Za chvíli vezmou za kliku u dveří Vánoce. Pohádkový nášup o nich není kompletní bez Pyšné princezny. Stařičký král tam v jedné scéně nechává opakovaně troubit do zbraně, aby alarm záhy odvolal. A nanovo, a opět stop aktivizaci vojáků. Podobně si může nejeden cyklista připadat nyní.
Když slovenský parlament zpřísnil zákon O lesích jeho dorovnáním na bývalý federální standard, shodně znějící i u nás, byl oheň na střeše. Obě verze sice odkazují k jízdě v lesích pouze na cestě, zatímco u nás však je jí míněno ve většině výkladů více typů komunikací, včetně nekatastrovaných pěšin, na Slovensku je favorizován odkaz na normu, definující cestu jako svážnici, minimálně čtyři metry širokou. A tak padla pod Tatrami kosa na kámen, zatímco v Čechách a na Moravě stále platí čas bikové hojnosti.
Čtenáři listující si tento týden ještě snad stále seriózní Mladou Frontou Dnes a bulvárem Blesk – podle indikátoru čtenosti v městské dopravě jedněmi z nejpopulárnějších tiskovin – však mohli nabýt o svobodě domácího bikování jiný dojem. Inzerát státního podniku Lesy ČR vybízí k užívání značených cyklostezek: láká do lesa, současně však říká, že pohyb mimo cyklostezky znamená riziko pokuty. Hlavou může problesknout myšlenka, zda nejde o nový kurz Lesů po změně ředitele. To však je při delším uvažování zřejmě nesmysl, neboť reklamní kampaň není záležitostí pár dnů. Slogan „Používejte značené cyklostezky. Jízda lesem provětrá plíce lépe než cvičení v Sokole, jízda mimo cyklostezku provětrá vaši peněženku." nicméně může evokovat změnu zákonných pořádků. V lese buďto po cyklostezce, anebo mimo zákon. Však také čembácký kapitán Tomáš Kvasnička v telefonu mluví na dané téma snad ještě rychleji než obyčejně: „Kde pak mají jezdit bikeři? Kdo je cílovou skupinou té reklamy? Že by slovenská inspirace a spiknutí proti terénářům?"
ČeMBA také ihned kontaktovala marketingové oddělení Lesů ČR a požadovala vysvětlení. Totéž jsme udělali my za redakci. Oběma subjektům pak mluvčí Lesů ČR David Soukup vysvětlil, že text nemá za cíl vyhánět bikery z lesa, ale spíše upozornit na stávající cyklostezky a nelegálnost jízdy mimo stezky, tedy lesním porostem. A za druhé pak nejde jen o ušetření na pokutách, ale i na servisu bicyklu – ve volném terénu hrozí jeho poškození. „V žádném případě se nejedná o právní doporučení či vyhrožování, jde skutečně jen o upozornění, že nelze jezdit, kde člověka napadne," píše ve svém e-mailu mluvčí Soukup. A dodává, že slogan by šel upravit i na právně přesnější znění ve smyslu jízdy mimo „lesní cesty", ne stávající „cyklostezky".
Jenže to je právě zásadní věc, žádné slovíčkaření. Cyklostezky jsou naším výhradním rajónem zatím pouze v národních parcích. Jinak smíme jezdit v lesích, včetně nižších zón CHKO – nestanoví-li místní orgány ochrany přírody odlišně – po existujících cestách a cestičkách. Nemáme důvod Lesům ČR nevěřit, že skutečně nejde o začátek kampaně proti terénní cyklistice. Nic se tedy asi neděje, leckdy až snad zbytečně aktivovaný červený stupeň bdělosti tak může opět vychladnout. Jednomu však přijde až líto, jak nepřesně, dokonce neznale s pojmy operují účastníci rozhodovacích procesů a aktéři pohybující se kolem lesní rekreace. Donekonečna vysvětlovat, jak máme rádi les a přírodu vůbec, že naším cílem je jezdit uvědoměle, únosně, zodpovědně, že nejsme žádní feťáci, ale turisté, je leckdy únavné. A občas se pak i zdá, jakoby ostatní, vlastně již etablovaní činitelé v oblasti rekreace, ani nechtěli brát tato vysvětlení a – zcela legální – tužby na vědomí, a stále plánovali o nás bez nás.