Vraťte nám vstupné! Tak tohle byl opravdu film, z něhož bolí oči a v hlavě zůstala kocovina. Kladný hrdina je nakonec padouchem nebo obětí? A ten konec. Dozvíme se v příštím dílu?
Cítím se podvedený asi jako všichni fanoušci cyklistiky. Má ještě vůbec smysl věřit v neposkvrněné lidské úsilí, nebo máme pohlížet na sport jako na představení bez pravidel, zábran a cti? V cyklistice lze už zpochybnit úplně cokoli, když je nový hrdina, jehož zmrtvýchvstání s úžasem sleduje celý svět, v inkriminované etapě pozitivní na doping.
Navrhuji zavést v cyklistických soutěžích nové pravidlo. Výsledky závodů považovat za provizorní dokud “nenabydou právní moci”, tedy do té chvíle, než budou všechny antidopingové kontroly uzavřeny. Za provizorní můžete považovat klasifikaci uvedenou i v tomto zvláštním vydání Vela věnovaném Tour de France, která tři týdny držela cyklistický národ v nadšení, aby během veřiny všechny zmrazila. Zprávy jako tahle zabíjejí v člověku ochotu věřit v soutěžení bez přetvářky, a to je asi nejhorší.
Vše je relativní. Máme tedy přijmout fakt, že Tour de France 2006 vyhrál Oscar Pereiro, jehož celý balík v polovině závodu s klidným srdcem pustil do půlhodinového úniku a tím mu umožnil získat natrvalo žlutý dres? Představte si situaci v redakci ve čtvrtek 27. července odpoledne. Devadesát procent časopisu již putuje z digitální podoby na papír, v tiskárně hudrují, že to nestihnou, dva dny po uzávěrce. A právě se dozvíte, že vítěz měl pozitivní zkoušku A vzorku na testosteron. Zahodit celou práci do koše, začít znovu? Ale odkud? Jak to dopadne, co výsledek B vzorku? Ve snaze o maximální aktuálnost pohotovost tak jako magazín taháme za kratší konec. Proto držíte v ruce vydání s aktualizovanou titulní stranou a tímto editorialem, zatímco drtivá většina ostatních článků zůstala v původní podobě. Aspoň pochopíte, jak jsme jako její přímí účastníci Tour prožívali, jak jsme věřili a jaké teď máme pocity.
Jako novináři mi dochází trpělivost. Jak chcete, abychom o vás psali, milé hvězdy? Vždyť vítězové posledních tří velkých etapáků se všichni do jednoho zapletli do dopingových pavučin a zpochybnili svoje tak opěvované výkony. Heras byl vyloučen, Basso je vyšetřován ve španělské kauze a Landis čeká na B vzorek. To je tristní odraz výkladní skříně cyklistiky. Nebylo toho už dost?
Znovu si vybavuji palčivé konstatování zahraničního kolegy, který napsal, že nechce být jen součástí sportovního šoubyznysu, ale žurnalistou, který podává pravdivý obraz. Uznejte, že tohle je čím dál složitější povolání, když si chcete zachovat čisté svědomí.
Proč zrovna ty, Floyde, ptám se sám sebe. Měl jsi být nadějí, spasitelem se srdceryvným příběhem. Jestli jsi zhřešil, musíš pykat. Ale jestli je jen špetka naděje svědčící o tvé nevině, buď očištěn. Když krátce po zveřejnění výsledku dopingové zkoušky rozmlouval Landis s redaktorem časopisu Sports Illustrated, rozplakal se. Nad nehoráznou křivdou a nespravedlností křehkého systému boje s dopingem, nebo proto, že zradil vlastní víru člověka vychovaného v odmítání pokušení slávy?
Pláču s ním.