Trasa líného cyklisty, aneb jízda jen z kopce, pro rodinky, děti a mtb důchodce

28.2.2017

Krkonoše, místo mnoha krás a zážitků, které obdivují nejen místní, ale mnozí za nimi jezdí pravidelně nemalé porce kilometrů. Původním záměrem bylo přiblížit hory a krásu z jízdy na kole i méně zdatným cyklistům a zrodila se z toho následující trasa, kterou lze absolovat bez kapky potu. U motorizovaných snad jen při vyndávání kol z auta.
Startovním místem budiž parkoviště u hotelu Eden v Herlíkovicích. Jednak pro blízkost zázemí hotelu a okolních penzionů umožňujících přespání při několikadenním výletu do Krkonoš, ale i pro velikost jeho parkoviště, kde se může nechat auto při jednodenní akci bez obav z odtažení. Pro tuto lokalitu také hovoří i dostupnost, do Herlíkovic totiž vede hlavní silnice z Vrchlabí směrem na Špindlerův Mlýn, a fakt, že dál do hor už autem není třeba zajíždět. Dostaneme se tam radši na kole.
Od parkoviště přejedeme k lanovce směřující na Přední Žalý. Hned v úvodu tak okusíme požitek, který se ještě bude opakovat. Na kopec se místo namáhavého šlapání necháme pohodlně vyvézt. Ač to bude možná vaše první jízda lanovou dráhou s kolem, není třeba se bát. Zdejší vlekaři už pochopili, že i v létě lze vydělávat, a tak bez mrknutí oka zavěsí váš stroj na hák za čtyřsedačkou a nahoře jej bez úhony sundají. Takto, možná s pocitem prvotního rozechvění, dorazíte na vrchol Přední Žalý (1019 m n.m.). Zde, stejně jako na ostatních vrcholech, je doporučeno se přiobléci. Rozdíly teplot mezi spodní a horní stanicí lanovky jsou někdy velmi citelné a svou roli hraje také občasný vítr. I v letních měsících jsou tak vesta a návleky na ruce mnohdy nepostradatelné.
Po sesednutí, popřípadě seskupení celé party, už je vidět samotný vrchol, kam zamíří naše pneumatiky. Není nutné se bát, je vzdálen jen cca 70 metrů, a tak do kopce opravdu nepojedeme dlouho. Jeho dominantou je nejstarší kamenná rozhledna v Krkonoších, která stojí za návštěvu. Za symbolické vstupné je z ní, jako jediné z okolních, vidět na všechny světové strany. Pro ty, kteří se nestačili nasnídat, je zde bufet a tedy i možnost posezení.
Po prvním ze zážitků už následuje další, tentokráte bikový. Asi 50 m od rozhledny je rozcestí, kde se napojíme na červenou turistickou značku (TZ). Je značena také jako cyklistická, a tak je možnost zbloudění opravdu mizivá. Jen pro doplnění – míříme směrem k rozcestí Pod Zadním Žalým. Až tam však nedorazíme. Po zhruba kilometru a půl jízdy po vrstevnici a dolů širokou dřevařskou cestou se štěrko-pískovým pevným podkladem se totiž cesta rozdvojuje. Až doposud jsme museli dávat pozor na lidi, kterých je tu v letní sezoně docela dost. My neodbočíme s klasickou červenou TZ dolů doprava na příkrý kamenitý padák, protože tam je zákaz vjezdu cyklistům, ale budeme pokračovat rovně po červené cyklostezce. Po ní dojedeme až k hotelu Žalý, u kterého je asi po 50 metrech rozcestník. Dáme se doprava a po 300 m asfaltu jsme u hotelu Bára a místní hájovny.
Na zdejším rozcestí pak pokračujeme na Tobogán, čili po zelené TZ. Jde o velmi pěkný technický sjezd po úzkém úvozu, kde místy vedle cesty teče potok. Je to asi nejhezčí sjezd na celé trase, jen pozor na občas poházené klády křížící cestu. Držíme se zelené TZ až na další rozcestí, které se jmenuje Na Rovince a kříží námi opuštěnou červenou TZ. Doporučení zní – zastavit se a načerpat síly, neboť zde pečou domácí koláče a občas i rožní prase. Nic pro vrcholový bikový zážitek, ale pro pohodový výlet, jakým je tento, ideální doplněk.
Napojeni a nakrmeni tedy míříme dále. Zelenou TZ stále neopouštíme a po asfaltu mírným klesáním přes Třídomí, Labskou a podél přehrady spadneme až do Špindlerova Mlýna. “Špindl” asi každý zná a tak je jen důležité, že po případném dalším občerstvení a obhlídce města je nutné dostat se k lanovce vedoucí na Medvědín. Pro ty s horší orientací – leží na pravém břehu Labe směrem proti proudu.
Opět nás čeká zážitek z letní jízdy lanovou dráhou a opět připomínka, není nutné mít strach. Vlekaři jsou zde na cyklisty opravdu zvyklí. Necháme se tedy vyvést na Medvědín (1234 m.n.m.) a z něj po jediné možné asfaltce sjedeme dolů a napojíme se na silnici vedoucí na Zlaté návrší. Po ní se v roce 1995 šplhali jezdci v jedné z etap Závodu Míru. My však nepojedeme jako oni směrem vzhůru, ale naopak dolů, a to až do Horních Míseček k Jilemnické boudě. Od ní budeme už zase v terénu pokračovat po červené TZ. Čeká nás štěrko-písko-kamenitý sjezd Vodovodní cestou, kde se v dřevních dobách jel jeden ze závodů sjezdového Českého poháru. Ten nás zavede opět do Špindlerova Mlýna a my se musíme prodrat mezi turisty pod Sv. Petra na notoricky známou lanovku na Přední Planinu. Na místním svahu se totiž pravidelně jezdí závod sjezdového Českého poháru a mnohé další. V minulé sezoně se zde zastavil i 4X pohár.
Čtyřsedačkou vyjedeme na Přední Planinu (1195 m n.m.) a pokračujeme dále po cyklotrase lesem, mezi pasekami a holinami přes Kopřivník až k rozcestí Nad Krásnou plání. Celé poměrně svižné klesání vede horskou silnicí, která je místy opravdu horská, a tedy pěkně rozbitá. A jelikož je to silnice, byť málo využívaná, pozor na občas projíždějící auta. Z rozcestí se spouštíme dále po žluté až do Strážného. Odtud vede několik variant, jak se dostat k cíli, respektive ke startu cesty.
První a nejsnazší variantou je sjezd po silnici do Vrchlabí, kde, jakmile to bude možné, přejedeme most a za řekou, místo po hlavní silnici, pokračujeme doprava do Herlíkovic. Druhá varianta je stejná, jen se ve Strážném napojíme na červenou TZ, terénem dvakrát překřížíme asfaltku a pak Kamennou cestou (stále po červené TZ) sjedeme až ke zmíněnému vrchlabskému mostu. Poslední možnost je pak určena jen pro zdatné sjezdaře a kamikadze. Ze Strážného začneme sjíždět po silnici do Vrchlabí, ale ve zpětné vracečce o stoosmdesát stupňů odbočíme do terénu na modrou TZ. Kousek si vyšlápneme a na rozcestí za penzionem U Filipů odbočíme na žlutou TZ. Čeká nás dramatický a krkolomný sjezd, po kterém se přes Kramsův mlýn dostaneme přímo do Herlíkovic.
Tuto trasu na horském kole objede opravdu každý a na tachometru se mu pak objeví zhruba 30 km, vše skoro bez jediného šlápnutí. Ceny lanovek se mění, ale celková suma za jejich užití v průběhu výletu je zhruba 300 Kč, zvláštní hrdinové a masochisti je však můžou vynechat a získat opravdu extrémní zážitek.
Pro bližší orientaci a přehled je vhodné s sebou vzít mapu v rozlišení 1:50 000, stejně jako teplejší oblečení. Často se střídá nadmořská výška a počasí v horách je vrtkavé. Nezbývá tedy, než popřát pěkné počasí, a pohodový výlet může začít.
Autor trasy: Tomáš Chejn
Text: Lukáš Brzák
Kresby: Karel Stibral

Menu