Úvod » Články k časopisu » NEJSEM DEBIL, TO ZAS NE…

NEJSEM DEBIL, TO ZAS NE…

Veletrhy jsou koncentrovanou příležitostí potkat zajímavé lidi z oboru a zapříst s nimi rozhovor; spontánní bez nahrávání anebo cílený s diktafonem vstrčeným málem do nosní dírky tázaného, neboť v okolí je spousta rušivých elementů. Získávat materiál pro články anebo si rozšiřovat obzory, o to tu běží.

Vymysleli jsme si do reportáže z německého Eurobiku pro toto vydání opět řadu témat a vyrazili do veletržních uliček. Odchytil jsem svého muže na seznamu mužů a žen mně potřebných a zamířil s nahrávacím zařízením k j eho chřípí. Po palbě mých otázek přišly jeho, on novinář je totiž cenným zdrojem informací nejen o regionálním trhu a já stál na stánku minimálně „evropsky globální“ značky.

„Vlastním silničku, hardtail, baví mne fatbike, mám e-bike a pak kolo na cestu do práce. A co tato kola pro přepravu a podobné užitkové modely, ne ty pro zábavu, jak ty se u vás v Česku prodávají?“ padla další otázka z německé strany.

„Nic moc,“ odpověděl jsem a popsal naši spíše sportovní náturu.

„To vás jako v Česku nezajímají zplodiny z aut, to vás nezajímá osud planety?!“

Položil tu otázku štiplavým tónem. Vyčítavě. Útočně. Nadřazeně. A vlastně zcela zbytečně. Jako by se na sportovním kole nedalo jezdit do práce! Přijal jsem ji proto natolik osobně, jak jen si dokážu vztahovat věci. Málem jsem se obratem zastyděl a kál, ale včas jsem tohle sebemrskačství zadržel. Z toho přetlaku mi začala cukat ruka u boku kvůli chuti sevřít prsty v pěst a vyletět patřičnou rychlostí také směrem k jeho nosu, ovšem nezastavit se. Co si o sobě myslí! Rozčílil mne. Ukončil jsem rozhovor a s chutí odešel.

Ano, my Češi jsme z pohledu prodejů kol hlavně sportovci. Ale lze nás na základě toho, že méně kupujeme trekingy a podobná kola na cestu do práce, takto soudit? Mám se proto opravdu nechat poučovat o ekologii marketingovým mluvčím silné značky, jejímž (a jehož) jediným cílem je chrlit a prodávat co největší množství zboží? V excelových tabulkách každoročně vidět patřičný procentuální nárůst? Nutit lidem i kola, která vůbec nepotřebují, přesvědčovat je o tom, že mají doma mít hned několik modelů pro různé příležitosti? Zahlcovat planetu zbytečnou přehršlí spotřeby, zatímco já doma odděluji od plastového kelímku jogurtu papírový obal a hliníkové víčko a sunu každý díl do patřičné popelnice? Nutit stále novými standardy kupovat nové věci, ne opravovat stávající? To je ten pravý ohled na ekologii?!

Anebo snad mám jako ohled na planetu vnímat toto sdělení? „Jsme pyšní na to, že naše řada terénních e-biků se skokově rozrostla, vidíme v tomto segmentu trhu čím dál větší potenciál, cyklisté zjistili, že motor není omezení, jen přínos.“ A při těchto slovech vidět, že řada e-kol pro dopravu, těch ekologicky snad opravdu přínosných e-hybů, naopak stagnuje? Přesně a právě to totiž potvrzuje mou domněnku, která jde proti různým e-proklamacím. Jistě, e-kola možná vrátí k jízdě nějaké zdravotně handicapované lidi, možná přitáhnou k cyklistice nějaké nové lidi, kteří by si bez motoru na větší ježdění netroufl i, ale mnohem víc e-uživatelů podle mne vzejde ze stávajících zpohodlnělých cyklistů. Z těch, kteří dosud neměli potřebu zaneřádit planetu motory a především bateriemi, vysávat přírodní zdroje pro vlastní zábavu.

Tenhle poučující člověk to dobře ví, ví, že dosud jsme se u vysloužilých kol museli v odpadu postarat o kov, trochu plastu, umělé kůže a gumy. Nyní, a ještě spíš za pár let? Více kovu a plastu a gumy (konstrukce e-kol musí více vydržet) a hlavně baterie. A tu elektřinu taky někdo musí vyrobit. A z něčeho a v něčem. Třeba v solárních elektrárnách, které nás svou „ekologičností“ za pár let také potrápí… Nebo rovnou sežerou.

Promiňte, milý pane, jsem z východu, máme na vás na západě v lecčems ztrátu, ale debil, to věru nejsem.

Rudolf Hronza

hronza@vpress.cz

PS: Rozhovor z dotyčného stánku v tomto Velu nenajdete. Zachoval jsem se sobecky, ublíženě, ale taky hrdě a na místě jej smazal.

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře