, Mirek se k fejetonu nakonec nedostal. Ať tak či tak, ani on ani já jsme na novoroční vyjížďce znovu nechyběli. Nevím jak vy, ale já si ji užil sice sám, avšak o to intenzivněji. S mapkou magických míst Plzeňska (objevil jsem ji úplně náhodou mezi dětskými knihami nabízenými v mateřské školce, kam chodí má dcerka) v kapse jsem vyrazil na jednu z těchto lokalit ležící na mém oblíbeném kopci nedaleko domova. Našel jsem tu pozůstatky dávného opevnění s důkazy snahy o jeho částečné obnovení. Slezl jsem z kola, opřel ho o strom a jen tak postával, snažil se vnímat energii, která tímto místem údajně proudí, rozjímal, avšak zcela neplánovaně, bez spojitosti s klišé o novoročních ohlédnutích a předsevzetích, o uplynulém období, a to bez ohledu na chladné počasí poměrně dlouho.

Došlo mi, že na Nový rok mne podobné okamžiky rozjímání provázejí poměrně pravidelně, když už tedy vyjedu, ale vždy přicházejí zcela spontánně, ne cíleně. Kdysi jsem například podobně překvapivě konečně uzavřel jednu kapitolu svého života. Závodil jsem, dostal se k profesionální kariéře, následoval své ikony. Vyjížděl jsem denně, většinou s chutí, někdy i z nutnosti absolvovat tréninkové dávky. Poměrně záhy jsem ale začal postrádat smysl porovnávání sil s ostatními, honby za vteřinami, a nacházel životní hodnoty úplně jinde. Vše dospělo k zásadní změně v mém životě – o vteřiny, slávu a peníze sponzorů ať se perou jiní, já chci víc. Od kola jsem utekl. Láska k němu přetrvávala, jen po určitý čas nežádala důkaz citu v podobě kilometrů či hodin v sedle. Brzy však propukla znovu, jenže já už jí nemohl dát tolik, život přinesl jiné povinnosti, radostné. Ježdění bolelo a pocity z něj byly všelijaké, jen nemohu říci, že cele příjemné – některé kopce třeba ani nevyjedete, a dříve jste v nich ani neřadili na menší převodník! Bylo to delší období smiřování, nalézání a přijímání zcela nového stylu života i ježdění. Často se objevovala i jiná bolest než fyzická. Bylo to tenkrát také na Nový rok, kdy jsem nečekaně udělal tlustou čáru a psychicky posílen vykročil dále.

Ke konci roku minulého se urovnaly nepříjemné záležitosti provázející mé nejbližší, byť ne zcela, a mně se hodně ulevilo. V ten jeden den a spontánní okamžik se tak ve mně opět rozprostřel klid a mír, radost z toho, že život zase běží ve správných kolejích.

Úleva se sečetla s radostmi, které přináší rodina, děti, ale třeba i práce. Jestli tyhle okamžiky mají být smyslem mých novoročních vyjížděk, pak vivat novoroční vyjížďky! Jen ať i nadále přicházejí bez důkladného plánu „jezdit si čistit hlavu". Ale co si budeme povídat – vyjet na Nový rok není špatné ani jen pro vydýchání přemíry hodování a oslavného popíjení, ani jen tak. Ještě jednou vše nejlepší!