Úvod » Články k časopisu » JSTE ZKÁZOU NAŠEHO KRAJE!

JSTE ZKÁZOU NAŠEHO KRAJE!

Vážený pane Hronzo. Je velké neštěstí pro náš krásný kraj, že jste se přistěhoval na Berounsko! Měl jste zůstat na jihu, odkud jste přitáhl, ale nedivil bych se, kdyby vás odtud tamní slušní občané vyhnali. Takoví jako vy nabádají ostatní slušné cyklisty k destrukci přírody, kterou sami ničí, a za to byste zasloužil trest! Nyní chcete ničit náš kraj, což tak nenechám.“ Mladá fronta nás požádala zkraje prázdnin o článek, jehož součástí byl tip na oblíbený trail. Výsledkem toho byla nejen řada zpráv v telefonu na téma: „nazdar mediální hvězdo, jak se fotilo s Kornem?“, ale také toto neskrývané vyhrožování za to, že rád brázdím krajinu v sedle kola! Mail byl velmi dlouhý, agresivní, napadající. Řádky v něm vycházely z nevědomosti a také z neschopnosti soužití, vzájemné tolerance.

Důvodem pro tuto reakci byla má slova o tom, jak je nádherné protáhnout bike po křivolakých lesních stezkách s doporučením na konkrétní destinaci. Slušně jsem odpověděl, vysvětlil, že cyklisté se opravdu mohou pohybovat po lese po stávajících cestách a stezkách, že horské kolo není destruktivní nástroj, že jsme slušní, přírodě nechceme ubližovat.

Zájem médií o cyklistiku v tomto roce vůbec byl obrovský, nešlo jen o tento článek. Jasně tak bylo napovězeno o dobrém vztahu Čechů ke kolu. Od tolikrát omletého tématu výběr kola poskočily požadavky dále – k pravidelným informacím, článkům o historii, výbavě, základech jízdy atd. Deníky, společenské měsíčníky, ale i zájmové magazíny (motocyklisté, chataři a chalupáři či dokonce rybáři!), rádia či televize, ti všichni už přestali kolo vnímat jen jako módní výstřelek, o kterém je dobré jednou za čas napsat, ale pochopili jej tak, jak si ve skutečnosti stojí: jako součást životního stylu, kvůli němuž se čtenáři pídí po informacích a chtějí vědět více. Jak opojný pocit vědět, že lidi kolo tolik zajímá! V médiích se to ale letos hemžilo i cyklistiku jinak otevírajícími tématy: novela zákona na Slovensku, dopingové skandály na Tour, stvrzení vyhnanství slovenských cyklistů z lesů, kauza bikeparku na Šumavě.

Teď, když vše s koncem sezony utichá, mě tak napadá, jak si ale cyklista asi stojí v očích národa? Vždyť z mnoha řádků a slov je cítit nevědomost, zaujatost, lobby…

Ze sportovního pohledu je to téměř jednoznačné: špína a hnus. Někdo někde vyhrál? No jo, feťák! Čistí a čestní dojíždějí poslední, to jsou hrdinové, úspěšní jsou hodni zavržení. Z pohledu běžné jízdy se nic nemění: kolečko, to máme rádi. A ta žízeň po něm! Ale pak je tu biker! Podle všeho hrozba pro slušné lidi. Z většiny článků o slovenské novele zákona vyplývá, že jsme nezodpovědní vůči sobě samým, protože riskujeme své zdraví v odlehlých lesích, kde nás nikdo nemůže zachránit, takže je třeba nás ochránit zákonem před sebou samými. Pokud jezdíme blíže civilizaci, ohrožujeme ostatní turisty. V CHKO ničíme přírodu, když si stavíme lávky a skoky. Svým příkladem nabádáme k podobnému ostatní. Cyklisté patří na silnici, a my to nechceme pochopit, v lese mají co dělat jen pěší turisté, a my je ohrožujeme. Plašíme také zvěř. Ano, přeháním, je to výběr nejhoršího scénáře.

Naštěstí se ale letos objevil ve hře ještě jeden scénárista. Myslím, že dokonce v pravý čas. Mluvím o české mountainbikové asociaci ČeMBA, v jejímž čele stojí fundovaní fandové horské cyklistiky, kteří dokáží klidně, bez zpětného napadání hovořit o přínosu tohoto odvětví, o jeho ekologičnosti, možnostech soužití různých druhů rekreace v přírodě. Někdo, kdo se nás dokáže zastat, kdo je protiváhou mnoha výše nastíněných názorů.

Máte nyní pocit, že poslední dobou slyšíte o ČeMBě až příliš často? Ano, minimálně na stránkách Vela určitě (například článek ČeMBA úspěšně bojuje za bikery!). Pokud si ale uvědomíme, že řeč je současně o naší přítomnosti i budoucnosti, ona četnost informací se stane relativní.