Následující řádky jsou vlastně typologickým průřezem nabídkou podloženým dlouhodobými zkušenostmi, případně alespoň tak dlouhými, jak je umožnilo získat stáří konkrétního produktu. Nešli jsme cestou krátkodobého testu, protože soudíme, že podstatnou část při hodnocení vlastností hraje sehranost se systémem daná dostatečně dlouhou společnou dobou v akci.
Pryč jsou časy, kdy bikeři řadili jen páčkami a byli nuceni se pouze přeorientovat na jejich jiné umístění, třeba u Shimana z vrchu řídítek na spodek, a to nejprve v páru nad sebe a s ovládáním palcem, aby až poté byla jedna svěřena ukazováku a druhá ponechána palci. Skončila také doba rozhodnutí mezi otočnou rukojetí a páčkou. Shimano přidalo k páčkám zcela nový systém Dual Control (v nízkých řadách navíc používá i otočnou rukojeť), otočný Sram zaútočil zbraní Shimana a uvedl na trh páčky s vlastním pojetím ovládání, čerstvou novinkou je řadící systém SR Suntour, který kombinuje řazení otočnou rukojetí pro přehazovačku a páčky pro ovládání přesmykače, ovšem pozor – oboje v jednom celku a na jedné straně řídítek! Do hry vstupují také vícerychlostní náboje, nejvýznamněji Rohlhoff se 14 převody v útrobách. Naši pozornost jsme proto zaměřili na šest různých variant řazení. Vybrali jsme produkty určené pro sportovní MTB, jinak by samozřejmě byl výběr daleko širší, třeba o automatické řazení Shimana, o Dual Drive Sramu (řazení v náboji kombinované s klasickou kazetou) a další.
K jednotlivým informacím je potřeba přistupovat s vědomím, že rozhodujícími faktory pro pocit z kvality řazení jsou čistota, údržba a správné seřízení. Při opomenutí jediného z nich se z nejlepšího produktu může stát nefunkční paskvil.
PÁČKY Shimano Rapid Fire
Stanovme pořadí systémů dle data narození. Shimano Rapid Fire umožňuje u přehazovačky řazení na lehčí pastorky až o pět poloh najednou, směrem dolů pak po jedné. Přesmykač standardně operuje pouze se třemi polohami. U páček je velmi důležité jejich správné nastavení na řídítkách. Pokud je namontujete těsně ke gripu, zmenší se na něm prostor pro ruku. Je tedy dobré nechat mezi jeho krajem a objímkou páčky aspoň centimetr “odlep”. Řazení je veskrze intuitivní, není při něm potřeba měnit pozici dlaně. Pro Rapid Fire je samozřejmý přesný a také lehký krok s jasnými polohami.
Shimano páčky se v současnosti začínají bát o svou budoucnost, protože Dual Control sestupem k XT jasně naznačil, že jen u toho zřejmě nezůstane. Integrace řazení v brzdových pákách znesnadnila situaci příznivcům páček již teď – kdo jim chce zůstat věrný, je omezen výběrem pouze po řadu LX. Nejspíš bude ale už možná příští rok hůř. Podobné přitom platí i pro přehazovačky. Pokud totiž zvolíte letošní XT nebo XTR měnič, počítejte s opačným tahem pružiny, tedy inverzní přehazovačkou. A v tom případě nezbývá, než si zvyknout, že ukazovák po jedné poloze řadí na lehčí pastorky, zatímco na palec zůstává odřazování na těžší.
V souvislosti s páčkami Rapid Fire je dobré zmínit ještě jednu výhodu, kterou uvítají především závodníci – možnost řazení z rohů. K páčkám lze totiž přikoupit ještě přídavné dálkové ovládání. Dálkové ovládání se však neobešlo bez mouchy – bovdeny z něj visí svisle dolů a při řazení se často stávalo, že jejich konce vyklouzly z lůžka a zasekly se o jeho okraj. V tu chvíli bylo řazení mimo provoz. K odstranění však stačilo trochu lepidla nebo izolepa. Složitější problém přinesla čas od času tenoučká lanka, která se ráda přetrhla.
OTOČNÁ RUKOJEŤ Sram
Také řazení otočnou rukojetí, která byla zřejmě prvním vážnějším konkurentem Shimana, prošlo několika inovacemi i dětskými nemocemi až do současné podoby. Otočné rukojeti od počátku umožňovaly řazení při stálém plném kontaktu se řídítky, navíc o libovolný počet poloh oběma směry. Plus u přesmykače nezůstalo jen u třech poloh typických pro Shimano, ale pro jemné doladění polohy jich bylo v záloze hned devět.
Původní rukojeti byly krátké, řazení tak bylo tužší. V horších podmínkách (voda, bláto) tak bylo potřeba grip silou sevřít, aby se neprotáčel v ruce. Řešení přinesly nejprve hrubší gripy, posléze Sram přišel s prodlouženou rukojetí, tzv. Half Pipe. Ta zabrala více jak půl běžné délky gripů. Řazení bylo naprosto lehké, rukojeť svírala téměř celá dlaň. Nechtěnému přeřazení bránila pomocná pružina, při odřazování bylo potřeba překonat její odpor. A naopak, při řazení na lehčí pastorek pomáhala překonat odpor pružiny přehazovačky. Přesto délka rukojeti u mnohých nebudila důvěru, takže nyní již Half Pipe v nabídce nenajdete, nahradila jej střední délka Shorty. Pomocná pružina zůstala, stejně tak možnost řadit u přesmykače buď ve třech, nebo ve více drobných polohách.
První rukojeti si rozuměly pouze s vlastní přehazovačkou, později na přání trhu přibyla řada schopná spolupracovat se Shimanem – i nyní je v nabídce několik provedení rukojetí a páček s označením Rocket nebo Attack.
PÁČKY SRAM Trigger Shifter
Bylo to velké překvapení, když se Sram rozhodl nasadit do boje s japonskou konkurencí mimo rukojeti také páčky s pouze změněným způsobem ovládání. Při své premiéře však byly přijaty poněkud vlažně, přeci jen šlo v očích laika o stejné řešení téhož, tak proč měnit. Mezi Shimanem a Sramem došlo kvůli Trigger Shifteru k několika soudním sporům pro patentové křížení, ovšem Sram vyšel vítězně, jeho koncepce je přeci jen jiná. Druhý nástup páček už je citelnější, přišel v okamžiku, kdy bylo jasné, že se Shimano začíná ubírat směrem Dual Control a Sram nabídl páček chtivým bikerům, co chtějí.
Řazení Sram a Shimano se liší v tom, že US páčky se ovládají pouze palcem. Páčky pro řazení na větší pastorky (převodníky) jsou takřka totožné, páčky pro odřazování však mají jinou polohu i dráhu pohybu. Stačí jen uvolnit palec a v přirozeném úhlu jím pohnout směrem nahoru. Pokud jsou páčky dobře nastaveny, pak ani nemusíte povolit sevření řídítek, stačí malý pohyb kloubem palce. Z pohledu počtu poloh přeřazení v kuse jde o shodu – tři pro přesmykač, pět pro přehazovačku. Zde však Sram na Shimano ztrácí, protože pro využití maximálního počtu přeřazení na jeden zátah je potřeba vykroutit ruku do nepřirozeného úhlu, krok páčky je příliš dlouhý. Na druhou stranu – kdy řadíte o pět poloh najednou?
VÍCERYCHLOSTNÍ NÁBOJ Rohlhoff
Náboje s řazením integrovaným ve svém vnitřku rozhodně nejsou záležitostí jen tohoto výrobce, ovšem Rohlhoff patří k těm, kteří se netají ambicemi prosadit tento systém i v závodním a sportovním pojetí MTB. Sama myšlenka má velkou sílu – řadící mechanizmus je ukryt uvnitř a tedy chráněn před nečistotami, pracuje v olejové náplni, čímž odpadá údržba, vysoko stavěna je jeho životnost a také to, že není potřeba hlídat správnou kombinaci převodník-pastorek, stačí pouze měnit převody (u poslední verze 14). Řetěz navíc běhá ve spojení s jediným pastorkem na náboji po přímé lince, takže jej neničí jeho křížení, které rapidně nesnižuje životnost a neznamená riziko technického defektu (přetržení, spadnutí). Řadí otočná rukojeť, od níž vedou k náboji dvě lanka. Vícerychlostní náboje se již objevily v DH závodech a stejně tak i v XC. V rozletu je zatím brzdí o něco vyšší hmotnost, více však pořizovací cena a také nedůvěra ortodoxních bikerů k novému, nevyzkoušenému a také netradičnímu pojetí. S tímto typem nábojů zatím nemáme větší zkušenosti, ovšem dlouhodobější test je již domluven. O jeho výsledcích vás budeme podrobně informovat.
INTEGRACE jménem Shimano DUAL CONTROL
Dual Control znamená konec vžitého spojení Shimano-páčky. Nástup systému do MTB bylo možné očekávat, vždyť na silnici úspěšně funguje už léta. Po premiérových zkušenostech se však nesetkal s možná Shimanem očekávaným slepým nadšením, které nepřišlo ani po dlouhodobějších zkušenostech (XTR je na trhu už dva roky). Řadící systém je integrovaný do těla brzdové páky, řazení probíhá jejím pohybem nahoru a dolů. Jistě máte v paměti i naše postřehy, které se objevují při každém dalším setkání s Dualy, takže zde stručněji.
Systém je připravený ke spolupráci s inverzní přehazovačkou. Tlakem na páku směrem dolů lze u přehazovačky řadit až o tři polohy najednou, ovšem optimem jsou maximálně dvě, pro třetí už je krok hodně dlouhý, je potřeba více vytočit zápěstí. Delší krok má páka při řazení na přesmykači už o jednu polohu. Navíc je odpor pružiny tohoto segmentu velký, takže řazení je tužší (u přehazovačky bez problémů). Pro odřazení stačí ťuknout prsty směrem nahoru, vše probíhá klasicky po jedné poloze. Každopádně, při řazení opouštějí řídítka minimálně dva prsty. Ve složitých situacích při souboji s terénem může pomoci přídavná páčka nahrazující pohyb páky směrem nahoru. Při vedení kola technickými úseky je potřeba zvykat si na pohyblivost pák. Běžná pevná páka je oporou při současném brždění, o což vás Dual Control připraví. Zatímco XTR má širokou plochu páky pro brždění, u XT je ergonomicky tvarovaná pro lepší řazení, ovšem tím zúžena. Při delším brždění či v zimě tak není páka příliš milosrdná k prstům, úzká plocha tlačí. U XTR se zase vrchní strana prstů, kde kost nechrání vrstva svalstva, při delších jízdách a častém řazení hlásí otlaky. Drobný nesoulad je možné najít i při řazení při jízdě vestoje, kdy se mění úhel ruky k řídítkům a pro odřazování se tak hodí spíše pomocná páčka. Proti strachu z poškození a následné velké investice hovoří fakt, že páka je schopná díky pohybu do čtyř stran nárazu uhnout a eliminovat jeho následky.
KOMBINACE SR SUNTOUR Control Ice
Nejmladším hráčem této partie je SR Suntour. Jeho Control Ice (Integrated control equipment) nejenže přesouvá řazení pro přesmykač i pro přehazovačku na jednu stranu řídítek, ale navíc spojuje řazení páčkami (přesmykač) a otočnou rukojetí (přehazovačka) do nerozdělitelného celku. Důvod je prostý – druhá strana řídítek zůstává volná pro dálkové ovládání zavírání pružení, také pomocí kombinace rukojeti a páčky. Toto řešení přidává na řídítka ovládací prvky, navíc do míst, kde jste celý život zvyklí řadit. Bude tedy vyžadovat překonat konzervatizmus i zvyknout si na neznámé.
V praxi jsme zatím měli možnost vyzkoušet samotné řazení. Jen v prvních kilometrech si člověk zvyká, co vlastně co ovládá. Poté se řazení páčkami pro přesmykač a rukojetí pro přehazovačku stane intuitivním. To však neplatí pro konstrukční provedení. U rukojeti stačilo málo, jen si vzít příklad z již přežitých nedostatků. U ICE ale je příliš krátká, což je nepříjemné při jejím otáčení, zvláště proti tahu pružiny. Stačilo by pár milimetrů navíc a ovládání by bylo daleko snadnější. Navíc tvarování gripu sice jistí jeho úchop, ale pro ruku není po několikátém sevření nijak příjemné, tlačí. Druhým pozastavením jsou polohy, nikterak výrazné především při odřazování, kdy se v náročnějších podmínkách snadno povede přeřadit o více poloh. Páčka ovládající přesmykač má tvar vidličky, jedno rameno řadí, druhé odřazuje. Ovládání páček je podobné Shimanu, spolupracuje při něm ukazovák a palec. Snad jen s tím rozdílem, že pokud se zrovna nedržíte vyvýšeného otočného gripu, je potřeba více vyklonit ukazovák při odřazení.
SR Suntour tak čeká nejen náročný úkol přesvědčit obec bikerskou o smyslu a přínosu svého pohledu na řazení, ale také odstranění dětských bolístek. Jak se mu to povede ukáží už nejbližší roky.
Zajímavost
EGS – opravdu slepá větev?
Pro začátek jen jedno ohlédnutí do nedávné historie a na zcela jiné pojetí řazení. Pravda, In memoriam. Řeč bude o francouzské firmě EGS. Ta sice předvedla také řazení otočnou rukojetí, ovšem ovládání přesmykače i přehazovačky bylo integrováno v jedné rukojeti a dokonale synchronizováno. Systém nabízel dvanáct poloh (tento počet odpovídal počtu kombinací, které se při řazení 3×8 nepotkávaly), na každý převodník čtyři pastorky. Stačilo jen klasicky točit rukojetí dopředu nebo dozadu a EGS automaticky řadil jak na kazetě, tak v případě vyčerpání poloh i na převodníku. Řadit přitom bylo možno standardně, tedy otáčením rukojeti, nebo přepnutím do sekvenčního systému – tedy po jedné poloze podobně jako u převodovek závodních automobilů.
Ovládání řazení bylo velmi komfortní, stačilo jen přidávat nebo ubírat zátěž, jezdec nemusel řešit přechody mezi převodníky, které systém obstarával sám. Díky tomu EGS předcházel i přílišnému křížení řetězu v krajních polohách, protože byl nastaven tak, aby každému převodníku přidělil čtyři optimální pastorky. Při sledování indikace aktuálního převodu jezdec přesně věděl, v které poloze přijde změna převodníku, takže mohl ubrat na záběru a vyhnout se problémům se řetězem při řazení v tahu. Jednoduché, geniální.
Systém měl drobné mouchy, které by asi vývojem nebylo těžké odstranit – otočná rukojeť byla hodně dlouhá, po celé délce gripu, snadno mohlo dojít k nechtěnému přeřazení, a také znemožňovala montáž rohů. Někoho mohly odpudit i velké rozměry. Důležité bylo perfektní seřízení systému. Život EGS byl ale krátký z jiného důvodu – malá firmička nebyl s to ufinancovat takový projekt. Patent nakonec skončil v rukou nejmenovaného obřího výrobce komponentů, včetně řazení. Což svádí k domněnkám – byl to úmysl zbavit se potenciální vážné konkurence, která by v případě dohody s investorem mohla “zlobit”, nebo bude EGS nějaký čas spát a pak, bez dětských nemocí, bude esem v rukávu? Nechme se překvapit. Ať tak či onak, byl život systému EGS přerušen uměle, neodešel přirozenou smrtí danou nezájmem trhu. Vždyť pokud by jej už nakrásně nepřijalo MTB, pro krosová či treková kola, potažmo city biky by byl velmi přínosný.
Text: Rudolf Hronza
Foto: autor, archiv Velo
Pro zajímavost přijměte i dva čistě osobní pohledy dvou úhlavních testerů Vela, Tomáše Taicha a Rudolfa Hronzy:
Ruda: “Měl jsem možnost vyzkoušet všechny systémy dlouhodoběji, na většině i závodit. Ačkoliv sám vozím otočné rukojeti Half Pipe, přemýšlím o výměně za Shorty. Čas od času si přeci jen přeřadím, což je nepříjemné hlavně v technických pasážích, kdy vám na kořenech nebo po doskoku otočením rukojeti nečekaně ujede ruka dopředu. Rukojeť mám rád pro možnost přeřazení o libovolný počet pastorků oběma směry, nemusím prsty hledat páčky, navíc se při delší štrece prsty unaví, bolavý palec asi zná každý po těžkém maratonu. U rukojeti navíc není problém jestli jedete vsedě nebo vestoje, u páček je změna úhlu uchopení řídítek znát. Musím ale říct, že bych se páčkám nebránil. Řazení s nimi je stejně dobré a snadné, stačí zvyk. Možná bych upřednostnil Sram, nechávají více místa na gripu, nepřekáží, navíc je pohyb palcem přirozenější. Dual Control zatím osobně chápu jako dobrý tah v boji o zákazníka, velký přínos v něm však z výše uvedeného v textu nevidím. A Suntour? Šťastnější mi přijde klasické řazení a když už musí být na řídítkách prvky pro uzavření pružení, pak samostatně a na jiném místě než řazení.”
Tom: “Na Shimanu Rapid Fire jsem vyrostl a stále je považuji za nejlepší pro umístění jeho páček a dnes již do mozku vrytou přirozenost ovládání. Do krve bych se ale dnes rozhodně nebránil ani otočné rukojeti Sram – oceňuji rychlost jejího přehození a rozsah akce napříč skoro celou kazetou. Pohyb části gripu je ale v náročném terénu občas negativem, řešení přehmatáváním po řídítkách nemusí sednout každému. Nedávno jsem ale po testech začal váhat, zda nový Sram Trigger X není ještě přátelštější na ovládání, než Rapid Fire – ovládání palcem je skutečně snadné. Rozhodně hraje s Rapid Fire minimálně remízu. Navíc přišel v nejlepší možné době: fanclub páčkařů tak nemusí vzlykat nad rozhodnutím Shimana orientovat se výhradně na Dual Controly. Ty rozhodně nefungují špatně, jen si říkám: proč? Zvláště když integrace znamená nejen kompatibilní stop jiným brzdovým systémům než Shimano a když spojení brzdové a řadící funkce v jediné páčce znamená kompromis v oblasti tvarování. Pohyblivost části kokpitu, o který je jezdec opřen, byť jen prsty, je z kategorie GripShift. Rande se Suntourem bylo příliš krátké k bližšímu poznání, otočnému prstenci ale již lze vytknout slabší malý průměr, páčky pak sahají ovladatelností Shimanu a Sramu tak po pás.”