Úvod » Články k časopisu » MOAB – bikerský sen na hladké skále

MOAB – bikerský sen na hladké skále

Jen tak se sbalit a vyrazit prostě tam, kam mě napadne, říkal jsem si a snil o zaoceánských kontinentech a tamních bikerských rájích. Kdo z nás alespoň někdy podobně neuvažoval a neocitl se v myšlenkách v dalekých krajích. Nastal čas proměnit sny v realitu.

Sled událostí měl poměrně rychlý spád. V květnu setkání na Lago di Garda. První jarní vyjížďky, hodnocení technických novinek, tratí, teplot, kvality iontových nápojů a tyčinek, nezbytná kontrola denního převýšení s otázkou co na sebe a první hovory o posvátném místě MTB Moab v USA. Tím se pověstný brouk natrvalo zavrtal v našich hlavách a po prohlídce dostupných materiálů (bylo jich dost) padá konečné rozhodnutí: ano, tohle je potřeba zažít! Týden čekání na americké vízum (8 pracovních dnů) a během čtyřiadvaceti hodin je sbaleno. V říjnu se bikerský sen stává skutečností. Let z Prahy do Chicaga s mezipřistáním ve Franfurktu nad Mohanem, dvanáctihodinový časový posun a dále pokračování vzdušnou cestou do Salt Lake City, metropole státu Utah. Na letišti si půjčujeme předem objednaný automobil a odjíždíme zhruba 300 mil na jih do Moabu. Po poměrně krátké noci se osvěžujeme ranní koupelí v motelovém bazénu a nedočkaví spěcháme na první vyjížďku.

SLAVNÝ SLICKROCK BIKE TRAIL
Slickrock – holá skála, neboli v angličtině kluzká skála, je termín užívaný k označení pískovcových útvarů, které pokrývají toto rozsáhlé území. Za název vděčí mormonským průkopníkům, kteří ho tak pojmenovali, když přes něj procházeli s kolonami vozů a jejich kovaná kola neustále podkluzovala. Celé území jako první označili američtí motorkáři bílými body, jež vymezují značené stezky dnes využívané převážně bikery.

Po pěti kilometrech stoupání z Moabu vjíždíme na “zkušební” dráhu “Practice Loop” měřící 4 km a upravenou pro ty, kteří přijíždějí poprvé. Je to malá, ale kompletní ukázka toho, s čím se návštěvník Slickrocku setká později: během zhruba půl hodiny prudká stoupání (převod 22×34) i klesání, časté doplňování tekutin a kličkování po hladké skále. Po této malé maturitě najíždíme na “Main Loop”, vše se opakuje v náročnější verzi, ještě prudší a kratší sjezdy, a o to strmější a delší výjezdy po absolutně holé skále. Naprostá paráda. Fotíme, filmujeme, upíjíme ze dvou lahví ionťáku. Teplota v říjnu zde dosahuje na slunci téměř 40 stupňů Celsia. Pojídáme energetické tyčinky a kocháme se rozhledy.

Kolem 18. hodiny začíná zapadat slunce, teplota rychle klesá. V náročném terénu máme najeto cca 35 km a je toho dost. Sjíždíme do Moabu k čerpací stanici, kde si dáváme jedno dvě piva, neboť zjišťujeme, že pro vyjížďku je potřeba (tvrdí to i místní průvodci) téměř šest litrů nápoje. Po celou dobu (10 dní) jsme se nesetkali s možností nabrat kdekoli vodu. Upozorňují na to mnohé výstražné nápisy, které nelze podceňovat.

Slickrock je jedna z nejtěžších tratí v okolí (technicky i fyzicky), proto doporučuji ji rozdělit alespoň na dva dny. Cesta vede podél několika kaňonů, jeden skvělejší než druhý. Další úsek přivádí bikery na okraj rokle řeky Colorado se starým slavným kaňonem a dlouhým údolím Moabu. V okolí se nacházejí samozřejmě další oblíbené trasy.

Na druhý den byl naplánován přesun z Moabu na Porcupine Rim Trail. Trasa dlouhá 55 km vede prvních 20 km prakticky neustále do kopce. Dlouhé, táhlé stoupání s někdy parádními trialovými kousky má však nádherné zakončení v podobě fantastického výhledu na Castley Valley jako vystřiženého z reklam na Marlboro. Odtud nás pak čekal neméně výživný sjezd po hraně kaňonu. Přírodní krásy nás nutí k občasným zastávkám. Dobře značený okruh končí opět v Moabu.

POUŠTÍ BEZ JÍDLA A PITÍ
Pro další dvě vyjížďky jsme využili auta a odvezli se do Národního parku Canyonlands Park a Arches National Park. Oba parky jsou autem dosažitelné během půl hodiny. V prvním z nich je start oblíbené White Rim Trail. Celá trasa měří zhruba 200 km a místní cestovní kanceláře zde zajišťují technický doprovod. Na trase, která je většinou rozdělena do tří až čtyř denních etap, není možnost stravování, pití ani ubytování. Proto je doprovod naprosto nezbytný. Dvakrát jsme se vydali na tuto vyhlášenou trať a ukrojili z ní zhruba osmdesátikilometrový úsek. Nutnost vracet se k automobilu je nepříjemná. Trasa vede po “bílé hraně” kaňonu kolem řek Green River a Colorado River. Příroda zde vytvořila fantastické útvary evokující atmosféru westernů. Jede se prakticky stále po vrstevnici s minimálním převýšením, podél strží, po prašné cestě, krajinou, která má charakter pouště.

Mezi náročnější trasy patří Gemini Bridges Trail. Na konci dne máme na computeru 65 km. Po 20 km stoupání na asfaltu se ocitáme na oficiálním začátku trasy. Pro přesuny lze využít tzv. shuttle. Je to taxi pro cyklisty, většinou dodávka pro 9 – 13 lidí s nosiči kol na střeše, která pasažéry doveze dle přání, téměř vždy za jednotnou cenu (osoba a kolo po 10 USD).

Ale zpět na stezku. Teď už nás čekalo 45 km poměrně rychlého klesání mezi pískovcovými skalami bez jakékoli možnosti najít stín. Myslím, že i proto je říjnový termín vhodný. Gemini Bridges je dvojice spojených oblouků, které připomínají most (odtud název). Uskutečnili jsme zde malou zajížďku dlouhou asi sedm kilometrů. Je uprostřed trasy a jmenuje se Four Arches Trail. Na ní jsou vidět další čtyři oblouky, které se při zapadajícím slunci ponořují do oranžového oparu. V noci teplota díky pouštnímu klimatu klesá pod nulu, a tak lze brzy ráno spatřit i zamrzlé louže.

Další dobrý tip na vyjížďku jsme dostali v místní cestovce. Příjemná paní majitelka nás poslala na Amasa Back, kde prý zažijeme spousty legrace. Měla pravdu, cesta to byla skvělá s nádhernými výhledy a krásnými technickými úseky. Půldruhé hodiny trvající stoupání bylo vykoupeno krásným technickým sjezdem, kde vyzkoušíte možnosti vašeho pružení.

Na cestě jsme potkali několik bikerů, kteří se sem sjíždějí z celého světa. Velice nás potěšilo, že téměř každý věděl, kde je Česká republika a všichni lidé byli velice přátelští a milí. Rozhovor se vždy stočil na slavný Slickrock Trail, a tak i my jsme měli pocit, že je třeba ho navštívit ještě jednou. Bez kamery, bez foťáku, pěkně “nalehko”. Skutečně to stojí za to.

Praktické rady:
Počasí Kterákoliv roční doba je hezká, ale většina bikerů dává přednost jaru nebo podzimu, kdy je teplota příznivá. Během celého pobytu nám denně svítilo slunce a všechny vyjížďky jsme absolvovali v krátkých rukávech a kraťasech, vhodná je vesta. Počasí je zde pouštního charakteru, ve dne velké teplo a v noci zima.

Ubytování Z ubytování si lze vybrat motely různých cenových kategorií, většinou od 50 do 70 dolarů za noc ve dvoulůžkovém pokoji se snídaní. V Národních parcích okolo Moabu je také několik kempů, kde můžete spát ve svém stanu zadarmo, pouze za cenu vstupného do Nár. parku (osoba a kolo 5 dolarů). Pro kempování je však vyhrazeno místo bez jakéhokoli zázemí pouze s WC.

Stravování Jídlo vyjde poměrně levně, pokud vynecháte klasické restaurace, kde se večeře pohybuje okolo 16 dolarů. Velmi dobře se najíte v tzv. řetězových restauracích kolem hlavní silnice, kde pořídíte plnohodnotnou večeři za 4 až 5 dolarů. Téměř nikde v levnějších restauracích se neprodává alkohol. Zákony státu Utah jsou v tomto ohledu velmi přísné a konzumovat alkohol na veřejnosti prakticky nelze. Za to milovníci coca-coly si zde přijdou na své. Podává se ke všemu a všude.

Obchody, cyklopůjčovny Servis na kola a prodejny kol jsou v Moabu tři. Nejznámější a nejstarší je Rim Cyclery s velmi dobrým zbožím a kavárnou. Další dva obchody vypadají také velice dobře a mají samozřejmě půjčovnu kol (většinou se zde půjčují Kona, Diamond Back a K2) jmenují se Kaibab a Spider Poison (kolo lze zapůjčit za 30 dolarů na den). Pozor na písek. Je totiž všude a podle našich zkušeností je horší než voda. V místních servisech o tom zřejmě vědí své.

Trasy a mapy Pro nakoupení map a místních bikových průvodců je nejlepší navštívit Visitor Center přímo v Moabu. Mají tam příručky s mnoha trasami pro MTB a informace o všem, co bikery může zajímat. Kolo zde doporučují jednoznačně horské alespoň s předním pružením, celoodpružený bike je určitě lepší.

Měna a jazyk Samozřejmě americký dolar a americká angličtina.

Doprava Letecky, pokud máte dvě zavazadla, neplatíte za kolo v přepravním vaku nic. Letenka včetně letištních poplatků stojí zhruba 22 000 (Praha – Salt Lake City a zpět).

Cestovní formality Je potřeba platný cestovní pas s americkým vízem, které uděluje americká ambasáda na 10 let. Již v letadle je třeba vyplnit imigrační lístek s adresou vašeho pobytu a termínem letu zpět (platná zpáteční letenka).

Text a foto: Jan Pazourek