„Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným.“ Parafrázoval bych legendární větu Antonína Důry z Rozmarného léta. Člověk si při tomhle teplém počasí od kola ani nemá šanci odpočinout. Teploty nad nulou, Vánoce bez sněhu, pořád vás to láká ven do sedla, do přírody, za aktivitami. A to jsem se tolik těšil na běžky – myslím, že druhého nejvěrnějšího přítele každého cykloturisty. Ale abych jezdil každý víkend do hor, na to zas čas ani chuť nemám. Před pár lety jsme si s kamarádem pořídili takzvané backcountry lyže. Jsou to takové širší běžky do volného terénu, na takové to ťapání po zasněženém poli bez upravených stop. Nikdy jsme je nevytáhli. Nebyl sníh. Zatím. Tak jezdíme a jezdíme na kolech a s malým štěnětem australského ovčáka nově i hodně chodíme. Je to změna a najednou vidím ten rozdíl, to, co mi kolo dává a pomalá chůze dát nemůže, ale i to, o co na kole přicházím. Akční rádius je při chůzi prostě malý, než dojdu od Smetanovy vyhlídky na Vltavu k legendárnímu Máji, mám toho dost, a to se ještě musím nějak vrátit k autu. Často si říkám: „Jo, kdybych tady měl kolo“. Už jsem se pomalu vypracoval k tomu, že ujdu 15 km a nemusím se z toho další dny léčit. Ale jsou to tři hodiny a viděl jsem – nejbližší okolí domova nebo okolí parkoviště. Nic moc. Na druhou stranu to má i své výhody. Především je to jiný pohyb. Taky nemusím být tolik, a tak sofistikovaně oblečený a vybavený, nevadí ani lehké mrholení a teploty kolem nuly, nemusím mít navigaci, mohu jít mimo cesty volnou přírodou. Mohu poslouchat do sluchátek čtené knihy, z nichž mě právě Rozmarné léto v poslední době nejvíc zaujalo. Zkrátka má to „svoje“. Ale kolo – kolo to není. Už se na něj zase moc těším.
Ještě bych se rád zmínil o malé změně v autorském týmu Cykloturistiky. Sloupky Andreje Halady přebírá Romek Hanzlík, shodou okolností ten, který tak rád chodí a pomalejší lokomocí zpomaluje i běh svého života. Což je jistě zajímavá filozofická úvaha. Určitě se od něj dočkáme spousty zajímavých a netradičních myšlenek. Andrejovi patří velký dík za letitou spolupráci a bude-li vůle, rádi se k ní kdykoliv vrátíme. Vrátit se nemůžeme ke spolupráci s panem Ivo Hrubíškem, který nás loni na vždy opustil. Věděli jsme, že se to jednou může stát a věděli jsme také, že mezeru po něm nebude možné nijak zacelit. Věřím, že i v našich čtenářích zanechal stejnou stopu.
Rád bych také poděkoval všem našim věrným čtenářům. Nejen těm, kdo si Cykloturistiku předplácejí a chodí jim až domů do poštovní schránky, ale především jim. Považuji za velký úspěch, že počet našich předplatitelů neklesá a že ti, kteří se rozhodnou s Cykloturistikou další rok nepokračovat, jsou nahrazování přibližně stejným počtem čtenářů nových. Díky vám všem! Je skvělé, že chcete jezdit na kole a je skvělé, že nás čtete. Tak vzhůru do sezony 2018!
Martin Raufer
Přidat komentář