Právě jsem se vrátil z cyklistického veletrhu v Londýně – The London Bike Show. Možná to vypadá, že to sem nepatří, ale byla to cesta svého druhu, cesta s mnohým poznáním a mnoha zážitky. Stejně jako jakákoliv cesta dovolenková.
Viděl jsem, že londýnský veletrh je menší, než veletrh pražský – je tam méně stánků, méně firem, chybějí velcí hráči na trhu a bylo tam taky výrazně méně návštěvníků. O to víc se už těším na For Bikes, tuzemský cyklistický veletrh, kde člověk najde i mnoho dobrých tipů, kam na dovolenou vyrazit. Bydleli jsme v londýnském West Hamu, kde je běloch celkem velkou raritou, v domě, který by v našich měřítkách připomínal něco mezi králíkárnou a přístřeškem pro zahradní techniku. Schody uvnitř strmé, pokojík tak tak široký na jednu dvojpostel, vybavení prakticky nulové. Byt vysokoškolského páru – Američanky z Ohia a Litevce, kteří dva z pokojů ještě pronajímají přes Airbnb. Díky funkčnímu GPS a levnému roamingu v telefonu jsme se skvěle vyznali v linkách autobusů, vlaků i na první pohled šíleného metra, kde jsme si oblíbili virtuózní výkony pouličních umělců. Po pár večerech jsme zjistili, která značka piva nám chutná (byl to Sharp´s Doom Bar) a která ne. Díky muzeu designu jsme poznali i Notting Hill a Kensington a pochopili, jak obrovské rozdíly mohou mezi jednotlivými částmi Londýna být. V katedrále svatého Pavla jsme náhodou kápli na mši, v muzeu na expozici Ferrari a u Westminsteru na neviditelný Big Ben obložený lešením. K Buckinghamskému paláci se nám ani nechtělo, protože tam není nic moc vidět a bylo to z ruky. Jedli jsme nejčastěji asijské polévky v papírových kelímcích a hodně chodili po ulicích a nasávali atmosféru obyčejného života. U Temže byla zima, v ulicích spousta turistů, v metru těsno. Nic mimořádného jsme nezažili a neviděli, ale nebýt tam, moje představy o Londýně by byly zcela jiné než realita. Osobní zážitek se nedá ničím nahradit. A tak je to se vším. Možná proto cestujete i vy. Možná taky proto, abyste si dokázali, že něco ujedete, zvládnete, přežijete, možná proto, abyste projeli svá oblíbená a mnohokrát navštívená místa. Ale myslím, že cestujete především proto, abyste něco poznali. To člověka obohacuje, tím člověk roste, naplňuje se. Poznání nejde ničím nahradit. Říkávalo se, že kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Já myslím, že přesnější je: „Kolik zemí, míst, koutů, kultur jsi navštívil, tolikrát jsi člověkem.“ A nemusí to být kouty vzdálené nebo exotické. Každé nové poznání vás obohatí, což může platit i o poznání sebe sama, zákoutí ve svém vlastním nitru nebo svém nejbližším okolí. I to vám dá cestování.
Přeji hodně poznání na vašich letošních cestách a krásnou dovolenou na kole.
Martin Raufer
Přidat komentář