Úvod » Články k časopisu » Loučení bez slz: derniéry Lubora Tesaře a Jána Svorady v optimistickém duchu

Loučení bez slz: derniéry Lubora Tesaře a Jána Svorady v optimistickém duchu

Vše jednou končí. Shodou okolností na přelomu září a října se během jediného týdne odehrály rozlučky dvou velkých postav domácí silniční cyklistiky, nejdříve pětatřicetiletého Lubora Tesaře, který ji avizoval již půlročním předstihem, a krátce na to také zřejmě vůbec nejúspěšnějšího čs. silničáře všech dob Jána Svorady. Oba své veřejné adieu v režii přátel uspořádali tam, kde cyklisticky vyrůstali, tedy v Plzni a v Brně, a pojali je na naše poměry ve velkém stylu.

Plzeňský cyklodrom na Lopatárně a místní pravidelné soutěže přinesly české cyklistice nejeden talent, svůj poslední závod v rámci Velké ceny Duratecu sem Tesař nesituoval rozhodně náhodou. Plakáty s heslem Tesař Last Race cestou do dějiště derniéry vykukovaly na každém rohu. Ačkoli startovní pole bylo v den státního svátku na Sv. Václava možné silnější než při mistrovství republiky, protože přijeli Luborovi někdejší i současní kolegové či soupeři zvučných jmen Padrnos, Sosenka, Konečný, Mareš, Raboň i prakticky kompletní tým Wiesenhof, o závodění tentokrát opravdu nešlo. A tak v duchu oslavence zrežírovaném závěru mohl náš stále jediný seniorský medailista z MS naposledy zvednout ruce nad hlavou.

K uvolněné atmosféře, vrcholící večerním posezením v plzeňském pivovaru, přispěli především dobře se bavící jezdci Wiesenhofu. Gerhard Trampusch při průjezdech osvěžoval sprškou z lahve vedení svého týmu včetně jeho šéfa Jense Heppnera, svého času vítěze etapy na Tour de France a nositele růžového trikotu na Giro d’Italia.

Lesk závodu dodal novopečený mistr světa ze Salcburku. Dokonce poprvé právě v Plzni pět dní po svém triumfu mohl představit duhový dres světového šampiona do 23 let Gerald Ciolek, Tesařův spolujezdec ze stáje Wiesenhof-Akud a nastupující německá star. Na Lopatárně se nejdřív neváhal postavit do fronty na točené pivo a pak usedl mezi ostatní závodníky.

“Přijel jsem jen kvůli Luborovi, je to můj kolega, dobrý kamarád, neváhal jsem ani chvíli, když se loučí,” odpovídal Ciolek na otázky Vela, které se pochopitelně vracely k jeho mistrovskému titulu. “O okruhu se říkalo, že je pro sprintery příliš náročný, ale já věděl svoje. Navíc jsme se nechtěl jenom spoléhat na svůj spurt, bylo mi jasné, že nesmím chybět v závěrečném úniku, a to se mi s výrazným podílem celého reprezentačního týmu taky povedlo,” vysvětloval cyklista, jehož přirovnávají vzhledem k paralele získání světového zlata ve dvaceti letech k Janu Ullrichovi, jenomže nám se zdá být spíše typově podobný Eriku Zabelovi. “Kdybych dosáhl jen malou část toho, co on, byl bych šťastný. Erik, to je hodně vysoko nasazená laťka,” uzavřel silničář, který přechod do formace T-Mobile považuje za ideální vzhledem k tomu, že tam nyní větší šanci dostává spousta mladých jezdců.

A co loučící se hlavní postava dne? Bude víc postrádat vyplavené endorfiny, kamarády nebo pocit vítězství? “Zajít na závody si vždycky čas najdu, takže s kamarády se uvidím a i tu atmosféru budu nasávat dál, chybět mi bude jen závodní vybití,” svěřuje se cyklista, který se již chystá na svou novou roli obchodního zástupce značky Duratec pro Německo a Rakousko. “Nasměruju svoji energii také jinam, třeba do vytvoření odpovídajícího zázemí pro českou reprezentaci v těch několika málo domácích startech.”

Svůj poslední skutečně soutěžní start na našem území absolvoval Tesař v obnovené klasice Praha-Karlovy Vary-Praha a stál krůček od vítězství nebýt špatné orientace v nepřehledném závěru. “Druhé místo beru jako symboliku celé mé kariéry, kdy jsem občas postrádal více štěstí. Asi to mělo i teď na závěr takhle dopadnout.”

Jančiho brněnští spolupracovníci ze Svorada XCR centra pojali šampionovu derniéru jako volnou vyjížďku všech přátel i fanoušků. Výjimečnou příležitost si nenechalo ujít na dvě stě cyklistů, kteří v kompaktním balíku absolvovali za nádherného babího léta šedesát silničních kilometrů v okolí jihomoravské metropole. Symbolicky všichni před vyjížďkou obdrželi číslo 78 na počest Svoradových profesionálních vítězství, jen sama loučící se legenda vyfasovalo po zásluze jedničku.

Krásné počasí, úsměvy, pohoda. Jet s tolika skvělými závodníky doby dávno i nedávno minulé ve dvěstěhlavém pelotonu, to je zážitek. Jiří Škoda, Peter Privara, Libor Matějka, Ludovít Nazarej, Ctirad Fischer, Tomáš Sedláček, Petr Konečný, Pavel Padrnos a samozřejmě ten, kvůli němuž všichni přijeli. A musím přiznat, že je to opravdu mimořádný pocit, když vás ve stoupání na Mohylu tlačí sám oslavenec. Komu se to poštěstí?

Na závěr vyjížďky celé společenstvo dorazilo do restaurace v sousedství Janáčkova divadla, kde kromě mistrova zavěšení bicyklu na věšák (stojan) došlo na vpravdě divadelní vystoupení Zdeňka Korčiána, autora mnoha skečů ze známé Manéže Bolka Polívky, při němž se v narážkách na cyklistické prostředí všichni náramně bavili.

Soudružnost cyklistů v Brně je vyhlášená a místní ji znovu prokázali, aby vzdali hold svému nejslavnějšímu cyklistickému rodákovi. Ani tady, stejně jako v Plzni, nebyl prostor na sentiment a chmury z loučení. Ostatně, Janči má o pracovní náplň postaráno. Jeho kolegové z XCR centra mu sice věnovali stylově mateřskou značkou polepené a novotou zářící lopatu a rýč, aby Janči konečně pochopil, co znamená makat, ale on má celkem jasno o své nejbližší profesní budoucnosti. Jednak naváže na své obchodní aktivity, ale podle očekávání na dlouho nezůstal mimo závodní dění. Oslovilo ho české zastoupení značky Merida, a tak se od nové sezony stává vedoucím jeho MTB Teamu, kde bude stavět na dvojici Spěšný, Friedl. Rád by přivedl ze své vlastní dosavadní stáje Přecechtěla a ještě jedno volné místo hodlá zaplnit, když se mu zatím nepovedlo přesvědčit ke spolupráci letošního dvojnásobného mistra republiky MTB Pavla Boudného. “Chceme se opět prosadit víc na zahraniční scéně,” plánuje Svorada. “Před námi je také jeden velký cíl, olympijské hry.”

Svorada podobně jako Tesař svět dvou kol zdaleka neopouští, jen uzavřel jednu kapitolu své výjimečné kariéry.

Kamil Hofman
Foto: Michal Pick, Vlastimil Homola a autor