Nalaďte svůj FS budík

28.2.2017
Celoodpružená kola jsou vnímána nejen jako budoucnost, ale již jako přítomnost pro cross-country. Tečka. Svědčí o tom koneckonců i výsledky ankety čtenářů Vela uveřejněné již v dubnovém čísle loňského roku, kde dvě třetiny respondentů volili zadní odpružení proti pevné kostře. Stejně jako však není jedno, jaký systém zadní stavby vyberete, podobně také lze říci, že teprve správné nastavení je to, co dělá full fullem.

I tu nejlepší FS stavbu dokáže špatné nastavení poslat pod kytky, a naopak u průměrného systému lze správným seřízením leccos zachránit. Je proto potřeba dbát doporučení výrobců, potažmo prodejců.

Manuál – výchozí bod snažení
Je sice pravda, že ne každý dovozce dává ke kolu českou mutaci manuálu, situace je však již v naprosté většině případů dobrá. Originály sice kolikrát nejsou právě dnešní, nicméně stále obsahují důležité informace, které byste jinak jen obtížně získávali. Právě zde se totiž biker dozví eventuální doporučené tlaky pro vzduchové tlumiče, tady je šance zjistit, co který knoflík na vidlici ovládá. A že dražší celopéra připomínají množstvím regulací pilotní kabinu!

Předek a zadek v harmonii
Jedním z cílů seřízení by mělo být sladění předku a zadku. Leckdy to není právě jednoduchý úkol: vidlice pracuje vinutou pružinou uvnitř, tlumič je pneumatický. Anebo: vidlice je svou charakteristikou lineární, zadní stavba, ať již konstrukcí či charakteristikou vzduchového tlumiče, silně progresivní. Na některých kolech se objevuje u zadní stavby i padající (degresivní) charakteristika, opak progresivní – tlumič pracuje zpočátku tvrdě a pak prolétne zbytkem zdvihu na doraz. Oříškem může být také rozdílná velikost zdvihů nad oběma osami.

I přes všechny tyto záludnosti lze docílit stejného či alespoň podobného chování odpérování obou kol. Jde o maximální sladění tvrdosti pérování i průběh tlumení. Tak jezdec docílí pocitu kola jako fungujícího kompletu, namísto na rám přilepených dvou komponentů odpružení.

Začít od nuly
Seřizování je třeba zahájit s nulovými hodnotami regulačních knoflíků. Zcela povolte všechny regulace tlumení, odlehčete předpětí pružiny na tlumiči na minimum, stejně tak vypusťte vzduchový tlumič či vidlici.

Tlak, či tvrdost pružiny rovná se ponor
S nulovými hodnotami tlumení, předpětí pružin či s doporučeným nastavením tlaku u vzduchových tlumičů vsedněte na kolo. Bez pohupování, jen citlivým nasednutím zjistěte, o kolik se vidlice i tlumič zanoří do zdvihu. Pro přesnější měření klidně použijte na vidlici zip pásku, tlumiče mívají indikační gumičku. Pro XC by se hodnota měla pohybovat okolo 1/4 zdvihu, pro komfortnější nastavení jděte i níže.

U vzduchových systémů (na vidlici i tlumiči) je přeseřízení jednoduché – pokud doporučený či odhadnutý tlak neumožňuje zmiňovanou hodnotu ponoru, ubere se či přidá na stupnici manometru. U vinutých pružin je situace komplikovanější v tom, že v krajním případě nezbude než sehnat pružinu odpovídající. Některé systémy řeší otázku nastavení šalamounským kompromisem: tvrdost pérování vinuté pružiny se dolaďuje přifouknutím (Manitou, Maverick/Fox, RockShox). I v tomto případě ale je možno doseřídit sestavu jen v omezeném rozsahu – za určitou hranicí je již třeba také sáhnout k výměně péra.

Obecně doporučovaná 1/4 zdvihu, určená na ponor, by měla zajistit využití celého kroku zadní stavby či vidlice. Pokud v terénu zjistíte, že nedosahujete celého zdvihu, či naopak že příliš často dosahujete jeho dna, dolaďte tvrdost dle potřeby. Jedním z nejčastěji pozorovaných nešvarů při seřizování zadní stavby je přílišná tvrdost pérování. Zejména u vzduchových tlumičů je vidět, jak mnozí jezdci využívají sotva polovinu kroku. V tom je sice podporují leckteré manuály, vybízející k volnému experimentování s tlaky, výsledkem ale mohou být popraskané rámy. Zadní stavba je totiž designována tak, aby nárazy mizely v tlumiči – při jeho tvrdém nastavení trpí na jiných místech. Navíc – co je to za logiku koupit si celoodpružené kolo a vozit jej natlakované, že se jízdním projevem blíží hardtailu?

Tlumení
Po nastavení tvrdosti pružení je třeba přejít na regulaci útlumu zpětného kroku. Odpružení nesmí kopat, jeho rychlost však musí být dostatečná k tomu, aby stihlo reagovat na za sebou následující překážky. Nastavené hodnoty vyzkouší statická zkouška stlačení vidlice či zadní stavby na sedle s okoštováním kroku. Správnost nastavení pak potvrdí hned první jízda. Útlum stlačení není hned tak u každého tlumiče. Jeho hodnota se podepíše na snadnosti stlačení jednotky a na jeho progresivitě ke konci zdvihu. Tedy: s vyšší hodnotou jde dolů citlivost pérování, současně ubude například reakce na šlapání, vidlice nebo tlumič také obtížněji dosáhnou konce zdvihu. A obráceně.

Negativní komory, extrémní charakteristiky
Pokud tlumič či vidlice obsahují dofukovací negativní pružinu, začněte seřizování tvrdosti pérování s touto částí jednotky zcela prázdnou. Negativní komora totiž nemá vliv na tvrdost pružení, ale na jeho citlivost. Nastavujte ji tedy až po stanovení základního tlaku.

V optimálním případě stačí tlumič zadní stavby nastavit na ponor 1/4 zdvihu a je vystaráno. Jsou však závěsy zadní stavby, které svou charakteristikou vyžadují trpělivější přístup. Jedná se o silně progresivní či padající charakteristiky. Prvně jmenovaná skupina se vyznačuje citlivostí na počátku zdvihu následovanou velmi tvrdou závěrečnou charakteristikou. Zde je někdy lépe zvolit o něco menší tlak, aby tlumič nebyl v rychlém sjezdu, kdy pracuje v koncové fázi zdvihu, příliš nemilosrdný. Naopak u silně padajících (degresivních) charakteristik je třeba zvolit tlak vyšší, než je tomu u standardu. Padající charakteristika se využívá k potlačení pohupování tlumiče na počátku zdvihu, s běžným tlakem však druhou půlkou kroku tlumič prolétne a zastaví se až na samém dně.

Specifické případy nastavení
Tyto zásady seřízení jsou obecné a platí pro většinu celoodpružených strojů. Je však několik koncepcí zadní stavby, které již z konstrukce vyžadují specifický přístup k nastavení. Některé z nich je možno vozit i s běžným seřízením, jiné s ním ztrácejí výrazně na účinnosti.

První specifický případ je odpružení Giant NRS. Zde je nutno dodržet nastavení s malým tlakem v negativní komoře tlumiče Sid – ten se po nasednutí jezdce nesmí ani pohnout. Jinak bude tlumič zběsile škubat, jak o nadvládu nad ním soupeří řetěz a jezdcova hmotnost. Zvláštní je také nastavení nového Epicu od Specialized. Tvrdost pérování je totiž nejlépe vyzkoušet poskakováním po parkovišti či podlaze dílny – díky Mozku se tlumič nepohne vsednutím na kolo či zatížením sedla, ale jen při nárazu na nerovnost. Seřízení tak chce svůj čas. GT dodává k I-Drivu měrku, jíž se přesně měří tvrdost nastavení pérování. Jezdili jsme však I-Drive i na měkčí naladění a nepozorovali deformaci funkce. A do čtveřice Merida LRS. Výrobce udává jen asi jedno- či dvoucentimetrové ponoření dlouhého tlumiče jezdcovým zatížením. Stejně jako v případě I-Drivu i zde jsme experimentovali a nižší hodnota tlaku nepřináší negativní reakce, jen je jízda prostě aktivnější.

Vidlice a zadní stavby s proměnným zdvihem vs. seřízení a geometrie
Trendem poslední doby je proměnlivý zdvih. Je však nutné si uvědomit, co taková změna udělá s charakteristikou pérování, o geometrii ani nemluvě. Co se vidlic týče, snížení zdvihu (řeč není o zamknutí) přináší zrychlení ovladatelnosti. Samozřejmě, že efekt je menší či žádný, pokud dojde k témuž současně na zadní stavbě. Systém U-Turn od RockShox zatím jako jediný (počkáme si, jak se osvědčí nový Fox) dovoluje ubrat centimetry kroku, aniž by došlo ke změně charakteristiky. Manitouovský RTA oproti tomu není určen k témuž, ale jde o možnost přitvrdit charakteristiku za současného snížení předku pro výjezd.

Pozorně je pak třeba přistupovat ke změně zdvihu u zadní stavby. Pokud totiž nabízí více úchytů tlumiče, je většinou třeba přestavět tvrdost pružení. A to není u vinutých pružin leckdy bez výměny možné. Některá nastavení také přinášejí podivnou charakteristiku. Kamenem úrazu může být i rozhození geometrie: stává se, že s nastavením vyššího zdvihu zneklidní ovladatelnost biku, tedy dojde k přesnému opaku chtěného. Více možností tak nemusí být vždy výhodou.

Tomáš Taich
Foto: Tomáš Lébr ml. a Velo

Menu