Úvod » Články k časopisu » Stáří je relativní

Stáří je relativní

Pomáhal jsem svojí mamince připravit oslavu jejích sedmdesátin. Nejdřív se jí do toho moc nechtělo, ale čím víc jsme se o tom bavili, začala připouštět, že by to mohla být příjemná uvolněná zábava, žádná okázalost. A pak už to jelo samospádem, jako lavina. Na poloprázdný seznam hostů najednou začaly přibývat jména a celé rodiny a kapacita sálu pomalu přestávala stačit, objednala si muziku, zařídila pohoštění, přivezla, odvezla, zařídila, připravila… Já přivezl těžké sudy s pivem a v místech za dveřmi, kam se odkládají deštníky, jsem udělal místo na francouzské hole. Na polici jsem uvolnil místo na ortézy, přemýšlel o bezbariérovém vstupu a obrnil se trpělivostí, s níž bych potěšil a uspokojil i největšího mrzouta a škarohlída. Abych to shrnul, zábava končila hluboko po půlnoci, kdy my o generaci dvě mladší jsme klinbali se sirkami mezi víčky, zatímco důchodkyně válely na stolech twist. A to jsme nedopili ani první sud a sotva načali jednu becherovku. Opilý nebyl vůbec nikdo, ale tancovali, smáli a bavili se snad úplně všichni.

Když si vzpomenu na znuděné puberťáky a unavenou a prací sedřenou střední a vyšší třídu v produktivním věku…, ten rozdíl byl obrovský. Ta chuť bavit se, ta chuť žít byla u skupiny lidí, kteří mají před sebou než za sebou výrazně menší část života, neskutečná. Jako by právě tento den měl být poslední. ´Žít tady a teď´, se tomu říká. ´Co bylo včera se nedá změnit a zítřek být nemusí, tak proč si s tím dělat starosti´, to všechno jsou hesla citovaná z hluboce filozofických knih. Tihle lidé to ale žijí! Zažít jedno odpoledne a večer s touto generací pro mě znamenalo mnoho. Nabili mě smíchem, radostí a chutí prožít každý den a každou hodinu naplno.

Samozřejmě také vím, že ne všichni takoví jsou, a vím, že ne všichni mají to štěstí být v takové kondici, zdrávi a fit. Vím, že populace stárne a důchod, ta neproduktivní část, tvoří čím dál tím větší podíl našich životů. Tak proč jej neprožít naplno! Vím, že spousta cykloturistů a také spousta našich čtenářů jsou lidé požehnaného věku, a je nasnadě, že spousta z těch ostatních, mladších, ta šťastnější část populace, se důchodového věku dočká v plné kondici a bude řešit „Co teď?“ Pro mě je ježdění na kole a cestování, zkrátka cykloturistika jednoznačnou odpovědí. Jen být zdráv a mít s kým.  Díky za tu zkušenost. A ještě jednou: „Všechno nejlepší k narozeninám, mami. Nečekal bych, že pro mě pořád můžeš být takovou inspirací, vzorem a zdrojem energie. Děkuju!“

Martin Raufer

 

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře