Teprve cestou na snídani se před námi otevře skutečně malebný kraj sevřený hřbety Beskyd a Javorníků – zalesněné kopce se zdvihají z údolí s kvetoucími stromy a loukami zdravé zelené barvy. A zatímco biker brouzdá očima v horní polovině kopců, mnozí další návštěvníci konference nechají zrak kopírovat potůčky v údolí. Je to tak – různé jsou potřeby a tužby cyklistů, což ostatně ukáží následující dny přednášek, prezentací a seminářů. Historicky prvně je však v potaz vzata také terénní cyklistika, která na konferenci tvoří jeden ze tří pilířů vedle cyklodopravy a nenáročné cykloturistiky. A budiž řečeno hned zkraje: bikeři v Karlovicích řádně vyvětrali.
Konferenční pel-mel
Konferenci s oficiálním názvem Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy svolalo Centrum dopravního výzkumu, respektive jeho cyklistický odbor, ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj. Cílem pětidenního setkání bylo hledání budoucnosti 
cyklistiky jako odnože dopravy, ale rovněž způsobu rekreace. Za tímto účelem se do Velkých Karlovic v samém východním cípu republiky sjeli zástupci měst, regionů a krajů, turistických a dalších zájmových organizací, ale také výzkumníci a stratégové na poli cyklistické dopravy, lesníci, představitelé ochranářů, průvodci a majitelé cestovních kanceláří, stejně jako značkaři a vydavatelé map.
První dva dny se rokovalo a přednášelo v sálech – husté provazce deště navíc jako pavučinou zatáhly východové dveře a vlastně celé hory. Zbytek konference se pak nesl ve sportovním duchu – po otevření nového úseku asfaltu pro bicykly právě ve Velkých Karlovicích bylo na programu osobní seznámení se sítí slováckých cyklostezek v okolí Vsetína, Valašského Meziříčí a následně i Hranic a Uherského Hradiště.
Jak se peče revoluce
Je to jen sousední chata vedle hlavní budovy s jídelnou a konferenčními sály – ale je to zcela jiný svět. Namísto sak, kravat, dortíků, kávy z hrníčků s podšálky a plného světla zářivek je v tomhle pokoji temno, jak cyklistické svršky na šňůře stíní reflektor na stropě. Pod nimi stojí opřená kola. Ze svršků se line charakteristický odér úsilí vynaloženého v kopcích: vítejte v hlavním štábu ČeMBA na konferenci.
Na stole jsou mezi helmami a toaletními potřebami navršeny publikace Singltrek: Rekreační stezky pro terénní cyklistiku. Tomáš Kvasnička jako duše organizace nahlas přemýšlí a dopilovává strategii pro Den D, tedy druhý den konference, obsahující jak jeho společnou velkou úvodní přednášku s Daffydem Davisem, tak také odpolední workshop na téma Přírodě blízké cesty pro terénní cyklistiku a sdílené užívání. „Až odsud pojedou, ten singletrak jim bude znít v uších a nezbaví se ho!“, shrnuje nutnost úderného tahu na bránu pod hlavičkou stěžejního pojmu ČeMBA – pěšiny, která je šetrná k okolí, jímž prochází, bezpečná a vhodná i pro pěší užití. Z druhého rohu pokoje se zpod dek a polštáře klube Daffyd – evidentně by snesl po včerejší kostrbaté cestě z Walesu delší spánek a rozhodně by se obešel i bez náčelníkova spokojeného zařezávání.
Samotná organizace ČeMBA čili Česká MountainBiková Asociace – ve zjevné iniciálové narážce na vzorovou IMBA ve Spojených státech – má v čase konference několik desítek členů a právě v jednom z večerů tu zazní oficiální startovní výstřel: je zvolen výkonný výbor a předseda. Kluci pobíhající po pokoji bungalovu se rekrutují z celé republiky, od Jizerských hor přes Prahu po Ostravsko. Na sešlosti v Karlovicích budou přednášet, vypomáhat s propagací a především spolu kout žhavé železo ČeMBA v konkrétní produkt.
O nutnosti organizace hájící zájmy bikerů se mluví už roky, teprve s příchodem Tomáše Kvasničky se ale dala do pohybu skutečná lavina. Studovaný sociolog se specializací na rekreaci v přírodě poznal při pobytu na univerzitě v Lancasteru právě Daffyda Davise a jeho stavařské know-how a rozhodl se jednat: zastavte asfaltování krajiny, existují jiné, mnohostranně výhodnější alternativy pro všechny výkonnostní kategorie cyklistů! Provokativní narážce, že je s tím svým omílaným singltrekem podobný jehovistovi, Tomáš s klidem kontruje: „Klidně, pokud totiž veřejnosti a odpovědným úředníkům neukážeme, že bikeři nejsou nepřátelé ostatních a pohroma pro přírodu a že za daleko méně peněz lze postavit lepší síť cest než stávající pavučinu asfaltek, nastolený trend již půjde hůř a hůř zvrátit.“ Následující hodiny a dny pak nejprve euforicky pohladí čembáckou hrstku překvapující dávkou respektu publika, současně ji ale nenechají na pochybách: jsme jen pár metrů za startovní lajnou.
Přesvědčování pádnými argumenty
Končí úvodní přednáška o prognózách rozvoje cyklodopravy ve městech. Slečnu v kostýmku střídá Tomáš Kvasnička v tričku s logem ČeMBA a vedle něho se staví Daffyd Davis, kávou postavený na nohy – v havajské košili. Takováhle rozličnost témat a lidí je pro konferenci vůbec typická. Na jednu stranu může být tematický přesah pro jednoho nudným, na druhou však otevírá nové obzory. (Blok společnosti Skanska informující o betonářských možnostech gigantu nejen pro cyklisty ale po pár minutách vzdali i četní nebikeři.)
Takřka tři čtvrtě hodiny mluví Tomáš a Daffyd o tom, co je to singletrack a jak vybudování několika okruhů v zapadlém velšském Coed-y-Brenin proměnilo tuhle oblast ve vyhledávaný bikerský ráj. Překvapivě velká část publika slovům přednášejících skutečně se zájmem naslouchá, hodně jistě dělají fakta – enormní nárůst v počtu návštěvníků oblasti. Následných pár dotazů v časově omezené diskusi pak zdání zainteresovanosti jen podporuje. Nejeden divák listuje publikací o singltreku a asociaci, kterou obdržel každý účastník konference, a v řadách ČeMBy stoupá nálada od nejistoty ke kladným hodnotám.
Odpolední seminář pak jen potvrzuje tento trend: zejména Daffydova detailní demonstrace stavby trailu ukazuje, jak promyšlená vize je tu posluchači předkládána. Kdo absolvoval předtím některou z prezentací měst či krajů o stavu cyklostezkové infrastruktury, nemůže nezaznamenat do očí bijící rozdíl. Proti leckde až jakoby nahodile, neřku-li hloupě postaveným a přitom hrdě prezentovaným stavbám stezek nyní hovoří ryzí praktik a čiší z něho zkušenost. Zájem publika v sálu workshopu pak snadno přebije nadšené výkřiky s omluvou do místnosti vniknuvšího organizátora, že skutečně dorazil ministr Čunek. Účastníci zůstávají v sále a zajímají se o singletrack, stejně jako další body programu workshopu: novou generaci cyklomap SHOCart s vyznačenou sjízdností cest a pěšin anebo možnosti využití Lesní dopravní sítě cyklisty – od nejširších cest po pěšiny.
Přelobovat soupeře? Spíše najít styčné body…
Dvacetiminutový blok není kdovíjak dlouhý pro detailní vhled do problematiky. Pozorný monitoring publika navíc ukazuje, že u většiny úředníků správy je třeba začít od píky. Ale signály jsou opravdu růžové – či přinejmenším nafialovělé. Vždyť jako úspěch je třeba brát i fakt, že nejedno město či region hovoří již dnes odděleně o stezkách pro dopravu a nenáročnou turistiku a na druhé straně pro MTB. To nebývalo a je to známkou určitého přijetí bikerů namísto jejich dehonestace coby šílených letců po lesích.
Právě další vysvětlování potřeb a možností terénní cyklistiky se jeví jako stěžejní bod akce. Zástupci krajů, měst a obcí jsou totiž potenciální realizátoři bikerských stezek – stejně jako posvětitelé prosté podpory takovéto formy cyklistiky na stávajících pěšinách. Vlastně jde o lobbing: je tu jakýsi prostor a pochopitelně také prostředky, a jde o to přesvědčit o smysluplnosti a výhledové popularitě své vize rekreace v přírodním prostoru a eventuálních stavebních úprav pro ní. Předvoj ČeMBy, jejíž členská základna se krátce po konferenci šplhá počtem ke konci druhé stovky, ve Velkých Karlovicích přinejmenším určitě zasel semínko. Singltrek byl odprezentován jako k přírodě citlivá alternativa k dnes dominantním asfaltkám, navíc bylo i fotodokumentací poukázáno na rozdíl v jízdě vedle přírody a přímo v ní. Autoři představení fantastických možností, jež se nabízejí ve východoslovenských Slánských vrších, nebyli jediní, kdo se následně o výstavbu doposud nepraktikovaného systému stezek zcela konkrétně zajímal – sondování bylo možno zaznamenat i z oficiálních míst krajů.
K překvapení mnohých diváků zaznělo, že singltrek nemusí být jen pro mistry pilotáže, ale klidně i pro rodiny s dětmi. Vedle vždy důležité nižší cenové investice je tu pak i další plus, na nějž budou realizátoři stezek s rostoucí popularitou cyklistiky v letních měsících více a více slyšet: singltrek je nesrovnatelně bezpečnější. Regulací rychlosti, povrchem i možnostmi rozvrstvení ostatních uživatelů na něm. Hororová vize střetu rychle jedoucí postarší ženy se skupinkou s malými dětmi a volně pobíhajícím psem je tu snížena na minimum. A tu obzvlášť úředníci, navyklí často jen na kopírování betonových stezek ze sousedních krajů a měst, bystří pozornost.
“Jasně,” říká večer na překvapivě noblesním rautu čembista Ondra, “myslím, že koukali, co jsme zač. Celá ta image, propracovanost, koncept. Otázkou je, co si řekneme za rok, za dva. Kde se chytíme. Ale už se po té záplavě slov šíleně těším, až zítra vyjedeme.”
Tomáš Taich
Foto: Tomáš Mifek a autor