Elektrokola do letadla? To tam spíš pronesete granát

Možná jste už také někdy letěli na dovolenou a vzali si s sebou jízdní kolo. Tedy to obyčejné, šlapací, poháněné pouze vašimi silami. Zde se největší úskalí většinou skrývalo v „péči" aerolinek, které se k zavazadlům nechovají vždy zrovna nejlépe. Ovšem většinou se s bicyklem člověk v cílové destinaci shledá, takže stačí dofouknout pneumatiky a pak na něm vzápětí vyrazit na toulky. Něco jiného je to však s kolem elektrickým.

Přes směrnice IATA nejede vlak
Ne že byste se s ním po přistání neshledali – potíž tkví spíše v tom, že ho do letadla ani nenaložíte. Jednoduše proto, že se tomu letecké společnosti brání jako čert kříži. Každé elektrokolo totiž obsahuje jednu vcelku podstatnou maličkost, jíž je baterie. A na tu lidé ze světa letadel hledí velmi podezřívavě. Obsahuje totiž chemikálie, které lze považovat za potenciálně nebezpečné. A vzhledem k současným bezpečnostním opatřením – pak co je potenciálně nebezpečné, to je nebezpečné jednou provždy.
Naprostá většina aerolinek se totiž řídí nařízeními ICAO, tedy Mezinárodní organizace pro civilní letectví, která spadá pod OSN, a směrnicemi IATA, což je Mezinárodní asociace leteckých dopravců. IATA kromě řady dalších věcí vytváří i podmínky pro přepravu nebezpečného nákladu, které shrnuje v příručce Dangerous Goods Regulations. A na tu se letecké společnosti odvolávají, jak jen je to možné.
„Finnair nepřepravuje elektrokola nebo jiná zařízení, která mají lithiové baterie. A to z důvodu omezení, která jsou v souvislosti s dopravou těchto baterií stanovena ve směrnicích IATA a ICAO. Přepravujeme jen bezmotorová kola," sdělila Päivyt Tallqvist z tiskového oddělení společnosti Finnair.
Sněžana Alexandrovna z Aerofl otu byla ještě stručnější: „Elektrická kola jsou pro leteckou přepravu zakázána." Stejně se vyjádřili třeba zástupci Swiss Air nebo Austrian Airlines. Na druhou stranu někteří další se snažili najít aspoň nějaké řešení.
„Můžeme povolit přepravu lithium-ion baterií pro kapesní elektronická zařízení, jejichž kapacita je nejvýše 160 Wh. Stručně řečeno, pokud baterie splňuje tyto požadavky, může být přijata. V jiném případě tomu tak ale zřejmě nebude," zamyslel se Joni Nissinen ze společnosti airBaltic. „Na každý pád doporučujeme cestujícím, kteří by chtěli přepravovat své elektrokolo s naší společností, aby nás předem kontaktovali a sdělili nám, o jaký model kola jde a jaký typ baterie se jedná. My pak rozhodneme, zda přepravu povolíme, či nikoli."

Svého kolegu z airBaltic doplnila ještě slečna či paní Susan ze zákaznického oddělení Air Malta: „Baterie s kapacitou do 100 Wh nevyžadují povolení k přepravě, avšak musejí být odmontovány z kola a přepravovány jako palubní zavazadlo. Pokud má baterie kapacitu 100 až 160 Wh, pak je potřeba náš souhlas k přepravě."

A co takhle cargo?
Byť se Joni se Susan snaží poradit, jak jen to jde, pořád to problém elektrocyklistů nijak moc neřeší. I ta nejobyčejnější baterie pro elektrokolo má kapacitu nejméně 300 Wh, většinou se ale pohybuje kolem 500 Wh. Co s tím? Několik aerolinek se odvolalo na možnost přepravy baterie coby cargo, tedy nákladní leteckou přepravou. Je to sice dost komplikovaný postup, ale jiskřička naděje nám přece jen zasvítila. Bohužel, také hodně rychle pohasla.

Viz například vyjádření Marka Horáka ze společnosti Sky- Cargo: „Je potřeba vědět, jestli je baterie nebezpečná, nebo ne. Předpokládám, že tam bude nějaká lithium ion battery nebo lithium metal battery, a my potřebujeme vědět od výrobce, jaká přeprava je dovolena pro letecký transport. K tomu slouží safety data sheet (MSDS), kde to výrobce uvádí. Bez tohoto dokladu nejsme schopni posoudit, jestli můžeme kolo přepravit, nebo ne. Lithiové baterie, které jsem zmínil, se dělí na čtyři druhy a z těch máme dvě zakázané a dvě dovolené. Zakázanými jsou ty, které se označují jako UN3480 a UN3090. Akceptovat můžeme typy UN3481 a UN3091."
Sebastian Cosgrove z cargo oddělení Air Canada se nám snažil vyhovět tak, že nám zaslal možnosti přepravy poněkud exotických dopravních prostředků, jako jsou elektrické jednokolky (airwheel a solowheel), hoverboardy a minisegwaye. Leč o elektrokolech není ve výčtu kanadské společnosti ani slovo a člověk by musel být opravdu hodně znalý věci, aby věděl, nakolik se liší baterie pro hoverboard od té pro kolo s elektromotorem. Nehledě na to, že i přeprava zmíněných jednokolek, minisegwayů či hoverboardů je podle informací Air Canada poměrně komplikovaná, a ani je nelze jen tak přibalit do kufru.

FedEx ano, DHL ne
Možností by bylo poslat si baterii na místo určení také specializovanými zásilkovými službami, které přepravují zboží po celém světě. Mezi největší patří DHL Express a FedEx Express – a co je zajímavé, ani ty se na podmínkách přepravy neshodují.
„FedEx je schopen přepravit nebezpečné zboží jen do zemí, které takové zboží přijímají," vysvětlil Ondřej Hašek z FedEx Express. „Co se týká takto ,silných’ lithiových baterií, přepravovaly by se podle sekce IA obalové instrukce 965 (viz blok)."
Naopak DHL by baterie pro elektrokola jistě přepravit odmítla.
„Lithiové baterie jsou v současné době velice přísně kontrolovaná a sledovaná komodita. Vzhledem k nebezpečí vzplanutí až výbuchu je nutné plnit mnoho podmínek vyžadovaných IATA. DHL přepravuje baterie, které jsou striktně součástí zařízení a jejichž kapacita nepřesahuje 100 Wh. Proto vám pro přepravu baterie pro jízdní kola nebudeme moci vyhovět," odpověděl komunikační manažer Tomáš Zdražil a dodal malé zamyšlení: „Pokud by baterie bylo možné přepravovat, stejně mám pocit, že by případný cestovatel a jednorázový odesílatel asi raději zvolil pronájem kola v destinaci než expresní přepravu zásilky do druhého dne."

Nemáte vlastní zkušenosti?
Zkrátka a dobře, cestování s elektrokolem letecky je hodně komplikované, ne-li dokonce nemožné. Pokud to přeženeme, tak podle IATA je každý elektrocyklista vlastně potenciální terorista, který jen lstivě čeká, že se baterie jeho bicyklu v zavazadlovém prostoru změní v pekelný stroj. Ale kdo ví, třeba je mezi našimi čtenáři někdo, komu se povedlo všechna nařízení IATA obejít a hezky česky vyzrát nad byrokratickou mašinerií aerolinek. Máte snad s leteckou přepravou elektrokola zkušenost? Napište nám.
Nám se podařilo kontaktovat alespoň Maximiliana Semsche, se kterým jsme vloni zveřejnili v prvním čísle tohoto magazínu rozhovor. K tomu, jak přepravil z Evropy své elektrokolo do Austrálie, říká: „Kolo si do letadla vzít můžete, ale ne baterky, to je zakázané. Proto jsem svoje baterie poslal do Austrálie prostřednictvím přepravy nebezpečného zboží, což není jednoduché a je to velmi drahé. Tuto přepravu organizoval můj sponzor – fi rma Bosch, tedy neznám ani konkrétní firmu, která to přepravila, ani přesnou cenu. Můj tip, když letíte na dovolenou, je radši si tam elektrokolo půjčit." Co dělat, ale když v dané zemi není v dosahu žádná půjčovna elektrokol?

Budou letecké společnosti reagovat na nový trend?
Děkujeme pracovníkům aerolinek, které jsme oslovili, za jejich odpovědi. Tušíme, že jsme jim svými dotazy způsobili pěkné vrásky na čele. Na základě jejich e-mailů bylo totiž patrné, že se s tímto problémem ještě asi nikdy nesetkali. Ale věřme, že čím více budou elektrokola rozšířená, tím více se podobné dotazy budou množit, a letecké společnosti budou muset na tento trend nějak reagovat. Snad se tedy časem v restrikcích IATA objeví pro elektrocyklisty výjimka a my tak budeme moci na dovolenou cestovat stejně normálně jako s běžným jízdním kolem.