Úvod » Články k časopisu » Portrét bikové organizace DIMB, možného vzoru pro nás

Portrét bikové organizace DIMB, možného vzoru pro nás

Co je potřebné

Otevřete si noviny, pusťte televizi nebo rádio a odevšad na vás dříve nebo později vyskočí pojem lobbing nebo lobby. Bez lobbingu dnes jako by nic neobstálo, bez lobby jako by nebylo možno nic prosadit. Lobuje se v politice, v kultuře, sportu. Budou i cyklisté potřebovat své lobbisty neboli orodovníky? Dění v některých nejen sousedních zemích tomu nasvědčuje, cyklisté budou potřebovat někoho, kdo jim pomůže hájit jejich zájmy. Nahlédli jsme proto do sousedního Německa, kraje blízkého polohou i přírodními podmínkami naší zemi, na fungování bikové organizace DIMB.

Skutečně jsou záležitosti, jež neškodí, ba dokonce je lze označit za prospěšné. Pro jejich velký počet, nízkou informovanost o nich či dokonce negativní předsudky ale nejsou zdaleka všechny realizovatelné. Jedná se vlastně o jakýsi soubor činností, z nichž je potřeba vybrat jen některé. A to může být například terénní cyklistika. Ačkoliv byl v několika veřejně publikovaných studiích ukázán její zanedbatelný dopad na životní prostředí, a střety s ostatními návštěvníky přírody patří spíše do oboru sociologie či etika, nikoli státní správa, je na bikery stále nahlíženo jako na škodnou, a z tohoto titulu jsou jim ubírána jejich práva. U nás zatím v Chráněných krajinných oblastech (CHKO) a Národních parcích, třeba v Německu však výrazně celoplošněji. I to je možná důvod, proč tam bikeři již mají lobbistu svých nároků a proč my jej teprve vyhlížíme. Nebo lépe řečeno – ač zatím nemáme potřebu (nebo si něco podobného prostě nechceme připustit), jsme v tomto směru poměrně krátkozrací. Již zítra může být pozdě.

DIMB vs. ČEMBA
Jiný kraj, jiný mrav, chtělo by se říci. A ono to skutečně platí. Spolková republika Německo má díky kontinuitě demokratických poměrů oproti České republice od války náskok v čemsi, co lze označit jako iniciativnost občanů. I u nás jsme si již všimli, a vlastně zvykli, že zdaleka ne vše učiní stát a jeho instituce. A tak se vedle rozkvětu spolkové činnosti setkáváme i s občanskými aktivitami tu podporujícími, onde však i třeba protestními. Česká mountainbiková organizace, jak zněl pochopitelný pracovní název nejedné konference převážně internetové, však vždy skončila jen u vizí a plánů. Dokonce již byly na stole i stanovy, ale k realizaci nakonec nedošlo. Vývoj událostí ale může věci akcelerovat. Stačí podívat se přes severní hranice, natož přes Atlantik, a dát si pět a pět dohromady.
DIMB, Deutsche Initiative Mountain Bike, sice vznikla již před patnácti lety, tedy za letopočtu 1990, a legislativa stanovující zákaz bikování na cestách a pěšinách určité šíře je mladšího data, přesto se jedná o signifikantní jev. Antibikerské zákony přece nebyly prosazeny ze dne na den. A tak ačkoliv jistě nejpopulárnější organizací bikerů je americká IMBA, jejíž britskou buňku můžeme i při odstupu ostrovanů považovat za evropskou, pro nás je mnohem vzorovější právě německá DIMB. Amerika je určitě průkopnická – byla v celém bikovém hnutí a je i co se týče boje za otevřenost trailů, nicméně její každodenní realita je nám leckdy hodně vzdálená. A tím není myšleno oněch devět a více hodin letu a jiná časová pásma. DIMB coby lobbista za potřeby a tužby bikerů ve státě, v jehož hned několika jednotlivých částech je prakticky zakázáno bikování na pěšinách, jako organizace s již naznačenou dlouhou historií, spolupracující s Německým svazem cyklistů a pořádající řady seminářů, školící průvodce terénem, organizující setkání bikerů a výlety a bojující i za práva freeridistů, je pro potenciální ČEMBA mnohem inspirativnější.

Základní fakta
Jak již bylo napsáno, historie DIMB se počítá od roku 1990, kdy byla založena bikerkami a bikery. Sídlem nevýdělečně činné jednoty je podle veřejně přístupných stanov Freiburg a v jejím čele stojí představenstvo s tříletým funkčním obdobím. V jeho rozšířené sestavě vedle tří předsedů zasedají referenti pro marketing a fundraising, finance, legislativu, sport a tisk. DIMB má navíc i svého mluvčího. Organizace funguje na celorepublikovém principu se zemskými pobočkami. Ty pak mají v celostátním shromáždění počet hlasů odpovídající velikosti zemské buňky.

Shromáždění coby nejvyšší orgán jednoty se schází jednou do roka a posvěcuje veškerá rozhodnutí prostou většinou. Ke změně stanov DIMB, případně k jejímu rozpuštění, je třeba výraznějšího souhlasu.

Cílem DIMB je především podpora terénní cyklistiky a s ní zásadně spojený lobbing za otevření všech cest, tedy včetně pěšin mountain bikingu. S podstatnou dodatkovou podmínkou: kde je to šetrné k přírodě a společensky únosné. DIMB důsledně zdůrazňuje, že nařízení ohledně zákazu bikování dle šíře cesty považuje za právnický nonsens. Neméně důležitým je i vymezení orientace na práci s mládeží a ochranu životního prostředí. Příznivé podmínky pro bikování jednota vybojovává účastí na práci různých svazů a grémiích řešících legislativní nařízení týkající se jízdy v terénu a zájmů bikerstva vůbec. DIMB je mimo jiné členem americké IMBA a spolupracuje i se Svazem německých cyklistů. O organizaci mnohé napoví také výčet jejích sponzorů. Vedle předních hráčů na německém cyklistickém trhu, jako jsou Scott USA, Canyon, Focus, Biemme, Schwalbe, Sport Import či Hot Chili, si dokázala zajistit snad ještě důležitější podporu od velkých německých MTB tištěných médií Bike, Bike Sport News a Mountain Bike.

Každý pěšák vítán
Členem organizace se může stát každý, kdo vyplní vstupní formulář, zaplatí příspěvek a dodržuje základní Pravidla stezek, o nichž bude více řečeno později. Členský příspěvek činí 10 euro za rok, rodinní příslušníci členů nebo spolky hodlající vstoupit do DIMB jako její zemské odnože mají zvýhodněné podmínky. Naopak obchodníci (25 euro ročně) anebo velcí byznysmeni z branže a novináři sponzorují jednotu výrazněji (100 euro).

Vstup do DIMB a placení příspěvků jsou pro organizaci důležité ze dvou hledisek. Příspěvky jednak tvoří důležitou část jejího rozpočtu, z něhož se pokrývá účast vedoucích činitelů na nejrůznějších setkáních, diskuzích, ale i pracovních grémiích, platí se z nich také tisk propagačních materiálů nebo ročenky, režie kanceláří, stánků na veletrzích a festivalech, ale třeba také internetová stránka a logistická podpora amatérského týmu DIMB. Členové organizace pracují bez nároku na honorář, proto je tato položka ve výčtu nákladů DIMB zmíněna. Neméně podstatným faktem je vlastní počet členů. Podle velikosti organizace se totiž počítá její lobbistický dopad, například při diskuzích ohledně zákonů a nařízení. Čím více členů, tím tedy větší úderná síla.

A pokud se boj za práva bikerů někomu zdá málo, členství přináší také další výhody. Je tu možnost účasti na srazech bikerů či týdenních túrách, přímá pomoc v konkrétních kauzách lokálních zákazů bikování, pomoc při stavbě freeridových tratí anebo členství v již vzpomínaném amatérském týmu. Legitimace DIMB dokonce znamená slevu u spřízněných prodejců.

Open trails!
Stezky a pěšiny představují pro cyklisty totéž, co pro ryby voda a pro ptactvo obloha. Bez nich není bikování myslitelné a jejich otevřenost bicyklům je také hlavní náplní aktivit DIMB. Můžeme to vidět i na heslu organizace „…vše, co je potřebné, jsou otevřené traily!“. Na rozdíl třeba od České republiky je v Německu situace pro bikery výrazně přísnější. V některých spolkových zemích je provoz na pěšinách v lesích obecně omezen nařízeními, která zakazují vjezd biků, pokud rozměr cesty nesplňuje určitou šíři.

DIMB proti těmto zákazům bojuje několikerým způsobem. Předně je považuje za právní nesmysl, neboť ve spolkovém zákoně o lesích – a spolkové zákonodárství je nadřazeno zemskému – se výslovně uvádí, že jízda na kole je na silnicích a cestách povolena. Tento fakt jde podle právních specialistů organizace proti znění zemských vyhlášek a zákonů. Díky osvětovým a vysvětlovacím kampaním se již povedlo dosáhnout úspěchu například ve spolkových zemích Rýnská Falc nebo Bádensko-Würtenbersko.

Nad touto argumentací se ale již stahují mračna, neboť před dvěma lety byla přijata novela spolkového zákona o ochraně přírody, která nechává regulaci podmínek ochrany přímo na jednotlivých zemích, a podle všeho se nyní chystá podobná změna i ve zmíněném spolkovém zákoně o lesích. DIMB prostřednictvím členství v Kuratoriu pro sport a přírodu již ministerstvu životního prostředí tlumočila svá stanoviska k předpokládanému zhoršení podmínek pro bikování a zůstává v plné pohotovosti vůči dalšímu vývoji.

Výklady pojmů jsou přitom častým jádrem sporů a cestami k zákazům. Organizace proto vstupuje do jednání se zemskými a místními úřady a obě strany si vzájemně vysvětlují nejrůznější definice. Tak se například podařilo sjednat příměří minulý rok v Hesensku, kde se předmětem sporu stal výklad pojmu „pevná“ a „zpevněná cesta“ a kde správa lesů spolu se zemskou vládou žádala po internetových stejně jako tištěných průvodcích a organizátorech švihů vůbec čtyřcentový poplatek za metr lesní cesty, kterou popisovali nebo jíž vedla organizovaná vyjížďka. Padesát kilometrů by tak vyšlo na 2000 eur. Po korespondenci s tamním ministerstvem pro životní prostředí nakonec byla uvedena v život definice „pořadatele“, jak navrhovala DIMB, tedy někoho, kdo přijímá účastnický poplatek či startovné. Také publikace obsahující trasy jsou nakonec z poplatků vyňaty, pokud tato není zakreslena přímo v terénu.

Účinným nástrojem užívaným v tažení za práva bikerů jsou vědecké studie ukazující faktický dopad terénní cyklistiky na přírodní prostředí a rekreační oblasti vůbec. DIMB vedle toho velmi dbá na pozitivní prezentaci MTB sportu i ve smyslu samotného vztahu jezdců k přírodě – biker přece stojí na straně jejích milovníků, ne nepřátel. Důkazem toho je vedle volání po svobodném užívání pěšin také nabádání k dodržování vše řešících šestibodových Pravidel trailů. Ty zahrnují apel na jízdu jen na legálních stezkách (tedy respektování byť i lokálních zákazů), citlivý přístup k půdnímu povrchu, rozumnou jízdu v rámci pilotních možností a ohleduplnou k ostatním uživatelům stezek stejně jako k fauně a floře. Cyklisté jsou současně nabádáni k reálnému plánování výletů, počítání s proměnlivostí počasí a nepodceňování nutného vybavení a výstroje.

V dohlížecím hledáčku DIMB ale nefigurují jen domácí traily. Protože právě zejména v Německu je veleoblíbený italský region Trentino (a protože konec konců cizina již vnímá Evropskou unii více za svou a tedy kontinent za otevřenější), zahrnující populární oblast Gardského jezera, je postoj DIMB jedním z vedoucích protestů proti novému nařízení tamní správy, jímž jsou od 1. května 2006 zavřeny bikerům stezky užší než délka biku postaveného napříč cestou a s klesáním větším 20 procent. Organizace rozjela e-mailovou a dopisní protestní akci, navázala spojení s hoteliéry, kteří v létě mají až polovinu klientely právě z řad bikerů, a místní správou. Podle DIMB je v kauze spousta nejasností, představitelé regionální správy nemají ve věci zdaleka úplně jasno. Šance je spatřována ve faktu, že zákon je již sice vydán, ale jeho aplikace záleží na obcích. A právě na ty se hodlá DIMB zaměřit a pozitivní argumentací je přesvědčovat.

Nature Ride a MTB průvodci
Působit na bikerskou obec nabádáním a jít jí příkladem je jedna věc, ve zcela jiné rovině se potom nachází organizování školících kempů. DIMB nehodlá jen čekat s rukama v klíně, chce přímo, jak sama uvádí, „infikovat mladé bikovým virem“. Avšak nejen mládež se účastní kempů Natur Ride. Ty učí adepty komplexnímu bytí mountain bikerem. Začíná se od respektu k přírodě a jejím návštěvníkům, tedy se snášenlivostí a tolerancí. Účastníci se současně učí bezpečnosti jako primární podmínce bikování, následuje schopnost orientace v terénu se základy topografie a plánování výletů, zkrátka nepřijdou ani noví adepti pilotního umění za řídítky, stejně jako nesmí chybět proškolení v základech údržby strojů. Ve finále se pak účastníci biflují Pravidla trailů, jejichž dodržování řeší 99,9 procent konfliktů s nebikerským světem.

Natur Ride ale není osamoceným projektem zacíleným na lepší fungování obecenství jezdců terénních kol. Ve spolupráci s Německým svazem cyklistů nabízí DIMB dva kurzy pro školení bikových průvodců. První, náročnější se 120 vyučovacími jednotkami je komplexním programem a jeho absolvent získá po zkoušce na Svazu licenci MTB průvodce/trenér třídy C. Výrazně kratší druhý kurz je zaměřen na vzdělávání lokálních výletních průvodců.

Pravidla trailů DIMB
1. Jezdi jen po cestách!
2. Nenechávej žádné stopy!
3. Měj svůj bike pod kontrolou!
4. Respektuj ostatní návštěvníky přírody!
5. Ber ohled na zvěř!
6. Přemýšlej dopředu!

Spolkový život
Bylo by chybou domnívat se, že přes všechna školení a legislativní souboje a šarvátky v DIMB nezbývá čas na ježdění. Na regionální úrovni se spolčují tamní členové DIMB, ať již jako jednotlivci anebo skupiny a kluby. V průběhu roku se pak koná několik srazů DIMB s půl i celodenními švihy, výjimečně i vícedenními expedicemi. A úplným pozlátkem jsou týdenní túry. U všech akcí přitom DIMB vystupuje spíše jako zastřešovatel a organizátor než pořadatel – vytvoří prostor, poskytne průvodce. Závodění chtivým bikerům pak je otevřen amatérský tým, jenž čítá přes 150 hlav nejrůznějších věkových kategorií.

Legalize freeride!
Obdobně jako americká IMBA i její německá kolegyně se postavila za freeridové hnutí – chápe, že biking má různé podoby a pomáhá mu vystoupit z ilegality načerno budovaných překážek a skoků do světlejších zítřků ve formě oficiálních tratí beroucích ohled na přírodu a její další návštěvníky. DIMB proto apeluje na freeridery a dirt bikery, aby opustili pozice psanců a společnými silami oficiální cestou vytvořili biková hřiště. A ta jim sama pomáhá stavět.

Tomáš Taich
Foto: Robyn Trnka