Úvod » Články k časopisu » TYPOLOGIE ELEKTROKOL Na devět způsobů

TYPOLOGIE ELEKTROKOL Na devět způsobů

Se stoupající oblibou kol vybavených asistenčním elektropohonem přibývá i jejich odlišných typů, lišících se převažujícím způsobem užití. Základním typem zůstává elektrokolo určené k jízdám v městském či příměstském provozu, což bylo i jeho původní určení, a v této podobě je tolerováno i „pravověrnými" cyklisty, pro něž jsou sportovní či terénní varianty elektrokol leckdy obtížně přijatelné. Některé typy uváděných elektrokol jsou v porovnání s těmi nejrozšířenějšími městskými nesouměřitelnou, vysloveně okrajovou záležitostí. Stranou pozornosti zůstávají skupiny elektrokol, především sportovní elektrokola, u nichž není rychlost omezena na
25 km/h, takže z pohledu legislativy patří již mezi motorová vozidla. Třeba však poznamenat, že mezi jednotlivými skupinami elektrokol určitého typu nelze vždy vést přesnou dělicí čáru. Tato základní typologie vychází z účelu, pro který byl ten který druh elektrokol primárně určen.

 

městská

Jsou v celkovém objemu vyráběných elektrokol nejvíce zastoupena stovkami modelů různých značek. Důraz se klade na komfort jízdy, vzpřímený posed, pohodlné nasedání (snadno překročitelný rám dámského typu), na ochranu oděvu cyklisty (kryt řetězu, blatníky), možnost jízdy v občanském nesportovním oblečení, možnost uložení zavazadel či nákupních tašek na nosičích nebo v košíku, případně i na další vybavení (osvětlení, stojan). Začíná se rýsovat rozštěpení městských elektrokol na dvě podskupiny – klasické city bike, s většími koly o průměru 26 nebo 28 palců, a pohlednější, menší a skladnější, designově vynalézavější urban bike či urban fashion, celkově modernější. Technickou zajímavostí je, že přibývá elektrokol městského a cestovního typu, jejichž výrobci (Batavus, Raleigh i další) uplatňují americkou převodovku Nu Vinci (ten název je poctou pro univerzálního génia Leonarda da Vinciho), s plynulou bezstupňovou změnou převodů, obecně označovanou zkratkou CVT (Continuously Variable Transmission).

 

skládací


Jsou mezi elektrokoly zastoupena dosti často, přestože elektrovýzbroj, motor s baterií a další drobnější součásti, včetně kabeláže, značně komplikují konstrukční řešení systému skládání, v porovnání se skládacími koly bez asistenčního elektropohonu. Tak jako ostatní skládací kola mají i tato elektrokola menší průměr kol (16, 18 nebo 20 palců) i menší celkové rozměry, aby se složené elektrokolo snadno přepravovalo v hromadných dopravních prostředcích nebo v osobních automobilech. Pro delší jízdy nejsou skládací elektrokola vhodná, a již vůbec ne pro jízdy v nerovném terénu. Jsou vděčnými objekty pro designéry, zvláště v případech, kdy se jejich výtvory nebudou sériově vyrábět.

 

trekkingová


Trekkingová elektrokola jsou určená i k jízdám mimo silnice, v méně náročném terénu. Tato určitá univerzálnost vyhovuje mnoha jejich majitelům. Od městských
elektrokol se liší na první pohled konfi gurací rámových trubek, odpruženou vidlicí předního kola (pouze někdy i zadní stavby rámu), širšími pneumatikami s hrubším dezénem plášťů, případně i dalšími komponenty charakteristickými pro trekkingová kola. Typický je pro ně také větší počet převodových stupňů, než jaký je běžný u elektrokol určených výhradně pro provoz na silnicích, ať již je jejich řazení klasickou přehazovačkou řetězu, nebo planetovou převodovkou vestavěnou v náboji zadního kola.

 

horská


V cyklistické komunitě jsou nejméně vítaným členem stále početnější rodiny elektrokol, protože nezapadají do původní fi lozofi e horských kol, jakou jim vtiskli kalifornští průkopníci mountainbikingu před pár desítkami let. Elektrokola s optikou horských kol, se značným důrazem na terénní pneumatiky, systém odpružení – velký pružící zdvih přední vidlice a odpružení zadní stavby rámu, dostatečný počet převodových stupňů – až 27 (trojpřevodník a devítistupňový pastorek) – a v neposlední řadě účinné brzdy. Cyklisté, kterým elektrokola nepřirostla k srdci, se však s nimi budou stále častěji setkávat na horských stezkách.

 

e-fatbike

Fatbiky, kola s extrémně širokými plášti, původně spojovaná výlučně s jízdami v terénech pro kola s běžným obutím obtížně zvladatelnými, se v posledních několika málo letech rychle šíří téměř celým sortimentem jízdních kol. A tato vlna zasáhla i elektrokola, u nichž by se dala nejméně očekávat. Fatbiky, které jsou prokazatelně výhodné při jízdách na sněhu (však se jim také říkávalo snowbike) nebo v písku, se staly módní záležitostí i tam, kde nepřinášejí žádné nebo jen minimální přednosti. Většinou zůstává pouze snaha odlišit se, vlastnit něco atypického, výstředního a pozornost budícího. Což je i případ kol na tlustých pneumatikách s přídavným elektropohonem, označovaných elektrofatbike. Nepřehlédnutelné jsou pláště o šířkách čtyři nebo dokonce pět palců, kterým je třeba přizpůsobit průchodnost vidlic a vzpěr rámu. Ale abychom přiznali fatbikům i něco dobrého. Pneumatiky huštěné na velmi nízký tlak získávají velmi dobré tlumicí schopnosti a obstarávají tak pružení, které na fatbiku ve své klasické podobě (odpružená vidlice) obvykle úplně chybí. Pneumatikami s podhuštěnými širokými plášti se získává vysoká adheze a také velká kontaktní plocha s povrchem vozovky či terénu. Tlustými plášti se značně navyšuje i průměr kol, což příznivě ovlivňuje jejich průchodnost terénem. Elektro-fatbike má ve svém sortimentu řada firem – francouzská Moustache, rakouská KTM, americká Felt a ještě další. Ale i tak lze tvrdit, že fatbiková mánie zasáhla oblast elektrokol pouze velmi okrajově. Alespoň zatím.

 

třístopá


Třístopá elektrokola, tedy tříkolky či tricykly, určená k dopravě jedné osoby, tvoří pouze nevýraznou část celkové produkce elektrokol. Výrazněji jsou však zastoupena v kategorii transportních elektrokol, jak bude uvedeno dále. Jako čistě osobní vozidla se uplatňují zejména ve speciálních případech, jako například vozidla pro tělesně postižené nebo osoby s potížemi se stabilitou, pro které by byla jízda na jednostopém elektrokole riskantní. Vyrábějí se nejčastěji v provedení se dvěma koly vpředu a jedním hnaným vzadu, ale existují i jiné varianty. U těchto vozidel se obvykle počítá i s prostorem pro umístění zavazadel.

 

transportní

Robustnější elektrokola, mezi nimiž je jich již hodně s výkonem motoru přesahujícím 250 W. Nejvhodnější jsou v tříkolovém provedení, které jim dává větší stabilitu i vyšší nosnost a zatížitelnost. K transportu jsou vybavena úložným prostorem ve formě koše, korby nebo nákladní plošiny, umístěným velmi často před řídítky. Lze je rozdělit na univerzální, sloužící k transportu obecně, nebo jednoúčelová, určená již výrobcem k přepravě konkrétního zboží či potřeb. Výroba jednoúčelových transportních kol bývá už primárně vztahována k určité profesi, například pro poštovní doručovatele, pouliční prodejce nebo třeba i pro metaře a úklidové čety, případně v asijských zemích slouží jako vícemístné rikši. I u nás se s nimi setkáváme jako s prostředkem pro vyhlídkovou jízdu ve městech.

 

tandemová


Dvoumístná, případně vícemístná elektrokola v tandemovém uspořádání jsou hodně ojedinělá a zůstávají spíše technickou raritou. Celosvětově je má ve své nabídce nevelký počet výrobců, většinou evropských, mezi nimiž si udržuje vedoucí postavení švýcarský Flyer, jehož elektrotandemu se dostalo i ocenění na veletrhu Eurobike. Jejich nevýhodou jsou příliš vysoké požadavky na výkon elektromotoru a na kapacitu baterie. A k tomu ještě nevýhody všech tandemů obecně – poměrně vysoká hmotnost, neobratnost daná jejich délkou, neskladnost a z toho plynoucí vyšší nároky na prostor k jejich uložení, obtížná přeprava jinými dopravními prostředky. U elektrotandemů ještě znásobené elektroinstalací.

 

elektrolehokola


Elektrokola mají zastoupení i mezi takzvanými lehokoly, na nichž se díky poloze jezdce dosahuje malého čelního odporu a tím i vyšší rychlosti. Lehokola s asistenčním
elektropohonem zaujímají mezi elektrokoly pouze nepatrný zlomek z jejich celkového počtu. V jejich provedení zcela převažují tříkolky nad jednostopými vozidly.