Dělníci úspěchu

28.2.2017

Nejen proto, ale i ze zvědavosti, jak vlastně vypadá den dělníků úspěchu, pro nás přihlížející víceméně lidí beze jména a tváře, jsme strávili několik hodin v zákulisí týmu Phonak a zaměřili se právě na jejich program – jaká je náplň dne, co vše a jak probíhá. Nejednoho nezasvěceného snadno napadne, jak úžasná to musí být práce – pohybujete se bok po boku hvězd, podílíte se na jejich úspěchu, dělíte si vyhrané prémie a přitom pracujete tak dvě, tři hodinky denně. Vždyť kolik času může zabrat masáž dvou, tří jezdců a obstarání devíti kol?

Volba týmu Phonak nebyla náhodná, prostě jsme si na něj vsadili jako na tým vítěze letošního ročníku. Bylo to po dvou třetinách závodu, v době, kdy Floyd Landis oblékl žlutý dres, měl slibný náskok na druhého v pořadí a vypadal silný, navíc ostatní ani nenaznačili, že by jej mohli ohrozit. Ještě před usednutím k počítači nám ale Floyd trochu zkazil náladu, to když ztratil v jediném kopci deset minut. Hned druhý den se ale ukázal jako nevídaný bojovník a naši sázku ve finále stvrdila cílová meta v Paříži jako správnou. Nutno však dodat, že následující scénář je shodný pro všechny týmy, což nám potvrdil i Pavel Padrnos. Pojďte se s námi nyní projít zákulisím týmu nejlepšího jezdce Tour de France 2006!

Den s masérem týmu Phonak
Holka pro všechno

Nejen masér a fyzioterapeut José Luis Boente, jemuž jsme část dne dělali tichý stín a sledovali jej při práci, by vám potvrdil, že opak k řádkům z úvodu je pravdou. Ono totiž označení masér ve skutečnosti skrývá holku pro všechno, muže, který za jediný den vystřídá hned několik povolání, od své specializace třeba po pradlenu. V následující ukázce najdete pouze část textu, mnoho dalších informací je v tištěném speciálu Tour de France, ať už jako popisky u fotek nebo zajímavosti u článku.

Masér je ranní ptáče týmu, vstává o dvě hodiny dřív než jezdci, avšak současně usíná o dvě hodiny později. Jeden masér má na starosti vždy dva jezdce, a to stejné po celou dobu Tour. Dokonale tak ví o jejich požadavcích a případně i problémech. K dispozici je celkem pět masérů, přičemž pátý současně figuruje i jako řidič autobusu (má na starosti pouze jednoho jezdce). Zajímavé je, že všichni jsou ze Španělska. „Jsou temperamentní a přátelští a navíc stoprocentní profesionálové., vysvětluje tiskový mluvčí Georges Luechinger. José Luis pečuje o Floyda Landise a Miguela Angela Perdiguera. Ke své profesi se však v závodním dnu dostává až na samý závěr. Začněme tedy jeho den večer – při masáži.

Dvě role na úvod
Každá masáž má vesměs standardní průběh a vždy trvá okolo jedné hodiny. Výjimkou jsou případy, kdy jezdce buďto postihne pád, nebo si stěžuje na konkrétní bolavé místo. „Pro tento případ je José muž na svém místě, jako studovaný fyzioterapeut umí jezdcům pomoci s jakýmkoliv problémem,“ připomíná jeho vzdělání Georges. To José uplatní především v případě Landise, a to kvůli jeho problémům s kyčlí. „U Floyda musím počítat s jeho zdravotní indispozicí, nadstandardně se proti běžné poetapové masáži věnuji hýžďovým svalům a svalům na spodní partii stehna na postižené straně. Jinak ale mohu říci, že pokud nemá někdo z jezdců nějaký problém, nesetkávám se se speciálními požadavky na masáž či masážní krém, plně nám důvěřují.“ Po otázce, jaká partie obecně patří k nejproblematičtějším u cyklistů, zmiňuje José krční páteř a bederní část zad – může za to specifický posed na kole.

Výbava týmu Phonak pro Tour de France 2006

Zázemí

  • 2500 lahví
  • 4 velké chladící boxy
  • 2 malé chladící boxy
  • 2000 tyčinek (müsli, energy tyčky)
  • 1000 energetických gelů
  • 600 čepiček
  • 300 pódiových čepiček
  • 2 přilby a 1 přilba časovkářská pro každého jezdce
  • 225 tašek na občerstvení
  • 50 boxů plechovek Coca Coly
  • 150 l vody/den
  • 100 l sojového mléka
  • 10 kg alobalu
  • 20 kg iontového nápoje
  • 20 kg čerstvého ovoce každý den
  • 30 kg pracího prášku
  • 5 balení masážní emulze

Technika

  • 30 kol
  • 20 časovkářských kol
  • 25 párů kol pro časovku
  • 75 párů kol (vysoké i nízké ráfky, speciály pro horské etapy)
  • 10 trenažérů
  • 7 sad Campagnolo Record
  • 150 galusek
  • 10 setů kompaktních klik
  • 50 řetězů
  • 50 omotávek
  • 5 párů pedálů
  • 20 sedel
  • 15 řídítek
  • 7 vidlic
  • 15 představců

Při masáži funguje José v pro maséry typické dvojroli, stává se současně i psychologem. Masér spíše poslouchá jezdce, který si potřebuje ulevit, aby se mohl soustředit na další minuty a dny. Masér poslouchá a většinou mlčí. Mezi oběma stranami panuje důvěra – jezdec musí vědět, že masér si vše nechá jen pro sebe. Často jde o intimní záležitosti. Mnozí z jezdců během masáže usnou, jiní poslouchají muziku, čtou, sledují televizi. Po těžké etapě mluví málokdo. „Je to křehký vztah – cyklisté nejsou třeba jako fotbalisté, kdy se tým vidí každý den a důvěra se navodí snáze. Ale třeba José Luis se s Floydem vidí tento rok poprvé,“ dodává Georges.

Kuchař
Po masáži (a zčásti i před) následuje výměna bílého pláště maséra za jiný stejné barvy – kuchařský. José musí s kolegy připravit jídlo na etapu na další den. Rozkrájí malé sladké bulky, vloží do nich sýr a ananas a zabalí je do alobalu, stejně tak i malé „dortíky“, sladkosti. Jezdec sní na každých deseti až dvaceti kilometrech jednu porci (mimo housky také energetické gely a tyčinky nebo ovoce) – matematika říká, že na etapu dlouhou 200 km je to celkem až 180 kusů. Vše pak putuje do chladících boxů a vyjímá se před etapou. Nikdo z jezdců podle Josého nemá speciální požadavky, jen někdo použije více gelů, někdo tyčinek, jiný housek.

Nejen jídlem živ je sportovec
Maséři připravují denně okolo 250 lahví, přesný počet závisí na délce etapy a horku. Číslo děleno devíti jezdci rovná se zhruba 28 půllitrových lahví na jednoho závodníka a jednu etapu, tedy téměř 14 litrů tekutiny! Sice je samozřejmě vždy počítáno s rezervou, ale ani tak se velké spotřebě nelze divit, vždyť během naší návštěvy se denní teploty pohybovaly okolo 36 stupňů, výjimkou však nebylo ani 39. Část se vypije ještě přes startem, zbytek při etapě. K iontům je třeba přičíst i další tekutiny – Coca Cola light i normální, s citronem i bez, dále Fantu pomerančovou i citronovou, ledový čaj, Red Bull, voda. Připravit lahve zabere téměř dvě hodiny času dvou masérů. Nepoužívá se voda z vodovodu, byť je pitná, ale osvědčená značka balené vody, aby se předešlo zdravotním obtížím.

Start se blíží
První ranní činností je příprava a kontrola snídaně pro jezdce – corn flakes, med, pečivo, ovoce a další. Poté se vše musí naložit do aut a vzhůru na start. Tam maséři rozdělují lahve přesně podle požadavků jezdců – ten raději více energie, jiný minerálů. Maséři pak mizí v autobusu, aby jezdcům poskytli předstartovní aktivační masáž. Ta má jiná pravidla než masáž klasická, měla by především zajistit prokrvení svalů a nastartovat krevní oběh.

Od každého trochu
Dva maséři vyrážejí v autobusu po objezdové trase do cílového města, zbylí tři pak putují s taškami s jídlem a pitím na občerstvovací stanici. Podat tašku jezdci v mnohohlavém pelotonu a ve velké rychlosti žádá zručnost a zkušenost. Chyba přináší problémy pro jezdce, kterému pak chybí jídlo a pití a musí pro něj do doprovodného vozu. V cíli se všichni ujímají závodníků hned za páskou a pomáhají jim dostat se skrz davy novinářů, fotografů i fanoušků co nejdříve do autobusu. Nakládají kola na auto a konvoj vyráží k hotelu.

Každý z jezdců má podepsánu nejen svou tašku určenou na věci před startem, ale také malý sáček v klubovém designu, do něhož po etapě či tréninku odloží veškeré oblečení a ručníky a odevzdá vše masérovi. Tým používá více sad oblečení – masér v podvečer roznáší čisté oblečení po pokojích.

José pak začíná s kolegy opět připravovat jídlo a pití na druhý den. Kolotoč se zastaví až v Paříži. Jen volný, nezávodní den je pro něj také volnější. Na otázku, jak se ke své práci dostal, odpovídá: „Závodil jsem 13 let na kole, ale bez větších úspěchů, tak jsem musel začít pracovat (smích). Jsem fyziterapeut, mám svou vlastní praxi.“ Z dalšího hovoru ale vyplývá, že mu zřejmě nezbývá moc času se jí věnovat. S Phonakem jezdí už pátou sezonu, tu poslední strávil mimo domov zhruba 180 dnů. Po návratu z Tour má naplánovánu 14denní dovolenou, poté je dva dny s týmem na dalších závodech a pak opět 14 dnů volno. Není se ale co divit vzhledem k programu, který jej každou Tour čeká. Musí být stejně unavený jako jezdci, ne-li víc.

Text a foto: Rudolf Hronza

Menu