Elektrokola v roce 2018 – co nás čeká a nemine

před 3 týdny

Rychlost rozvoje elektrokol dokážu srovnat snad jenom s nástupem internetu, který nám otevřel brány v roce 1992. Co bylo dnes skvělé, může být zítra nahrazeno něčím zcela novým. Ať vám tento článek pomůže se lépe orientovat v novinkách i v budoucích vizích.

 

text Jakub Ditrich

foto archiv Elektrokol

 

Jenom za 1. pololetí loňského roku vzrostl počet prodaných elektrokol v Německu o 12 %, a prodej terénních eMTB dokonce o celých 19 % oproti roku 2016! Díky tomu se celkový počet vyšplhal na 715 000 kusů a to řadí Německo s obrovským náskokem k největšímu trhu v EU. Ředitel divize pro elektrokola společnosti Bosch Claus Fleischer se nechal slyšet, že za čtyři roky – v roce 2022 – bude 65 % celkového trhu s jízdními koly elektrifikováno.

S tím zajímavě kontrastuje nedávno zveřejněný průzkum s názvem „Fahrrad Monitor“, který zjistil, že 84 % Němců, kterých je přes 83 milionů, si elektrokolo ještě nikdy nevyzkoušelo. S trochou nadsázky to lze přirovnat k legendární historce, kdy obchodní cestující telegrafuje Tomáši Baťovi z Afriky do Zlína, jak je tam pro obuvníka skvělá obchodní příležitost, protože zde chodí všichni ještě bosí.

Co se podílu elektrokol na trhu týče, evropský prim drží Belgie, kde jsou prodeje velmi přesně monitorovány. V loňském roce byla elektrokola největší skupinou prodejů v cyklistice s podílem 45 %. Ano, skoro každé druhé prodané kolo bylo elektrické.

Česko je významným producentem elektrokol pro trhy v západní Evropě, ale bohužel nemáme tak přesné statistiky. Z objemu dovozů a vývozů jsem vydedukoval, že přibližný objem prodeje byl loni mezi 30 000–40 000 kusy. A letos bychom se měli jistě dostat k padesáti tisícům, tedy přibližně k 15–20% podílu elektrokol na cyklotrhu. Ve srovnání s ostatními středoevropskými státy mimo Rakousko si stojíme skvěle.

 

Dotace na elektrokola

Na dotace můžeme mít různé názory. V některých evropských zemích lze na elektrokola získat příspěvek, nicméně jedná se spíše o symbolickou sumu, kterou by měly potenciálnímu kupci říci „chceme, aby sis toto elektrokolo koupil a používal ho“. Ve Francii je to ve většině měst až 200 eur, což vedlo k nárůstu prodejů o 30 %, ve Švédsku může nový majitel dostat až 25 % z ceny e-kola, maximálně 1000 eur, což je aktuálně více než průměrná cena nového elektrokola u nás. Díky tomu se mezi zářím 2016 a srpnem 2017 prodeje zvýšily o cca 50 % na 67 500 kusů za průměrnou cenu 1650 eur. Ve Stockholmu navíc letos na jaře spustí společnost JC Decaux sdílený systém elektrokol, kde by mělo být k dispozici až 5000 strojů. V jiných zemích jsou evropské peníze investovány například do infrastruktury pro jízdu na kole, třeba v Itálii to loni bylo 360 milionů eur, tedy přes 9 miliard korun.

V Česku jsme proslaveni dotačními podvody spojenými s nejdražšími cyklostezkami v Evropě. Pravděpodobnost, že by v dohledné době některé tuzemské ministerstvo nabídlo při koupi elektrokola (určeného pro dopravu) nějaký příspěvek, se rovná možnosti přistání meteoritu na Václavském náměstí.

 

Kam pro elektrokolo? Rozhodně do specializované prodejny!

Co se do objemu věcí zakoupených on-line na internetu týče, zabíráme nejvyšší příčky v Evropě. Přesto existuje zboží, které je lepší si koupit osobně, a elektrokolo k takovému typu zboží rozhodně patří. Jedná se o příliš personalizovanou a komplikovanou a také ještě stále relativně neznámou věc, než abychom se dle popisku a obrázků mohli rozhodnout pro správný typ, model, velikost, výbavu…

V Německu činí objem prodeje v cykloprodejnách okolo 80 %, z toho více než polovinu už činí prodejny specializované výhradně na elektrokola. Jejich seznam můžete najít na německém srovnávači www.ebike-base.cz, který je přeložen do češtiny a částečně lokalizován do Česka.

I u nás je již v každém krajském městě alespoň jedna „elektro-speciálka“, kde si lze vybrat z široké palety značek, elektrokola si zde otestovat a mít k dispozici odborně proškolený servis. Za všechny zmiňme třeba BEZnámahy.cz v Plzni, ekolo.cz v Praze, elektrosport.cz v Brně, nebo elektrokolaostrava.cz, kde jinde než v Ostravě.

V posledních letech se u elektrokol hojně rozvíjí trh privátních značek, který otevřela před třemi roky značka EasyBike od Auto Kelly, firmy známé především jako dodavatel autodílů. Letos se na trhu mohou objevit i další značky, například od prodejce zahradní techniky Hecht, řetězce Hervis, Decathlon a dalších. Za často o několik desítek procent nižší cenou se ale skrývá problematické zajištění servisu v místě nákupu a také typicky nižší komponenty a kvalita bateriových článků.

V USA se rozvíjí několik nových značek, které se snaží obejít prodejny formou přímého prodeje zákazníkovi formou ambasadorů značky. Bohužel i v tomto případě se pak zákazník v případě problémů musí spolehnout na nespecializovaný nebo mobilní servis. Přirovnal bych to k nepříjemné situaci majitelů luxusních elektromobilů Tesla, kteří v případě technických problémů musí dojet (v horším případě nechat se dotáhnout) do nejbližšího servisu, který je v Mnichově nebo ve Vídni.

 

Nové značky na trhu – nástup automobilek

I když prodeje automobilů stále rostou, v dlouhodobém horizontu je jasné, že vlastnit privátní vozidlo nebude za 20 let zcela obvyklé. I proto nyní sledujeme nástup dalších firem, které se věnovaly primárně oboru „automotive“, do kategorie lehké elektromobility. Začal to před pěti lety Bosch s dodávkami sad motoru, displeje a baterie, ke kterému se přidaly značky Continental a Brose a v minulém roce další dodavatelé elektronických spínačů a pohony pro automobily: Marquardt a Oechsler. Tato firma nedávno představila středový motor Drive-A-Matic s kombinací třírychlostní převodovky a integrovaného RFID a Bluetooth pro propojení s chytrým telefonem.

Elektrifikace kol má za následek více elektroniky i v dalších produktech souvisejících s kolem – přilby s integrovanými Bluetooth sluchátky s mikrofonem, chytré zámky ovládané prostřednictvím technologií Bluetooth nebo NFC přes mobilní aplikaci. Na veletrzích potkáváme testovací elektrokola s osazením od značky Magura a firmy Bosch s integrovaným ABS systémem brždění, jaké jej známe z automobilů.

U zákazníků se již také prosazuje pojem „Connected Bike“ – kdy je elektrokolo díky 4G datovému propojení nebo nově přes energeticky šetrné IoT sítě (NB-IoT, Sigfox nebo LoRa) stále připojeno do cloudu a komunikuje s uživatelem. Umí zasílat stavové informace (polohu, uzamčení, kapacitu baterie) a při odcizení lze pohyb a polohu takového kola relativně snadno dosledovat.

 

Nedostatek baterií (možná) za dveřmi

Extrémní poptávka ze strany elektrifikace automobilové a produkce elektrobusů podstatně zvyšuje cenu a snižuje dostupnost baterií. V současné době spotřebovává e-bike sektor asi 10 % všech vyrobených článků. Pokud budeme věřit predikcím velkých hráčů na trhu, jako třeba společnosti Bosch, že se do roku 2020 (tedy za dva roky!) světový trh s elektrokoly ztrojnásobí, znamenalo by to ještě podstatné zvýšení poptávky. Ale pokud si uvědomíme roli cykloprůmyslu ve srovnání s automobilkami, je jasné, jaké odběratele budou hlavní producenti bateriových článků preferovat při převisu poptávky nad produkční kapacitou. Snadno tak můžeme brzy čelit reálnému nedostatku baterií pro elektrokola.

Elektromobil (například Nissan Leaf) má ve svých bateriových pacích asi 8000 jednotlivých buněk. V případě elektrobusu se jedná až o 35 000 článků. Naproti tomu běžná baterie elektrokola operuje se 40–60 články na baterii.

Aktuálním trendem v bateriích je nový typ článku s označením 21700 (21 mm šíře, 70 mm výška), který aktuálně automobilka Tesla osazuje do nového Modelu 3. Od tohoto článku se očekává zvýšení kapacity a s tím i prodloužení životnosti celé baterie elektrokola ze současného průměru zhruba 500 dobíjecích cyklů na cca 1500 až 2000 cyklů. První, kdo tyto články sestavuje do baterií, je německá BMZ se svým modelem baterie 3Tron, u kterého uvádí kapacitu 5200 mAh na článek – tedy až 750 Wh pro celou baterii a životnost až 12 let. Zástupci dalších výrobců – Sony a Panasonic – počítají se startem produkce v průběhu letošního roku.

Obecně se ale od technologie Li-Ion – tedy správně Li-NMC (lithium-nikl mangan kobalt) – již nedá očekávat nějaký zásadní technologický průlom. Teoretická kapacita těchto baterií je sice až 2000 Wh/kg, nicméně v praxi se reálně dosahuje v maximu ani ne 20 % této hodnoty – tedy například baterie s kapacitou 800 Wh a hmotností (bez obalu) dva kilogramy.

Svět má v současnosti čtyři hlavní výrobce NMC bateriových článků: Sony, Panasonic, Samsung a LG. Tyto čtyři značky mají asi 80 % podílu na trhu. Zbytek je pak rozdroben mezi převážně čínské producenty. Roční produkce článků v současnosti činí 5,4 miliardy a očekává se, že toto číslo v následujících letech ještě násobně poroste za předpokladu, že na trhu bude dostatek zásob surovin. Poptávka po lithiu se za poslední období zvyšuje o 27 % za rok, cena mědi se zvýšila o 30 %, také ceny dalších surovin rostou.

 

Celý článek najdete  v tištěné verzi nebo na www.alza.cz či www.floowie.com/cs/vpress/publikace

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu