Palivová nádrž v jedné tyčince

28.2.2017

Dnes obecně zažitý pojem energy bars není nic, čeho by se musel obyčejný smrtelník obávat. Energetické tyčinky nejsou zdaleka výlučnou záležitostí závodníků. Používat je mohou všichni, kteří se jízdě na kole věnují pravidelně a otázku doplňkové výživy neberou na lehkou váhu. Musejí však vědět, kdy po zázračné ‘bar’ sáhnout a co od ní očekávat.
Závodníci mají speciální “palivo” skutečně zapotřebí, protože jejich svaly pro práci, kterou vykonávají, využívají glukózu. Ta musí být doplňována a tělo ji čerpá z uhlohydrátů a tuků. Nevýhodou tuků jako látek na doplnění glukózy je fakt, že se tak v jejich případě děje příliš pomalu. Kdo zaznamená stoupající pocit hladu a zhltne další kus sýra, může za čtvrthodinku dostat za vyučenou. Za tu dobu totiž není tělo schopné tuky ze sýra převést na užitkovou energii. Uhlohydráty jsou v tomto ohledu mnohem rychlejší. Kdo již má podobnou zkušenost a prožil si svého ‘hlaďáka’, ví, o čem je řeč. Zlatým pravidlem zůstává, že “palivová nádrž” musí být vždy zavčas doplňována. Jakmile zabliká kontrolka ve vašem mozku, bývá již obvykle pozdě.

Variace na téma cukr
Hovoříme sice o cukru, ale pod tímto pojmem si můžeme představit desítky druhů cukrů. Glukóza je pouze jeden jednoduchý cukr (monosacharid), podobně jako například fruktóza (ovocný cukr) a laktóza (mléčný cukr). S těmito monosacharidy však nemohou svalové buňky nic podnikat. Ty musí být v játrech nejprve přestavěny na glukózu. Oproti tomu disacharidy jsou složeny ze dvou jednoduchých cukrů: jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy. Spolu pak vytvářejí sacharózu či obyčejný, bílý nebo hnědý, řepný či třtinový cukr. Existují také vícenásobné cukry (polysacharidy) jako například škrob, jehož řetězce jsou sestaveny ze stovek molekul glukózy. Také všechny složené cukry se nejprve musí rozložit, přestavět na glukózu a teprve potom se stávají pro svaly užitečným palivem.

Nálož
Může se zdát, že jde jen o nudnou cukernou teorii, jenomže skrze ní vede cestička k pochopení účinků energetických tyčinek. Dalším nezbytným pojmem je tzv. “carbo-loading”, tedy jakási uhlohydrátová nálož. Den před výkonem se sportovci snaží dodat tělu patřičnou dávku potravin obsahujících uhlohydráty. Tuhle práci skvěle odvedou třeba těstoviny. A co vlastně znamená carbo-loading? Glukóza, která se z těstovin uvolní, se změní v játrech ve formu speciálního, rychle dostupného složeného cukru: glykogenu. I v den závodu, či obecně zatížení, musí sportovec dbát na udržení vysoké hladiny energie. Dosahuje se toho většinou pomocí směsi různých druhů cukrů. Tyto sacharidy jsou všechny přestavěny na glukózu tak, že i v průběhu delšího časového období se dostává tělu vyvážený přísun čerstvé glukózy.
Příkladem takové směsi je každá uhlohydrátová tyčinka: obsahuje jak jednoduché cukry (většinou glukózu a fruktózu), tak dvojnásobné (cukr nebo med) i vícenásobné cukry, mezi něž patří dextromaltóza (sladový cukr), oves nebo rýže (škroby). Všechny energy bars jsou zahuštěny a zpevněny přidáním tuků (například kokosového oleje). Výrobci se více či méně úspěšně pokoušejí vytvořit takovou hmotu, která se při několikahodinové vyjížďce ve třicetistupňovém vedru nezmění na kaši a naopak v zimních měsících při teplotách okolo nuly cyklistovi při konzumaci nevyláme zuby.
Důležité jsou pro spotřebitele pochopitelně chuťové preference. Producenti se ve tvorbě příchutí předhánějí a fantazii nekladou meze. Můžeme se tak setkat s lesními plody, arašídovým máslem, medem či třešňovou šťávou. Milovníci čokolády však pozor! Čokoládová poleva je určitě příjemným chuťovým zpestřením a “polidštěním” neforemné, spíše odpudivě vyhlížející hmoty, jenomže pro cyklisty není nejvhodnější. Takto upravená tyčinka se v teplém počasí rozteče a jen oddělit ji od obalu se pro cyklistu stane nečekaným problémem. Obecně platí, že produkty s ovocnými příchutěmi chutnají čerstvěji a nejsou tak suché jako třeba tyčinky s oříšky.

Když příliš znamená málo
Nyní nahlédněme do nitra procesů skrytých v našem těle, které je však nezbytné pochopit. Po jídle se dostavuje pocit sytosti. Vyvolává ho inzulin, hormon, jenž vzniká po nasycení krve glukózou a jejím dopravením krví do jater a svalů. Kdybyste však nyní náhle zvýšili hladinu glukózy další vysokou dávkou, došlo by vzápětí k opačnému účinku. Předávkování glukózou způsobuje zvýšení hladiny inzulinu spotřebovaného na odbourání přebytečné glukózy. To má za následek nežádoucí efekt: mohlo by k tomu dojít tak rychle, že hladina glukózy místo zvýšení výrazně poklesne. Tento jev se nazývá hypoglykemický pokles a velmi dobře ho znají vytrvalci. Proto tolik při zátěži záleží na tom, aby byly uhlohydráty podávány pokud možno v takových dávkách, aby produkce inzulinu v těle nedosáhla vrcholu.
Předcházení hypoglykemickému poklesu můžeme dokumentovat na tyčince PowerBar, jejíž složení zaručuje souvislý přísun glukózy do krve. Aby mohla tyčinka co nejdéle zůstat v žaludku a do střeva se dostávala v pravidelných dávkách, obsahuje rovněž ovesné moučky, které v žaludku vytvoří želatinovou látku. Glukózu pro její příliš rychlou rozpustnost v PowerBar nenajdete, místo ní obsahuje pouze fruktózu spolu s disacharidy a polysacharidy. Aby mohly ovesné moučky v žaludku vytvořit želatinovou hmotu, musí sportovec s každou konzumovanou tyčinkou vypít čtvrt až půl litru vody, což je na každém balení zdůrazněno.
Podobné je to i s tyčinkou High Five, která obsahuje extrémně málo bílkovin a tuků (viz tabulka) při vysoké hladině uhlohydrátů, což slouží jako okamžitý zdroj energie během výkonu nebo rychlé doplnění glykemických zásob po zátěži. Glykemická křivka této tyčinky je rovněž postupná a stejně jako u PowerBar výrobce doporučuje pít čistou vodu, nikoli sportovní nápoje, neboť to by vedlo k “předávkování” uhlohydráty. Mimochodem, PowerBar a High Five nezapřou napojení na cyklistiku, konkrétně horská kola. Americká firma sponzoruje vítězku domácího seriálu NORBA ’97 v cross-country, bývalou mistryni světa Ruthie Matthesovou, zatímco britský výrobce pečuje o jezdce týmu Giant Europe na čele s premiantem Tour de France VTT Lennie Kristensenem.

Na nákupech
Při našem výběru jsme se zaměřili pouze na tyčinky poskytující okamžitý zdroj energie a nikoli na výrobky na trhu hojně zastoupené, nejrůznější müsli tyčinky, které jsou běžně k dostání a oblíbené rovněž u nesportující veřejnosti. Jejich obsah tuků je však mnohdy na hranici racionální výživy. Během průzkumu trhu jsme poněkud překvapivě zjistili, a podobnou zkušenost máte možná i vy, že energy bars jsou na pultech cyklistických prodejen a potažmo sportovních obchodů zastoupeny poskrovnu. Mnohem lépe zásobena jsou v tomto směru specializovaná fitness studia. Právě v jednom z nich jsme dokonce objevili tyčinku Champ Biker. Ani název a symbol cyklisty na obalu nebrání vyznavačům bodybuildingu v její hojné konzumaci…
Velo revue se zajímala, jaká je “palivová” nabídka pro cyklisty a rozhodně si nečiníme ambice tvrdit, že náš přehled je vyčerpávající. Chybí v něm například poměrně známé produkty Born, Maxim, Extran, W Cup či 3 Action, na domácím trhu však nepříliš zastoupené. Specifické postavení mají výrobky PowerBar distribuované společností PowerFood, která se právě v této oblasti sportovní výživy etabluje již od roku 1986 a je zřejmě nejvyhledávanější. Přitom značka Champ byla v našich končinách známa již v dobách totality především mezi hokejisty, kteří používali stejnojmenné nápoje. Bez potíží je dostupná tyčinka Isostar, švýcarský výrobce se však soustředí hlavně na svůj nápojový program.
Za jistou perličku vybočující z řady lze považovat Clif Bar od kalifornské firmy Kali’s Sportnaturals. Nízkotučná tyčinka (tvarem spíše placka) s vysokým obsahem uhlohydrátů vznikla na základě dlouholetých zkušeností výrobce z cyklistiky, triatlonu, horolezectví, lyžování a dalších náročných sportů. Clif Bar si zakládá především na absenci maltodextrinu (polysacharid obsažený například v PowerBar), který u některých jedinců může vyvolat pálení žáhy, a také na skutečnosti, že pro lepší trávení nevyžaduje spotřebovat tolik tekutin. Obal se na hmotu nelepí, ale tuto vlastnost můžeme při správném skladování v chladu kvitovat u všech výrobků v našem přehledu.

Podle chuti
Pojem chutnosti je příliš subjektivní na to, abychom vám vnucovali nějaké soudy (u ovocných příchutí se však většinou nespletete), což ostatně platí i o tyčinkách jako takových. Výrobci uvádějí více či méně podrobné údaje o složení na obalu, ty nejpodstatnější jsme pro srovnání zařadili do tabulky. Ta by vám také měla pomoci vybrat si tu tyčinku, která vám nejvíce vyhovuje.

Pár rad na závěr
1. Na tříhodinovou jízdu sportovně založeného cyklisty vystačí 1-2 tyčinky (celkem 50-70 g) doplněné neslazeným nápojem a k tomu jedna lahev iontového, sportovního nápoje.
2. Tyčinky skladujte v chladu, nejlépe v ledničce, avšak v nižších patrech dál od mrazáku (například v zásobníku na zeleninu) za teploty kolem 8 stupňů Celsia.
3. V letních měsících vylučte tyčinky s polevou, jinak riskujete potíže s odstraněním obalu.
4. Při výběru sledujte údaje o obsahu tuků, vysokotučné tyčinky či výrobky s vysokým obsahem bílkovin nejsou pro jízdu na kole nejvhodnější.
5. Se stravou v této formě experimentujte během tréninku, ne v závodě (cyklomaratony apod.).

Menu