Úvod » Články k časopisu » Jak jste si nás upekli…

Jak jste si nás upekli…

V posledních letech trh a následně i média ve vlnách neustále chrlily na cyklisty nějaké novinky, ať již šlo o materiály a jejich zpracování, či různé konstrukce, technologie a systémy. Tomuto tlaku jsme se naučili odolávat podobně, jako když například stromu vystavenému neustálému větru zmohutní kořeny. Naší možná ne zcela vědomou obranou přitom byla a nadále i zůstává určitá přezíravost dílčích změn potlačená chutí po něčem zásadním, výjimečném a převratném.

Takovýto přístup přitom vytváří stav, kdy jsme po shlédnutí novinek připravených na příští sezonu tak trochu zatrpklí a zklamaní z toho, že žádné zásadní inovace letošní podzim nepřinesl. „Jak jste si nás upekli, tak si nás i snězte!" Přesně to by se v tuto chvíli hodilo zakřičet jako vzkaz všem těm výrobcům a inženýrům, kteří nás do tohoto stupně chtíče dostali a nyní si najednou berou odpočinkový čas a nemohou očekávání hladových ukojit. Při hlubším zamyšlení a důraznější analýze všech, nejen dílčích inovací se ale nelze s takto prostým konstatováním ztotožnit.

Nikoho už možná nepřekvapí, když při procházce některou z cyklistických výstav objeví na stánku (jedno které značky) bike postavený na 29" kolech. Když se ale na takováto kola zaměříme a začneme je postupně počítat, dojde nám, že tato vlna opravdu výrazně získává na síle – tsunami v poměrně klidných vodách. K tomu můžeme připočíst například zajímavý koncept Treku, který přichází s velkou důvěrou se stroji využívajícími odlišný průměr předního a zadního kola (69er), a to nejen u jednoho provedení, ale u celé řady modelů. Do boje o nový standard průměru kol u MTB se pak nakonec zapojila i snaha menších amerických výrobců prosadit mezistupeň v podobě 27,5" kol. Není-li snad boj o proměnu horské cyklistiky pomocí změny jednoho z klíčových parametrů dostatečně zásadní událostí, pak co jiného?!

Nekonečný příběh
Jistou výjimku potvrzující pravidlo mohou ve hře o budoucnost cyklistiky hrát pevné biky, jejichž vývoj skutečně jakoby procházel obdobím stagnace. To platí ale jen tehdy, když pomineme již zmiňovaný nástup velkých kol a budeme se bavit hlavně o podobě rámů. Téměř nic na tom nezmění fakt, že se karbon opět rozprostřel do širší plochy, takže touhu zákazníka po tomto materiálu dokáže uspokojit prakticky každá značka. A nemusíme přitom mluvit jen o závodních top modelech, u nichž je přítomnost uhlíkového vlákna již téměř samozřejmá. Stále více výrobců se totiž snaží tento materiál dostat blíže řadovým cyklistům, tedy protlačit jej do střední třídy.
Žádná revoluce se rozhodně nechystá ani u celkové koncepce pevných kol. Svět hardtailů se tvrdošíjně drží zažitých tradic. Ač odklon od zdvihové hodnoty 80 mm ke 100 mm jako standardu byl již mnohokrát naznačen, skutečnost hovoří o něčem jiném. Pevná horská kola se zkrátka i nadále drží své zažité předlohy, která předepisuje sportovně smýšlejícím jezdům minimum délky kroku vidlice, samozřejmě s nezbytným uzamykáním, rovná úzká řídítka a delší natažený posed. Nových pevných kol s nepatrně pevnějším rámem a geometrií i posedem více nakloněným zábavné jízdě než boji o vteřiny či alespoň univerzálnějšímu bikování přibude v následujícím roce jen hrstka.

Významní pěšáci
Polem, na němž pokroku zhola nic nebrání, jsou brzdy. U horských kol již kotoučové brzdy definitivně převzaly vedoucí pozici, a to i v nízkých kvalitativních řadách – ráfková varianta se totiž zdá být u nových kolekcí pomalu raritou. Potěšující přitom je, že trh kotoučových brzd osazovaných na sériová kola z větší části ovládají kapalinou ovládané varianty s jednoznačně přesnějším ovládáním, než jaké nabízí postupně zastarávající mechanické mutace.
Válku bez vítěze pak připomíná přetahování o zásadní podíl na trhu terénářského řazení mezi Shimanem a Sramem. Obě značky si již vybudovaly dostatečně pevné základy svých výchozích pozic a do boje o rozhodující střední linii s jistou pravidelností vysílají střídavě své nejlépe vycvičené agenty v podobě nových komponentů. Po silném ataku Sramu v minulých letech se zdá, že letos získává menší náskok Shimano, a sice zejména díky uvedení inovované sady XT s revolučním řešením přehazovačky technologie Shadow. Tento japonský stín jakoby pokryl skutečně velkou oblast sériových kol, jelikož jeho stopy lze najít snad všude. Výrobcům kol jakoby ani nezáleželo tolik na jeho primární funkci a určení, dle Shimana je tento systém stvořen zejména pro enduro kola, kde je riziko poškození větší, jako spíše na touze používat to, co je nové a neokoukané. V tom se Shimano přesně trefilo do černého.
Z širšího hlediska pak lze za již definitivně vyhranou bitvu považovat jednoznačný návrat k páčkovému řazení, jedno které značky. To s definitivním účinkem vytlačuje z trhu otočné rukojeti, případně ze silnice převzatý systém Dual Control. Síla trhu a hlasu lidu je obrovská.

Revoluce na spadnutí
Jen zdánlivě klidné se zdají být hladiny vývoje také ve světě úzkých gum a hladkého asfaltu, avšak zamysleme se. Campagnolo jakoby záměrně nechává postupně prosakovat do světa zprávy o zcela nové sadě využívající namísto lanek elektrickou energii. Ta je ve svém vývoji již dostatečně daleko, abychom její oficiální představení mohli očekávat nejdéle za rok. Příliš pozadu se nedrží ani Shimano, které se ve vývoji silničních komponentů rozhodlo vydat stejnou cestou, avšak její elektronická sada se zatím zdánlivě nehrne do sériové výroby.
K tomu můžeme přičíst také sílící invazi Sramu, který v touze po uchvácení větší části koláče se silničními komponenty vypustil do světa další svou silniční sadu (již třetí), pojmenovanou Red, jež je v mnoha ohledech revoluční. Zmínit přitom stačí třeba kazetu vyfrézovanou z jednoho kusu, která by vlastnosti této součásti měla posunout o slušný kus vpřed. Svět silničního řazení vůbec ovívá čerstvý vítr, jelikož z opačné strany než třeba Sram začíná útočit Sunrace, který letos představil několik kompletních sad s vlastním systémem řazení. Zatím poslední zásadní událostí týkající se tohoto oboru jsou informace, že FSA již finišuje přípravy svého vlastního pohledu na řazení, přičemž kompletní sadu by mělo vrhnout na trh již v příštím roce.
Výrazně klidnější je situace mezi silničními rámy a celými koly, kde jakoby většina rádoby novinek vypadla z oka scénáři minulých let. Pár zajímavých řešení či pohledů na věc se zde ale přece najde. Každá z předních značek však vsadila pro nadcházející sezonu na jinou kartu. Kupříkladu Pinarello postavilo svou propagaci na návratu „fousaté" legendy Prince, kdy modelové označení na rámu poprvé dokonce zastiňuje velikostí písma logo výrobce. Další z gigantů Specialized se zase rozhodl své zákazníky rozmazlovat rapidním navýšením pohodlí u nejvyššího závodního modelu Tarmac s přídomkem SL2, díky konstrukčním změnám zejména horní rámové trubky. To třeba kdysi populární a poměrně silná Carrera předvádí, jak se utopit v možnostech karbonu. Její všemožně tvarovaný rám vypadá jen jako důkaz, že „my to také umíme", než jako funkční celek s větším opodstatněním profilace.
Za zásadnější rozčeření konzervativní hladiny by se dal pokládat i počin Treku, jež se zcela vyhnul trendu posledních let – integrované sedlovce. Nahradil ji kratším protažením sedlové trubky, na nějž je navlečena sedlovka většího průměru. Tak by se dalo pokračovat téměř u každého výrobce, vždy bychom našli nějakou dílčí úpravu. Nic až tak převratného jako kdysi třeba boom aheadového sloupku, prvního bezzávitového středového složení či rozdílného průměru jeho ložisek ale nečekejme.
Zvláště silniční kola však, zdá se, postihla jedna společná vášeň, kterou je možné označit snad za trend – někdy až hysterická snaha o prvenství v kategorii nejlehčí rám. Jeden kilogram je meta, jejíž dosažení se pokládá za nutnost, pokud kterýkoliv z výrobců chce mít zajištěnu účast v prestižním klubu nejlepších. Jeho členská základna je už teď pořádně široká!

Materiálová uniformita
V loňském roce jsme se touto dobou, zejména po návratu z největšího cyklistického veletrhu Eurobike, nechali unést myšlenkou, že všudypřítomná záplava karbonu nepřímo zapříčiní renesanci ušlechtilé oceli a titanu nebo další krok kupředu hliníkových slitin. Byla to ale bláhová domněnka! Karbon i nadále vládne světu cyklistiky a svá dlouhá vlákna natahuje i do oblastí, kde jsme jej dříve nevídali. Vývojáři jakoby se snažili ukázat, že z uhlíkových vláken lze vyrobit prakticky každý díl na kole. Proto v nových kolekcích můžeme kromě jiných běžných komponentů shlédnout i karbonové převodníky, kotouče nebo třeba šrouby, a to častěji než kdy jindy, v časech, kdy se do podobné extravagance pouštěli pouze malí a málo významní.
Uhlíkový kompozit jednoznačně převládá na rámech jak silničních, tak i horských kol, výjimkou rozhodně nejsou ani celoopdružené modely různých zdvihů. Zastánci klasických kovových materiálů se ale nemusí příliš zneklidňovat, jelikož hliníku je v cyklistice stále dost, a nejen jeho. Je sice pravda, že označení Alu a podobné nacházíme spíše ve střední a nižší třídě než mezi top modely, ovšem i mnoho lepších karbonových rámů má ale stále své hliníkové dvojníky. Hezkým příkladem je třeba nový závodní full u KTM, který je vyráběn z obou zmiňovaných materiálů, stejně tak používá více linií Merida. Navíc kovové verze mívají nejednou natolik jemné tvary, že nebýt odlišného lakování, rozdíl mezi nimi bychom nejspíš na první pohled ani nepostřehli.
Již zmiňované klasické matriály se i nadále drží své pozice exkluzivního zboží, k němuž si zákazníci hledající „něco jiného" vždy najdou svou cestičku, i když bude zpola zarostlá trávou. I v nadcházející sezoně se tak budeme moci náhodně setkávat s ocelovými nebo titanovými šperky, vyráběnými se zaměřením na detail, estetickou stránku a v neposlední řadě i jako poklona umění klasických mistrů svého řemesla.
redakce Velo

PS: Tento článek je úvodní k celému speciálu. Výběr fotek pak je pouze dokumentační. Mnohem více a podrobněji, a co se fotek týká, pak i detailněji a kvalitněji, najdete ve speciálu.