Je jízda na kole klíčem k dlouhověkosti? Takovou otázku si klade asi úplně každý. Pan doktor Pirk říká, že klíčem ke zdraví a dlouhověkosti je kondice srdečně-cévního systému. Nevím, jestli dokonce nemluví vyloženě o cévách. A co je pro srdečně-cévní aparát vhodnější než vytrvalostní zátěž nízké intenzity?! Tedy (tady by mohlo být rovnítko) cykloturistika?! Ona totiž není cyklistika jako cyklistika. O smyslu maximální zátěže v pozdním věku by šlo asi docela úspěšně pochybovat, a to jak ve věci jízdy na kole, tak v případě zvedání velké zátěže nebo akrobatických cviků v tělocvičně. Ale i lidé z tělocvičen a posiloven tvrdí, že jejich cvičení vede ke zdraví a dlouhověkosti, zvedání velkých zátěží třeba ke zpevnění kostí, krvetvorbě a podobně. S tím asi nelze než souhlasit. A pak je tu také skupina, která říká, že nám byl dán do vínku jen určitý počet úderů srdce a je na nás, kdy jej vyčerpáme.
Proč o tom přemýšlím? Zúčastnil jsem se cyklistické akce, kde jela spousta postarší chlapíků a bab. Zcela vyrovnaně se mnou šlapal sedmdesátník, jen o trochu zpět šestasedmdesátník a v kopcích mě pěkně proháněl borec, co se pyšnil oslavením 68. narozenin. Zarazilo mě to. A samozřejmě velmi potěšilo. „To bude tím, že ti, co se toho věku nedožili nebo jsou rádi, že jsou rádi, na kole nejezdí,“ zpražil mě drsně kolega. I na tom samozřejmě něco bude. Bohužel. Já ale jel s těmito, viděl je, mluvil s nimi a nasával optimismus do příštích let. Každý si asi vezme do života a použije to, co se mu hodí. Kdo chce cvičit, věří, že mu to prospěje, stejně tak jako ten, kdo chce jezdit na kole. Nechápu jen ty, kteří vědomě provozují v nadměrné míře nějaké sebedestrukční činnosti, ať už je to kouření, nebo opravdu mimořádně nezdravé stravování na straně jedné, případně sportovní zátěž a tvrdý trénink na straně druhé. Já věřím v přiměřenost a také v určitou míru diskomfortu. Asi se ptáte, co míním tím diskomfortem. Může to být otužování, vědomé odmítání toho, co vám škodí, ale máte to rádi, či boj se závislostmi (v mém případě s cukrem) a také boj s leností. Ne vždycky se mi na kolo chce, ale vždycky, když nakonec vyjedu, je to skvělé. Cyklistika je diskomfortní svým způsobem a cykloturistika je přiměřená svou zátěží. To mi připadé skvělé a zdravé.
A nad tím vším samozřejmě musím zmínit „hlavu“ – zdravou a čistou mysl, optimismus, pozitivismus, radost z maličkostí, úsměv. Nevím, jestli lidé na kole jezdí proto, aby měli radost a byli zdraví, nebo proto, že mají radost a jsou zdraví. Je to stejné téma jako o vejci a slepici. Každopádně přeji všem léto plné radosti a štěstí. Věřím, že v kombinaci s cykloturistikou a trochou toho odříkání to bude mít skvělý vliv i na vaše zdraví.
Martin Raufer
—
„Život je barevná vitráž a je jen na nás, kolik těch sklíček jeho pestrosti necháme rozzářit.“
prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.
Přidat komentář