Myslí to vážně? Ta pochybnost trvala jen pár minut. Každý, kdo trochu blíže poznal sedminásobného vítěze Tour de France, vlastně ani překvapený být nemůže. Lance Armstrong potřebuje pro svůj plnohodnotný život permanentní boj, jinak by pro něj ztratil smysl. Za ty tři roky závodnického důchodu se nastřádalo dost důvodů, aby zase všechny chtěl nakopat do zadku a nic mu v tom nezabrání.
Že už jsem jednou odešel na vrcholu, že tři roky mimo profesionální cyklistiku je strašně dlouhá doba, že mi příští rok na Tour bude skoro osmatřicet? No a? Stejně jsem nejlepší a všem to dokážu.
Furiantství a kovbojské manýry tenhle Texasan neztratil. Kde bere tu jistotu, že cyklistika na jeho comeback čeká, že ho všude rádi přivítají, že má na to, aby znovu vyhrál nejslavnější závod světa? A je vůbec důležité, jestli Tour vyhraje poosmé? Jakou zprávu tím vyšle do světa? To nehorázné pohrdání soupeři, když prohlásí, že letošní Tour byla ukrutně pomalá a že v takovém tempu přece může závodit hned. A když tým nebo snad jeho osobně nebudou chtít pořadatelé pozvat, tak zavolá rovnou prezidentovi francouzské republiky, to je pro něj partner. Ostatně, už s ním na tohle téma nedávno telefonoval. Ta drzost, ta sebejistota. Ale takový byl Lance přece vždycky.
Na Armstrongův návrat motivovaný snahou o to dokázat svou výjimečnost mohou být různé názory, ale veskrze na něm není nic špatného. Neměl by se ale schovávat za staronovou auru bojovníka proti zhoubné nemoci. Už tak je ambasadorem lidstva v jeho zatím nerovném klání s rakovinou, o němž ví celý svět. Myslel na své poslání, když opouštěl manželku a tři děti kvůli zpěvačce? Dbal na to, když za poslední dva roky vystřídal čtyři blondýnky ze showbyznysu, tu poslední ještě náctiletou, a poskytoval bulváru každou chvíli výživná sousta?
Poselství muže, co přemohl rakovinu, už sdělil a nastoupil zpět cestu ze záhrobí. Jaký sebeslavnější návrat může tohle překonat? Vždyť už přece dávno vstoupil mezi celebrity, jimž dav dychtivě naslouchá, aniž by si musely znovu něco dokazovat. Jenomže Lance to právě dokazovat chce. Že je superman, že i svůj druhý návrat zvládne, že byl vždycky čistý, že ty pochybnosti kolem jeho prvního vítězství na Tour jsou výmysly. Má čisté svědomí? Hned zkraje přispěchal s oznámením o transparentnosti svých krevních zkoušek zveřejňovaných na internetu. To už však je dnes u mnoha týmů běžná praxe a bezmála nutnost. Pokud chtěl Američan imponovat, měl s podobným krokem přijít před pěti lety. Koneckonců, není tohle určitá forma odpustku, definitivního očištění?
Nevrací se kvůli rakovině. Nevěřím, že je to ten pravý důvod. Odešel na vrcholu a právě proto zůstal šampionem. Už tehdy ho i věrní fanoušci varovali, aby si nepohrával s myšlenkou comebacku. Teď však svou gloriolu riskuje a zdaleka nejde jen o to, jestli Tour skutečně poosmé vyhraje či nikoliv. Záleží, jaké pohnutky vedou jeho činy. Ve vnitřním světě, kde za každým rohem číhá nepřítel, není těžké si najít nové protivníky. Armstrongova válka pokračuje.
Foto: Cor Vos