S tranzitem napěchovaným bytelnými koly a s taškami plnými chráničů jsme se na západ Čech vydali magnetizováni hamerskou specialitou – soustavou lávek Hammer Trail. Už před časem jsme ji koštovali, za ty dva roky se však seběhlo mnohé. Freeriding postoupil z larvího stadia směrem k dospělému jedinci a již dávno není mezi bikery exotem. Obrázek o stavitelském počinu lokální party jste si také mohli udělat z odkazu v článku o bikovém webu ve Velu 6/2003. Nazrál čas na důkladnou inspekci.
Vzhůru do boje!
Parkujeme před hotelem Schwartz. Z hrnéčku stoupá vůně turecké kávy, čekáme na verandě na naše průvodce Krumpyho a Míšu. Nepřehlédnutélná Krumpyho postava signalizuje akci: švihem do sportovního a do sedel! Ačkoliv mám skutečně rád technicky náročný terén, když vyvádím z útrob dodávky Norco s mamutímy zdvihy a motokrosovým obutím, šimrá mne v zátylku nejistota z věcí příštích.
Záhy přijíždí domácí eso Králýk a tak po silnici proti proudu Rolavy decentním tempem v rámci možností redukovaných převodů a vysokých tonáží ukrajujeme desítky metrů k začátku trailu. Ještě musíme přenést náčiní přes klády nad řekou a už nás vítá totem Hammer Trailu v podobě listové pily nad prvními lávkami v borůvčí.
Celá soustava se vine na dohled od vodního toku poskakujícího přes kameny. Na své si tu přijdou všechny pilotní třídy, neboť Trail obsahuje plejádu překážek, od obyčejných přemostění terénních nerovností, přes lomené mostíky, lávky zakončené větším či menším seskokem a kladinky, po slušné skoky do hloubky a houpačky. Ta největší si přitom žádá opravdu čistou hlavu – jezdec vyjede do výšky asi metru a půl, najede na první překlopku zhruba třímetrové délky, ta jej zhoupne na další rameno, které teprve končí na matičce zemi. Nevyhlášeným zlatým hřebem je sekce Křižovatky života – asi metr nad zemí umístěná mostní konstrukce se dvěma cestami: jednodušší lávkou a užší kladinkou. Obě přitom obsahují krkolomnou zatáčku a ústí v přejezd nad cestou ve výšce dobrých dvou metrů s následným sešupem dolů. No, ještě že už tak dlouho nepršelo a prkenné příčky nekloužou…
Králýk s našim nestorem Pevňákem jsou evidentně ve svém živlu, dropy ze širších lávek i hubených kladinek si dávají čistě z jízdy po zadním kole bez šlapání, stylově skáčí na vyhazovacích můstcích, x-krát pro kameru zdolávají překlopku a další libůstky. Také místní bikeři se činí – Krumpy, Míša i Michal ukazují, že leccos o bikování vědí a že se s bikem rozhodně neperou. Míša přitom nezůstává mužské většině skupinky příliš dlužna, obdiv si zaslouží i za to, že jediná vezla nášlapné pedály. To ji však nebrání v pokoření dvojité sklopky. I když mi Norco svými zdvihy a jistými, přilnavými pneumatikami hodně pomáhá a dobře se bavím, třeba pokoření právě této sklopky si nechávám v zásobě na příští návštěvu v Krušných horách – respekt před ní je příliš veliký.
Smyslem takového ježdění není prolétnout stezku na čas, ale užít si čas v sedle a utkat se s vlastními možnostmi. Proto jsme každou překážku zkoušeli několikrát, ten pro lepší styl, ten zase pro pouhé přejetí. Čas přitom letí nad hlavami bez povšimnutí, a tak se snadno stalo, že jsme na sotva dva kilometry dlouhém trailu strávili bez povšimnutí přes dvě hodiny. Basové tóny břicha ale přeci jen silněji a silněji vysílají signály o prázdné nádrži – hlad ani skvělý biking nezažene. Proto nabíráme směr Hamry. To by ale nebyl Pevňák, aby v závěru prvního dějství vděčnému publiku neposlal grandiózní přídavek: do obce lze jet podél vody lesní cestou, anebo po silnici, jíž s Hammer Trailem spojuje padlý strom. Tomáš jej poměří zkušeným okem a dvakrát pro čočku nikona bez chyby pokoří. Při pohledu na trčící větve a kameny dva metry pod ním raději nikdo nemyslí, co kdyby…
Za vším hledej Kanadu
Smažený sýr je sice cihlou do žaludku, chutná však báječně. U s citem točeného plzeňského se lokálové rozpovídají o historii Trailu. “Samozřejmě, že první impulz znamenalo video z vancouverského North Shore. Když už nás přestalo bavit jen se na to dívat, tak jsme vyrazili do lesa budovat,” uvozuje konverzaci Tomáš “Králýk” Král. To bylo zjara roku 2001. Na místě pěšiny vedoucí mezi bažinami začaly vyrůstat první konstrukce. Po asi roce budování přišla na podzim pohroma – na popud jistého “aktivisty” byly všechny do té doby tolerované konstrukce pracovníky Lesů ČR strženy a rozřezány.
Partu ET Bikez však rána mezi oči nezlomila, naopak byla sepsána žádost o oficiální povolení, adresovaná úřadu Lesů ČR v Blatné. A, světe div se, její vyřízení znělo kladně. “Byly v ní sice zahrnuty podmínky, jako že počet konstrukcí nesmí překročit nějakých 20 kusů, nesmíme využívat či dokonce kácet živé stromy a rozšiřovat trail mimo cestu do lesa, v podstatě to ale bylo vítězství a zelená k obnově Hammer Trailu,” dokresluje situaci další ze zainteresovaných, Michal “Cožeťák” Soukup.
A tak prakticky na stejných místech vyrostly lávky znovu. Budování se účastnilo asi pět členů ET Bikez – intenzita stavebních prací byla přímo závislá na návalu nadšení. Postavila se překážka a do sytosti jezdila. A tak dále. “Stavělo sice pár lidí, jezdí jich tu ale spousty,” bere si znovu slovo Michal. “Leckdy se bikeři ptali, jak mohou pomoci. Problém ale je, že konstrukce musejí být dostatečně dobře řemeslně provedené, a to neumí každý. Snadná není ani koordinace – s Králýkem se prostě ráno domluvíme, vezmeme motorovku a jdeme odpoledne stavět. Na to nemá každý možnost reagovat.”
Vzít věci do vlastních rukou je v kraji asi zvykem. Vždyť v sousedním Nejdku stojí 4X trať, na níž se jel v létě již druhý ročník závodů, nad ní se pak vine prapůvodce všeho bikového dění v regionu, hravý sjezdík s překážkami Sopka.
Co s načatým odpolednem?
Sedělo by se na zápraží hotelu příjemně, i to sluníčko babího léta je líné a ospalé. Šálek espressa vše spraví: Pevňák s Králýkem odjíždějí na Boží Dar seznámit se s novou 4X tratí, Krumpy jede nastartovat kamna na chatu a my s Míšou a Bobem, který mezitím dopoledne přepletl zadní kolo nečekaně pochroumané včerejší akcí na bikrosce, vyrážíme sehrát druhý poločas na Hamrtrail. Zkouší se sekce, z nichž zůstaly z dopoledne resty: těší mně malá sklopka, Bob ale hraje jinou ligu a skutečně si s chutí kompenzuje dopolední odstavení čistou a efektní jízdou. Nikde v lese ani živáčka, idylka. Proto snad do téhle reportáže ani nepatří nepovedená tečka v podobě nevinného pádu, který nakonec znamenal několika denní Bobův pobyt v ostrovské nemocnici s otřesem mozku a šitím úst. Inu biking umí i pokousat. To však není důvod nechat se od exkurze do Velkých Hamrů odradit. Prohlédněte si celé dílko na webu na www.etbikez.netbox.cz a vyražte na půlnoční stranu – stojí to rozhodně za to. A druhý den se, koneckonců, můžete povozit po okolních kopcích, které rovněž nabízejí solidní bikerské eldorádo.
Text a foto: Tomáš Taich