Úvod » Články k časopisu » Lance, Floyd, Paolo a Barry aneb Konec lidové veselice?

Lance, Floyd, Paolo a Barry aneb Konec lidové veselice?

Champs Elysees. Lance Armstrong si s chutí vychutnává poslední stovky metrů nejslavnějšího cyklistického závodu světa se sklenkou šampaňského v ruce. Sedmý vavřín z Tour de France jej pasuje na cyklistickou extratřídu. Již dříve se přitom objevily vyloženě bulvární stejně jako i věrohodnější výkřiky do tmy, že Armstrong pod rouškou léků pro doléčení po rakovině skrývá rovněž zakázané preparáty.

Rok na to Floyd Landis září v kopcích. Tour pro něj již málem skončila, znovuobjevené síly jej však v etapě s hollywoodským scénářem katapultují do celkového vedení, které si již nenechá vzít. Příběh chlapce z mennonitské komunity obletí svět. Tečku za velkým příběhem ale učiní pozitivní dopingový nález a Floyd nedávno jako historicky první závodník o titul z Grand Boucle přichází. Dodnes ale trvá na tom, že ilegální substance vědomě neaplikoval.

A dále. Trať letošního mistrovství světa ve Stuttgartu lemovaly nápisy „Paolo go home!" Paolo Bettini byl nařčen z distribuce zakázaných látek a málem v elitním závodě nestartoval. Nakonec se při chabých obviněních na start směl postavit a podporován věrným táborem tiffosi vystoupil paradoxně na stupínek nejvyšší!

V témže čase, kdy Bettini šílel, zda bude moci v Německu závodit, skončila za oceánem základní část baseballové profiligy. Barry Bonds z družstva San Franciso Giants, beznadějného okupanta poslední divizní příčky, měl na kontě 762 kariérních home runů, tedy odpalů mimo hřiště s přímým skórováním. Jeho hon za pokořením rekordu Hanka Aarona, který v padesátých až sedmdesátých letech nasbíral 755 home runů, vyvrcholil sedmého srpna. Celá Amerika sledovala odpal číslo 756, mizející v mase přeplněné zadní galerie, s rozechvěním a slzami. Nicméně po potlesku dál všude jinde než v domácím Frisku Bondse vítá na hříšti davové „bůůůů" – černý runař byl totiž zapleten do několik let staré dopingové aféry kolem laboratoře BALCO, pojící černou nití i atlety a další baseballisty. Bonds užívání zakázaných podpůrných prostředků popírá a prokázáno mu přímo nic nebylo. Publikum na hostujících stadionech nicméně zůstává skeptické.

Stín dopingu padl na Major League Baseball již před lety a právě u silových pálkařů. Ve fotbalu (americkém) bylo, především ve studentské lize, doslova hltání steroidů veřejným tajemstvím. Publikum ale bralo sport jako velkou zábavu, vlastně novodobá kočkování gladiátorů, a tak vrásky z dopingu nikomu čelo příliš nekrabatily. V historii baseballu se také podvádělo, avšak jinak, protože samotná síla nehraje dominantní roli. Současný negativní ohlas na opírání se o dopingové berličky – po zpovědích hvězd první velikosti přiznávajících rozšíření steroidů mezi hráči – tak může být brán jako signál o změně vnímání čistoty velkého sportu v protikladu k jeho pouze bavící funkci.

A stejně jako se mnozí dívají skrz prsty na Barryho Bondse či Marka McGuirea, je zpochybňován nejeden úspěch ve zcela jiném světě – geograficky i mentálně – cyklistickém. Vyznění jednotlivých kauz tu jsou odlišné a o Lancovi se již budeme vždy bavit v souvislosti s dopingem jen v roli eventuálních spekulací, zatímco Floyd Landis zřejmě svou jízdu oficiálně skončil. Armstrong či třeba legendy nedávné minulosti jako namátkou Indurain či Fignon, ale i nařčení baseballisté – se mohou i právem cítit dotčené znevažováním a zpochybňováním dosažených úspěchů. Na druhou stranu kritický přístup k úspěchu vrcholových profesionálů sportu jako takovému může spíše prospět. Zatímco u politiky unavená veřejnost nad dalšími skandály jen rezignovaně mává rukou, u sportu začalo podvádění vadit a řadoví cyklisté, baseballisté, fotbalisté či obyčejní diváci nesouhlasným mručením dávají najevo zájem o čistou hru svých elit. Vrcholový sport se tak může znovu dobrat alespoň ztracené vážnosti, když už není s to zbavit se přebujelého obchodního rozměru. Mohly by tak zmizet trapnosti proměnivší letošní Tour de France ve frašku či vdechnuvší překonání takřka posvátného pálkařského rekordu silně rozpačitý nádech. A pokud si to nekritičtí italští, belgičtí či holandští cyklističtí závisláci nebo nepřesvědčitelní fanoušci San Francisca Giants odmítají připustit, sami si šlapou po štěstí.