Úvod » Články k časopisu » Individuálně pospolu

Individuálně pospolu

Cyklistika se řadí mezi individuální sporty. Podobná odvětví si mnozí sportovci volí z jednoho důvodu - jejich výsledek závisí pouze na nich samotných a nemůže jej ovlivnit kupříkladu slabší spoluhráč. Pro poměření sil však většinou stanou všichni pohromadě na jedné startovní čáře, v případě cyklistiky pak v jednom "balíku", jehož pravidla je třeba dodržovat, a jiná se dodržovat v konečném výsledku vyplatí. V tu chvíli dostává individualita specifický rozměr. Řeč bude o pohybu v cyklistickém balíku, a to rozhodně nejen při závodech.

Výhodou jízdy na kole je skutečnost, že člověk si ji může stejně dobře vychutnat osamocen na úzké lesní pěšině jako ve skupince kamarádů, to podle nálady a možností. Obě varianty mají své kouzlo. Což se například o osamoceném kopání do míče proti zdi říci nedá. Nepsaná pravidla lze těžko rozdělovat na závodní a nezávodní – při vyjížďce, protože obě tyto skupiny se prolínají. Stejně tak platí některá na silnici i na horském kole. Obecně však mohou předejít zbytečným pádům, zraněním, destrukci materiálu, nebo naopak zlepšit výkon jezdce při závodě. Proto nebude od věci se o nich zmínit.

Jízda v háku
Základním pravidlem jízdy ve skupině je jízda v závěsu, nebo-li v “háku”. Při závodě dokáže její správné zvládnutí a využití ušetřit mnoho sil, které se hodí v konci závodu nebo v rozhodujících okamžicích. Jízda v háku umožňuje ukrytí se za cyklistou před nepříznivým a vysilujícím odporem větru a současně využití “vzduchového pytle”, který za ním vzniká. S nadsázkou ji lze přirovnat k jízdě za autem nebo traktorem, kde je její užitek nejlépe vidět. Správné provedení spočívá ve volbě odpovídající strany podle směru větru a podle něj i odpovídající předsunutí předního kola více vpřed nebo vzad. Fouká-li vítr zleva, je nutné uschovat se na pravou stranu jezdce, čím více přichází vítr z boku, tím více vpředu je potřeba jet. Nelze označit standardní přesnou polohu, ta se mění s každou zatáčkou i s rychlostí jízdy. Tento způsob vyžaduje těsný kontakt s kolem jezdce před vámi, a tedy i dobrou souhru celé skupiny. Pokud jede ve skupině více lidí, měl by první jezdec podle směru větru jet co nejvíce k té které straně, odkud fouká tak, aby se za sebe mohlo schovat více lidí. Při závodech se naopak často setkáme s tzv. terezínem, kdy první jezdec jede schválně tak, aby se za něj ostatní nemohli schovat a této výhody využít. K jízdě v háku je potřeba dostatečné pozornosti a odhadnutí jezdce před vámi. Pokud jde o někoho, kdo evidentně jízdu na kole neovládá, stává se těsný kontakt riskantním. Střídání probíhá buď podle dohodnuté délky úseků, nebo podle sil. Vystřídání jezdce na špici předchází krátké zrychlení, poté odstoupení na stranu, ze které fouká vítr. Poté je potřeba mírně zpomalit a v těsném závěsu se zařadit na konec skupiny, do háku. PŘEDCHÁZÍ: předčasnému vyčerpání, umožňuje úsporu sil a zvýšení tempa.

Pozornost
Těsná jízda v háku, jakož i jízda ve skupině, vyžaduje zvýšenou pozornost. Jezdci, jedoucí za někým, nemají takový rozhled. Rozhodně není dobré orientovat se pouze podle zadního kola, kdy nelze odhadnout dění vpředu a včas se na něj připravit. Ideální je kontrola situace pohledem dopředu v úrovni sedla. PŘEDCHÁZÍ: nezvládnutí neočekávané situace.

Odbočení
Ačkoliv si člověk často předem naplánuje trasu vyjížďky, nemusí všichni přesně vědět, za kterou zatáčkou následuje odbočka, do které chcete položit svůj stroj v plné rychlosti. Je proto potřeba, aby vůdce, tedy tou dobou první jezdec, včas upozornil na změnu směru. V případě větší, a tedy i delší skupiny, by oznámení o změně směru jízdy mělo proběhnout řetězovou reakcí od prvního k poslednímu. PŘEDCHÁZÍ: “sestřelení” skupiny posledními jezdci.

Překážka
Zejména na silnici se často setkáte s nepředvídanou dírou v asfaltu nebo naopak kamenem apod. Pokud jedete vpředu, za vámi následují další cyklisté, kteří nerovnost přes vás nevidí, a překážku zpozorujete na poslední chvíli, je nutné reagovat vzhledem k situaci. První, co cyklistu většinou napadne, je prudký úhyb do strany. Ten však ohrozí jezdce jedoucí v závěsu. V této situaci je ideální na překážku upozornit hlasem a poté ji překonat beze změny směru jízdy, tedy nejlépe přeskočit. PŘEDCHÁZÍ: kontaktu předního kola jezdce za vámi s vaším zadním, a tedy pádu skupiny za vámi.

Upozornění na překážku
Pokud na trati včas zpozorujete překážku, měl by následovat pozvolný úhyb do strany a současně signalizace příslušné ruky na překážku. Ideální je doprovodit toto upozornění hlasem. Klasikou jsou výkřiky typu “bacha” apod., zvolání “vpravo” nebo “vlevo” jezdce za vámi pouze zmatou. Dá se jen těžko odhadnout, zda měl dotyčný na mysli odbočku, nebo jestli se ostatní mají vyhnout doprava či zda právě vpravo je překážka. Pokud přijíždíte na zcela rozbitý úsek, nezbývá než varovat ostatní hlasem. Ve skupinách, které jsou na toto pravidlo zvyklé, a mezi zkušenějšími cyklisty stačí pouze pohyb prstů při úchopu řídítek za páky spolu s krátkým hvízdnutím. PŘEDCHÁZÍ: defektům, v horším případě destrukci materiálu nebo zranění jezdců za vámi.

Změny rychlosti
Při závodě nebo při hecu na vyjížďce samozřejmě nebudete na ostatní křičet “nastupuju”. Ovšem tomu, že se rozhodnete náhle zastavit, by mělo předcházet opatrné vyjetí ze skupiny na kraj, nikoliv rovnou prudké zabrzdění. Při rychlém defektu, kdy se kolo špatně ovládá, platí pravidlo viditelně zvednuté ruky a zachování směru jízdy při pozvolném zpomalování. Při výjezdech v kopcích je potřeba počítat s tím, že kolo při zvednutí se ze sedla mírně zpomalí, což může způsobit problémy jezdci jedoucímu za vámi v těsném závěsu. Také při občasném protahování ztuhlých svalů nebo při úpravě kola dochází ke zpomalení, mělo by se tedy provádět buď na konci skupiny, nebo naopak po krátkém předjetí před skupinu. PŘEDCHÁZÍ: pádu skupiny za vámi, “sestřelení” jezdcem zezadu.

Výjezd na biku
Samozřejmě, do kopce se jezdí i na silnici, ovšem tam lze stále uplatňovat pravidlo jízdy v háku. Na horském kole bývají výjezdy náročné nejen fyzicky, ale také technicky. Je tedy dobré počítat s tím, že jezdec před vámi může kdykoliv udělat chybu a zastavit vás (např. protočením kola na kořeni), aniž by sám spadl. V tu chvíli získává náskok. Malý odlep od něj umožní také lepší rozhled, a tedy snazší hledání ideální stopy. PŘEDCHÁZÍ: zastavení kvůli technické chybě jezdce před vámi, volbě špatné stopy.

Sjezd na biku
Bikové sjezdy jakoby se předháněly v náročnosti, jsou plné nečekaných překážek. Proto ačkoliv při sjezdu na silnici můžete setrvávat v těsném háku a šetřit síly, na horském kole se vyplatí nechat si odstup, a tím si udržovat dokonalý přehled o trati a volit tu nejlepší stopu. Také při pádu jezdce před vámi se zvýší naděje, že se vám podaří vyhnout se mu. Ve sjezdu na biku navíc nelze od jezdce před vámi očekávat, že vám v plné rychlosti bude ukazovat na překážky. PŘEDCHÁZÍ: pádu na nečekané překážce.

Pády a technické problémy
Zvláště na horských kolech jsou časté drobné pády nebo technické nezvládnutí tratě. V těchto případech je nutné co nejdříve uvolnit stopu a nebránit v jízdě dalším jezdcům. Také drobné technické problémy jako zaseknutý řetěz atd. by měl každý řešit mimo trať. Bráněním v jízdě ostatním setrváním na trati příliš neriskujete (mimo pár nadávek nebo sražení dalším jezdcem za nepřehlednou zatáčkou), ale o férovém a správném cyklistickém chování nemůže být řeč. PŘEDCHÁZÍ: sražení dalších jezdců.

Vyprazdňování
Jakkoliv svádí titulek k úvaze, že si při potřebě radši zastavíte, nejde o akutní potřebu WC. Ovšem při sportu se často uvolňují sekrety a je potřeba si odplivnout nebo odsmrknout. Je nezbytné počítat s jezdci za zády a volit opatrné vyjetí na stranu skupiny nebo na její konec a zabránit tak “potřísnění” kolegů. PŘEDCHÁZÍ: tomu, že vám to někdo oplatí.

Pozdrav
U vodáků se typický pozdrav “ahoj” stává pro nezasvěcené spíše terčem posměchu. Ovšem cyklisté jim mají co závidět. Tito lidé se stejně jako my na kole pouze minou a víckrát se možná neuvidí, ale neváhají se pozdravit. Nikdo z nás by asi nechtěl, aby se tak podobně vynuceným pozdravem stalo i na kole povinné a vodáky tak trochu zprofanované “ahoj”, ale člověka zamrzí, když některým z nás, bez ohledu na výkonnost a cenu kola, které sedlají, nestojí za to při míjení se s kolegou ani zvednout ruku a pokynout. Kdyby jen to, ale když se kolikrát stane, že vám protijedoucí cyklista ani neodpoví na pozdrav, říkáte si: Proč? PŘEDCHÁZÍ: blbé náladě.

Pokud se porozhlédnete po amatérských závodech, maratonech nebo po skupinkách cyklistů na vyjížďkách, je občas vidět, jakoby jim nezáleželo nejen na zdraví ostatních a chyběla jim běžná lidská ohleduplnost, často však zbytečně riskují i zdraví vlastní. Přitom stačí málo. Jeden článek není spasitelný, může však alespoň napomoci v předcházení zbytečně způsobených pádů a zranění ostatních, nebo naopak poukázat na běžné problémy, které může jezdec očekávat od kolegů před sebou a vyvarovat se jich. Jezdci se sportovními ambicemi si mohou osvojením některých pravidel bezbolestně pozvednout svou výkonnost. Ale hlavně – být cyklistou, znamená také ctít tato nepsaná pravidla.

Rudolf Hronza
Foto: Velo a Photosport International